Unikátní antický mechanismus bronzového ozubeného soukolí s diferenciálními převody z prvního století před Kristem, nalezený u řeckého ostrova Antikythéra roku 1902 ve vraku lodi 42 metrů pod hladinou, dokázal s dokonalou přesností měřit a napodobovat pohyby všech tehdy známých planet i jejich výchylek/anomálií. „Myslel jsem na naši improvizovanou hudbu jako na složitý stroj s variabilními rychlostními stupni.
Až poté, co byly nahrány všechny nástroje ve studiu, a já začal s postprodukcí, jsem se dozvěděl o záhadném artefaktu z Antikythéry. Hned mi svitlo, že ten jedinečný mechanismus je odraz naší hudby: stroj pocházející z minulosti – a improvizace je nejstarší umělecké výrazivo, vyrobený z mnoha různých částí – jako jsou všichni hudebníci součástí konečného výsledku a jsou schopni vnímat přítomnost i mrknout do budoucnosti, podívat se do neznáma.“ Definuje Lorenzo Feliciati původní zámysl tvorby alba i jeho (možná) mimoděčný výsledek skrze připodobnění k dávnému tajemnému stroji.
Baskytarista, klávesák, zvukově-samplový hračička i kytarista Feliciati a bubeník, mistr perkusivního přístupu a kreativní činelové koloristiky Michele Rabbia jsou dvě megahybné persony současného italského jazzu. S přizvanými spoluhráči připravili pro uši velkolepou hostinu s pestrostí pokrmů od křehké elektroniky či náladového ambientu (nikoli bez chuti!) a hudebně silných témat s mnohostí dochucovadel à la velejemné i melodramatické až strašidelné trubky Cuong Vua, jinde zase saxofonu Andyho Shepparda. Neb sám jsem milcem klavíru, doporučuji, nejen proto, ale i kvůli nádherné syntaxi všeho výše popsaného skladbu Sidereal s brilantní, dominantní preludickou linií slavné jazzové pianistky Rity Marcotulliové (mj. spoluhráčka Cheta Bakera či Billa Cobhama) a finální Parapegma, což je půvabně jemné zavíračkově barové tango se svádivým tenorsaxem před odchodem na hotelový pokoj… Hudební mechanismus vzácné elegance i přesnosti.