Cestou na jih naplnil Tomáš Kočko s Orchestrem podobný nápad jako na desce Poplór (2006). Tentokrát má sice většina skladeb základ v moravských lidových písních (Poplór lovil materiál v širším kontextu historické Velké Moravy, od Srbska až někam po hranice Skandinávie), také mapka přiložená k CD zobrazuje relativně krátkou hudební exkurzi z Moravskoslezských Beskyd na jižní Moravu, jenže občas to Kočko & spol. mezi jednotlivými regiony brali pořádnou oklikou. Třeba přes Istanbul nebo New Orleans. Aneb všechny cesty vedou do… sklípku?
Ačkoliv jde až na výjimky o „skutečné lidovky“, nikoliv o písně ohlasové, autorské úpravy jsou natolik svérázné, že zapřísáhlí tradicionalisté budou cedit nadávky. Což můžeme brát jako klad. Pokud bychom hledali inspirační zdroje, Tomáš Kočko se opravdu rozmáchl. Album odpichují balkanizované dechy i metalová kytara v Povídali, že sem umreu, kde navíc pobaví protagonistův furiantský zpěv. Aranžmá Máš Máš / Mamko, mamko si došlo pro předlohu mimo jiné i do Bretaně. Balkánská dechovka přejde v písni Na vrch Lopeníka v pseudoruskou „častušku“ a aby toho nebylo málo, přidají se blízkovýchodní perkuse. Úvod Okolo Pavlovic už je čirý arabský pop, zatímco v závěru opět dojde i na trošku heavy riffů. Ach voděnko studená se studánkově průzračným zpěvem hostující Alice Holubové by vyzněla skoro jako tradiční balada s cimbálem, nebýt např. elektronické smyčky v podkladu a posléze folkrockové rytmiky a vyhrávek smyčců jak od Fairport Convention. Stačilo? Ale kdepak. Ještě si přimyslete doomový hymnus Poslední Božec (jediná zcela autorská píseň alba), dixielandovou Pytal se ně jeden chlapec nebo varia-ci na rómskou O poštaris avel, zde jako I feel o poštaris. A přidejte kupu hostů, od Zuzany Lapčíkové přes zasloužilé jazzové kocoury Mojmíra Bártka a Jaromíra Hniličku po rytmiku Petr Vavřík (Buty) a Matěj Drabina (mj. z jazz-funkových Behind The Door, též pohostinsky Buty).
Při tomto – ač pravdivém a navíc neúplném – výčtu vlivů a muzikantů si asi čtenář pomyslí něco o guláši. Bláznivé brázdění napříč celým worldpopovým oceánem by mohlo zavánět i vychloubačným přístupem „heč, ještě umíme s moravskou lidovou provádět tohle“. Jenže album, snad až na poněkud křečovitější „bžundu“ Pytal sa ně…, působí zábavně a přesvědčivě. Navíc se Cestou na jih ani trochu neloudá, ale energicky žene. Zkrátka, stopnout si směrem na jižní Moravu Kočka a jeho rozšířený „Orchestr“ slibuje zajímavé putování.
Indies Happy Trails, 2012, 35:29