Než se John Medeski nadchl pro hammondky a povětšinou historické syntezátory, začínali Medeski, Martin & Wood jako pianové trio. A občas se k tomuto formátu s chutí vracejí. Třeba na koncertní desce Tonic (2000) nebo na akustickém turné v roce 2007, jehož albový výstup Free Magic se po pěti letech konečně dočkal vydání.
Nebyli by to MMW, kdyby klasický formát alespoň trochu neoživili. Hned v úvodu první skladby Doppler se rozezní Martinův západoafrický balafon a Medeski rozverně zaduje do foukací klávesové harmoničky. Nicméně dále už vše probíhá (víceméně, píšeme přece o MMW) podle pravidel. Tedy pokud „pravidla“ rozšíříme také o zuřivé, zdánlivě chaotické shluky tónů v Blues For Another Day, které se srovnají do bluesového půdorysu teprve po dostatečném vyřádění celého trojlístku. Ani nemluvě o hrátkách se zvuky v titulní skladbě, kdy Medeski vleze do piána a na chvíli ho považuje za sadu perkusí, zatímco Wood do jeho zvonění a rachtání zaplétá smyčcové flažolety – a nakonec přejde na baskytaru. Navzdory názvu a zajisté důležité roli kolektivních improvizací není Free Magic čistě „free“, i když na „magic“ vážně aspiruje. Naopak, pozornost přitahují především psané pasáže. Třeba průzračně melodická balada Where’s Sly? nebo již zmíněný úvodní Doppler, jehož studiovou verzi najdete na průběžně vydávané kolekci 20 (2011). MMW uctivě uchopili i Mingusovu Nostalgia In Times Square a přirozeně ji propojili s Angel Race z pera snílka Sun Ra.
Kdo si zvykl čekat od MMW „avant-groove“ a revolučnější zvukové krajiny, může být „téměř tradicionalismem“ Free Magic možná trochu zklamán. To však neubírá albu ani na virtuozitě, ani na muzikantském prožitku.
Indirecto, 2012, 66:45