Todd Nesbitt z Wollongong je nesmírně aktivní. Po splitu jeho dua Unkilled Worker Machine, ve kterém hraje s bubenicí Kákou, mu na podzim vyšlo profilové sólové album Unkilled Worker. Zatímco duo sršící prvotní energií přinášelo především nabroušené riffy zkreslené kytary podporované říznými bubny, na sólové desce má blíž k písničkářství. To ale neznamená, že by se vytratila syrovost a drsná naléhavost. Season Of Doom nenabízí žádné milé popěvky k táboráku, ale propracované skladby, mající k přímočarosti asi tak blízko jako sólové nahrávky Petera Hammilla. Žádná dokola se střídající sloka s refrénem, ale postupný vývoj a gradace, kdy se podle nálady mění nejen melodie a harmonie i styl hraní od arpeggií přes perkusivní, aby vynikl text, až po doprovodný. Ani zvuk není tradiční, žádné zvonění strun, ale pokroucený nakřáplý sound přebuzeného nástroje, který dobře ladí se suchým dylanovsko hendrixovským pojetím zpěvu. I když Wollongong jsou spojováni s noise, Season of Doom má spíš blíž k neučesané alternativní country 16 Horsepower, je v nich cítit tradice písničkářských bardů i hloubka talking blues.
Jasně, že tu jsou i přístupnější nebo méně zatěžkané písně. Odlehčením je závěrečná Here In The City s hostující zpěvačkou nebo When The Cards Are Played, i klasičtěji písničkářštěji pojaté Oceans Of Harm. Hutný materiál neúprosné klopýtavé bluesovky The Killing Highway s řezavou foukací harmonikou, Hostage To Fortune stojící na minimalistickém dronu a Grace, ve které jemnější vyhrávky se zakulaceným tónem přejdou v hlukovou stěnu, totiž potřebují odlehčit a vyvážit, zvláště když Nesbit klade důraz na každé slovo v textech plných mizejících barev přecházejících v černou za temných špinavých dnů v mrazivé sezóně, kdy jsou slova proroků opět ignorována.
Tahle deska se nedá pouštět jako kulisa, natahuje po posluchači své temné spáry, ve kterých ho sevře a ukáže mu, jakou starozákonní sílu může hudba mít a jak silné sdělení může přinášet. To si v době strojových rytmů a kolovrátkových melodií s refrény stojícími na pár banálních slovech málokdy uvědomíme.
Další nadprůměrná deska letošního ro(c)ku vedle Kontrol a posledních dégéček, na které se jen těžko hledá slabé místo. Vyvážená, stylově čistá, ale nikoli monotónní, a hlavně hluboká.
Silver Rocket, 2013, LP