Švýcarské trio Potage du Jour, jež tvoří zpěvačka Franziska Baumann, saxofonista Jürg Solothurnmann a pianista Christoph Baumann, se dalo dohromady na sklonku roku 1999 a od té doby překvapuje své posluchače stále něčím novým. Název, který doslova znamená polévka dne, to dokonale vystihuje a nikdy nevíte, jakých ingrediencí se dočkáte. Zda to bude klasika, jazz, salsa nebo divadelní či filmová hudba. Každopádně v jakýchkoliv kombinacích to ve výsledku chutná skvěle.
To opět potvrzuje brilantní album Go South!, kde najdeme deset společných improvizací, v nichž Franziska střídá srdceryvné až hororové výkřiky se sekanou polorecitací, vokálními výkruty, halekáním, žvatláním, chroptěním, jódlovitým úpěním, breptavým šepotem až po operní zpěv. To vše za použití značného hlasového rozpětí. Christoph to umocňuje dunivými údery do kláves i jitřením strun klavíru či naopak přechody ve zběsilé běhy a druhdy až romantické polohy. Jürgův saxofon místy štěká, jindy zádumčivě vrní a vzdychá. Dokáže být až sladkobolně zasmušilý, i jásavě dravý i dotíravý. Narativní i abstraktní.
Speciální kapitolu pak tvoří dvě kompozice jihoafrického skladatele Pierra-Henriho Wicomba. Původně striktně notovaná A(we)-struc( k)-ture byla koncipována pro různé formace a měla celou řadu variant, partitura pro Potage du Jour je mnohem otevřenější a vychází především z verbálního vysvětlení původního záměru a vše ostatní už záleží na improvizaci a intuici muzikantů. Je to desetiminutové dobrodružství plné tajemným hudebních šťouchů a hlavolamů. Takové oratorium trochu naruby. Oproti tomu Sing You! La-re-ti byla napsána přímo pro Potage du Jour a je založena na přednatočeném pásku, kde vokalistka improvizuje podle skladatelových pokynů. Poté se donahrály saxofonové party a při živém provedení pak zpěvačka improvizovaně komunikuje sama se sebou, čímž se dostáváme snad až do jakési čtvrté dimenze. Titul ostatně není náhodný, ale při rychlém vyslovení může znít jako singularity, což je astronomický termín odkazující na střed černé díry, kde neplatí fyzikální zákony. Vůbec celé dílo sice popírá běžné hudební zákonitosti, ale na druhou stranu si vytváří své vlastní. Nejde tedy o žádnou anarchii, ale paralelní svět, kde je zkrátka všechno jinak. Krásnější a rozhodně to jen tak nezevšední.
Leo Records, 2014, 57:40