Galén, 2021, 59:49
„Bylo to velice příjemné vystoupení. Hráli jsme před Miroslavem Vitoušem, který přijel po velmi dlouhé době, takže publikum bylo početné,“ cituje Jaroslav Riedel ve sleeve-note vzpomínky Jiřího Stivína na koncert 16. července 1989 ve Smetanově síni pražského Obecního domu. Nahrávku vydařeného setu se rozhodně vyplatilo vytáhnout z archivu a (poprvé) publikovat, přestože období plného znovuspojení dua Stivín a Dašek ve druhé polovině 80. let dokumentuje i studiová deska Reunion, nahraná v roce 1989 a vydaná o dva roky později. Nejen proto, že koncertní provedení je logicky odlišné. Skladby obsažené i na studiovém albu jako Přástky, poetická miniatura Faunovo odpoledne či především Brázda vyššího tlaku jsou zde v delších verzích, obohacené o precizně vygradovanou práci s tématem a vyvážená sóla. A nejen proto, jak záznam vystihuje posun ve hře dua oproti slavnému období první poloviny 70. let k větší sevřenosti. Přičemž oba přístupy, zjednodušeně řečeno onen trošku víc „free“ ze sedmdesátek a konzistentnější z 80. let, jsou ohromně atraktivní a dokládají intuitivní sehranost až jakousi osudovou spřízněnost dvou osobností. Především tu jde, pochopitelně, o atmosféru, nápřah, energii. Radost z brilantní souhry i drobných, perfektně načasovaných muzikantských legrácek z živého záznamu doslova čiší a určitě ji nezpůsobila pouze euforie plného sálu. Hned úvodní „španělský“ Trapas (Hey Man, Let’s Play Something From Spain) můžeme srovnávat s verzemi ze záznamu z festivalu ve finském Pori Our System (1974), německého alba System Tandem (1975) i z u nás vydané a tudíž nejznámější desky Koncert v Lublani (nahr. 1974) a vůbec se nezdá, že by interpretace ztratila na náboji a nabrala byť nepatrnou stopu rutiny. A znovu musí člověk žasnout nad neskutečným drivem a zároveň detailní přesností a precizností Daškovy kytary, nezbytným základem, rámcem i životabudičem pro Stivínovy mistrovské kejkle.