Transeamus. Odcházíme, následujeme. Latinský název alba odráží nejen jeho sakrální obsah, ale především fakt, že fenomenální britské pěvecké kvarteto The Hilliard Ensemble se přesně po čtyřiceti letech rozhodlo ukončit svoji cestu. Na jedné straně škoda, na straně druhé musíme obdivovat rozhodnutí odejít ještě v plné síle, nevyprodat se pod cenou. Úchvatný kontratenor Davida Jamese zní stále stejně andělsky (žádné méně otřepané přirovnání by nesedělo), jenže hlasy přece stárnou a na pěvecké techniky náročný repertoár kvarteta nelze šidit. Poslední koncert proběhl 20. prosince 2014 ve vyprodané londýnské Mekce komorní hudby Wigmore Hall a od té doby visí na webových stránkách souboru pouze noticka: „Kdo ví?“ Ansámbl možná nevylučuje nějaký soukromý dýchánek pamětníků, ovšem s kontinuální aktivní prací už nepočítá.
V závěrečném přírůstku bohaté diskografie, prostřednictvím alba Transeamus, kvarteto symbolicky putuje na místa, kde začínalo a kam se opakovaně rádo uchylovalo. Do snové, konejšivé krajiny staré hudby. „Byli jsme zrozeni a vychováni, abychom zpívali právě tuhle muziku. Je to kvintesence Anglie. Řadu těchto skladeb jsme se naučili jako malí kluci ve sborech. Interpretovat je pro nás znamená vracet se domů,“ potvrdil David James v tiskové zprávě k albu. Tentokrát žádný soudobý materiál. Ani žádné přesahy jako v případě spolupráce s Rypdalem či Garbarkem. Výhradním tématem nahrávky je anglická polyfonie 15. století. Moteta a sezónní hymny převážně anonymních autorů, v povznášejícím podání The Hilliard Ensemble jakoby prozářené tlumeným, nadzemským světlem z vitráží. Ostatně kvarteto se k nahrávání posledního alba vrátilo na svoje oblíbené, inspirativní místo, které sice neleží v jejich rodné zemi, ale pomáhá evokovat autentickou náladu. Do alpského kláštera sv. Gerolda.
„Sladké harmonie se mohou zdát nekomplikované, ale transparentnost zvuku vytváří fascinující kumulativní efekt. Album končí skladbou Ah, gentle Jesu, v jejímž případě známe jméno skladatele, Sheryngham, ale nic dalšího. Na papíře jde o jednoduchý dialog mezi Kristem na kříži a kajícným hříšníkem, ale intenzita hudby je taková, že podle našich zkušeností uvrhne posluchače i zpěváky do stavu tichého ohromení,“ svěřuje se fenomenální kontratenorista. Přesnější charakteristiku alba a výstižnější popis dojmu z krásného rozloučení s výjimečným ansámblem asi nejde vymyslet.
ECM, 2014, 67:24
