Čerstvé album OBRAZY NEKLIDU (Guerilla, 2009, 55:51) temného Jiříkova vidění je sice už několikátou nahrávkou v existenci tohoto souboru, ale teprve první oficiální, a upřímně řečeno i první po všech směrech dotaženou. Po třinácti letech kapelu ukazuje jako jeden z těch zajímavějších výhonků porevolučního undergroundu, jeden z mála, který spíš než z raných Plastiků jako ostatní čerpá z aktuálních zvukových i technických možností, a ve svém směřování dospěl zhruba na stejnou kolej, po které si to už nějakou dobu šinou DG 307. Na rozdíl od nich se ale nevyhýbá agresivnější kytaře, elektronice, a skladby krom zpěvu zpestřují i samply z filmů. Přesto tu inspirace jsou – při takové Posílám vzkaz nelze nevzpomenout na Hlavsovo Šílenství. Po návratu klávesistky Pafky do sestavy je tu i zajímavý kontrast mužského a ženského zpěvu. Bohužel však veškeré hlasové projevy trpí až přílišnou vážností a jakoby nechutí k jakémukoliv nadhledu. Chvílemi tak sklouzávají až ke křečovité a samoúčelné depresivitě, která sráží jinak zajímavé hudební koláže. Často také zbytečně vystupují nad hudbu samotnou, jako by měly tendence sdělovat cosi závažného, ačkoliv jsou spíše náladové. Hudba sama sice také neoplývá nadměrným optimismem, ale přece jen má tendence objevovat, zkoušet možnosti a nebát se vykročit nejistým směrem – na rozdíl od textů, které jsou tradiční, konzervativní, a ze kterých až příliš čiší, jak jsou si autoři jisti jejich schopností oslovovat a sdělovat. Což je vlastnost, kterou ale mají jen některé. Řečeno přirovnáním k fi lmu: pánové a dáma se občas pokoušejí o Františka Vláčila, ale vylézá jim z toho Juraj Herz. Pokud se však podaří udržet vyvážený poměr všeho, tak jako v závěrečné Ještě je čas, získává výsledek výrazně na síle. V rámci domácí, značně do minulosti zahleděné undergroundové scény, se však jedná o nahrávku nadprůměrnou, mnohé starší kolegy zanechávající za sebou.
