Legendárního Majklova strýčka a tuchlovickou Moštárnu od sebe dělí skoro generace, přesto k sobě tyto skupiny mají velmi blízko. Obě vycházejí z hardcoru a kytarového noisu a vytvářejí hutné naléhavé skladby, v nichž je nejdůležitější intenzita nasazení. Obě současně kladou důraz na propracovanou stavbu, není to jen bezduchá rubanice na druhou (dobu).
Majklův strýček se vloni při příležitosti připomenutí dvacátých narozenin vrátil na scénu. FUTURUM GROUNDLIVE (Black Point, 2007, 50:45) zachycuje jejich zářijové vystoupení v klubu Futurum. Nebývale čistý zvuk, jaký postrádaly klasické nahrávky Svině a Konec temné psychedelie, umožňuje lépe poznat stavbu skladeb, ve které se objevují vlivy Victim’s Family a No Means No, tedy stejné kapely, jejichž stopy spolu s Primus, najdeme i v tvorbě Moštárny. Vyniknout tak mohl trochu opomíjený melodický aspekt tvorby kapely, jenž je nejzřetelnější v ,nenářezových‘ skladbách typu Vojto, Světlo nebo Štěstí. Kytarista Petr Stanko ukazuje, nakolik ho ovlivnily nezávislé kytarovky – nelze zapomínat, že hrával v Souboru tradičního popu. Současně dokumentuje, že Majklovci nikdy nebyli jednorozměrnou kapelou. Jejich unikátní projev vznikl spojením více prvků. Živá nahrávka však trochu postrádá byvší naléhavost, byť kapela zařadila na koncert i klasické skladby – zběsilý nářez Tak zapomeň a temné Securitate, byť také I Hellboy nabízí alespoň v úvodu pěknou jízdu a ani Řece nechybí naléhavost. Byvší vztek se nicméně trochu vytratil – dvacet let je dvacet let…
To Moštárna tlačí na pilu po většinu doby. I když taky nejde o žádné mladíky, na scéně se pohybují už patnáct let a první demo jim vyšlo už v roce 1995. Soubor ovšem příliš často nekoncertuje, a tak zůstává ve skrytu. Ani Moštárna nenabízí na albu LETECTVÍ (Black Point, 2007, 48:31) bezduchou rubařinu, ale pekelně propracovanou hudbu, ve které se pořád něco děje a mění a přesto jí nechybí drive. Divoké běhy hutné Fikrleho basy podporované úspornými, ale důraznými bicími ex-OTéKáčka Ládi Korendy jasně ukazují, že kořeny tuchlovického tria vycházejí z experimentálního hardcore takových No Means No, byť firemní materiály zmiňují Dunaj. Kytarista Michal Winter stihne obstarávat vše, od hutného boosterovaného beglajtu a úderných riffů, jakým začíná Hlad, přes ostré sázení jednotlivých tónů do linky rytmiky, kterážto punktualizace zvyšuje údernost, až po hraní nervních opakujících se koleček nebo občasné okořenění struktury psychedelickými zvuky. Neuvěřitelný tlak nepovoluje, ačkoli kapela upřednostňuje střední tempa a na desce se objevují i valivé Vnitřnosti. Trio šikovně střídá hutné pasáže s krátkými okamžiky uvolnění, aby si posluchač uvědomil hutnost materiálu, s nímž ladí civilní Fikrleho zpěv. Moštárna je důslednější než Majklovci, její album je sofistikovanější, přece jen jde o studiový záznam. O to je obdivuhodnější, že nezní sterilně. Tuchlovickému triu ovšem chybí živelnost Majklovců, která byla zejména v prvním a nejlepším období kapely největší devizou.