V rozhovoru, který vyjde v příštím čísle UNI, islandský muzikant Svavar Knútur tvrdí, že jej více inspirují anglosaští písničkáři než jeho krajané. A je to pravda. I když se severský chasník rád nechává fotografovat se zasněženou čupřinou, svým projevem má blízko k Nicku Drakeovi, k Leonardu Cohenovi (kdyby slavný Kanaďan zpíval o oktávu výš), k severoirskému baviči Duku Specialovi… A úplně nejvíc mi ovšem stylem zpěvu připomíná Američana Marka Mulcahyho a jeho album Fathering z roku 1998.
Ale dost příměrů. Písničkář Knútur, který prý věci rád minimalizuje, střídá kytaru s asi devíti dalšími nástroji včetně ukulele nebo charanga, a ještě si přizval několik hostů. A tak se v jeho písních sem tam ozvou rytmické přiznávky na trombón, táhlé melodie na cello nebo roztomilé lo-fi popové sbory „la la la“. Vedle hostů pro nás exotických islandských jmen (např. Sturla Míó Þórisson na syntezátory) se na albu v několika písních objeví moravská rodačka a čerstvá držitelka Grammy Markéta Irglová. Její duet s Knúturem Baby, Would You Marry Me? album otevírá, a to právem. Energií skrytou do komorní polohy totiž skladba předznamenává celou desku. V kostce vykresluje Knútura jako melodika s podmanivým hlasem a s citem pro vkusné, opravdu spíše minimalistické a přitom zajímavé aranže. V dalších dvou čistě folkových písních While The World Burns a Emma se Knútur odhaluje na dřeň a našinec může jen litovat, že v Emmě a ostatních islandsky zpívaných písních nerozumí textu. Nicméně i samotný poslech severské kombinace tvrdých souhlásek (ve větě „Hvítur snjórinn sefar okkar“ je na náš vkus až příliš mnoho „r“) stojí za poslech.
Booklet alba obsahuje kresbu písničkáře s kytarou klečícího v trávě. Netuším, zda Svavar Knútur své melancholické melodie hrává u islandských táboráků, ale do ticha přírody se jeho tvorba hodí. Stejně tak si ji však můžete vychutnat do sluchátek v ranní tramvaji. Klidná síla Islanďanových melodií totiž přebije jakoukoli dopravní zácpu. A pokud se přes to všechno nedokážete odpoutat od zažité představy o košatě aranžované a tajemné islandské hudbě, poslechněte si závěrečnou píseň Prayer For The Dead. S ní se totiž Svavar Knútur dostal do ambientních poloh ve stylu jeho krajanů Sigur Rós. Důležité však je, že na jeho albu to všechno – od nejjednoduššího folku až po složitější úvary – drží pohromadě a plyne jako „cesta vln“ (jak se prý dá přeložit titul Öldusló ).
Dimma, 2012, 40:12