Těžko si představit lepší naladění pro listopadově promrholený, ale vlastně prosluněný křest druhého počinu fenoménu souručenství Zvíře jménem Podzim, než byla německá písničkářka Juné Cocó. Její sofistikovaně naivní „pošetilé písničky o lásce“ s multitrackovaným vokálem a něžně úderným klavírem byly přesně to pravé oříškové. Její éterický projev jako by předznamenal další dění a přesto se mu nepodobal. Ale i tak trochu podobal svou upřímností, lehkostí a nápaditostí.
Když potom nastoupilo na pódium jedenáctihlavé těleso, byla půda již zorána něžnou dívkou v bílých šatech. Vzhledem ke své „jiné orientaci“, což ovšem v mém případě znamená zaměření především na svobodnou improvizaci více či méně se dotýkající jazzu nebo rocku či současnou vážnou hudbu v jejích nejrůznějších podobách, bych mohl alibisticky konstatovat, že se tu jednalo o inteligentní pop. Ovšem na tenhle koncert mě zavál osud v podobě mé ženy Markéty, která mi ZjP pustila při jízdě autem. Mnohdy se příliš na hudebním vkusu neshodneme, ale tohle bylo najednou krásné, mrazivé i hřejivé, jak už ty podzimní dny někdy bývají. Písně z prvního alba mě nadchly svou niterností i sdílností a zatoužil jsem poznat jejich sequel naživo a oželel tak i první den svého oblíbeného festivalu Alternativa. Má být „kritik“ ve své recenzi opravdu takhle osobně rozechvělý? V tomto případě ano, protože esprit téhle skvadry je skvělé sdílet, ale potěší i osamělé duše. A v globální rovině to pak na akci samotné shrnul Ladislav „křtitel“ Heryán: „Pokud vznikají tak skvělé věci, tak je vlastně jedno, kdo nám vládne.“ Ten mě ostatně přivedl na myšlenku, že album se nejmenuje podle prvního podzimního měsíce (což se s názvem nabízelo), ale má souvislost se zářením, což mi následně po akci potvrdil i iniciátor celého projektu Jakub König, jehož pudilo k novému počinu jakési silné záření, které mu nedalo spát, a proto se rozhodl pro pokračování. A rozhodně tím udělal radost mnoha citlivým lidem, kteří si to s ním užijí nebo jim to pomůže v jejich nechtěném solitérství.
Zvíře jménem Podzim má neuvěřitelný potenciál jednak díky různorodému obsazení od rockových spodků přes dechy a smyčce až po djing a elektroniku, ale především díky tomu, že je mnohohlasé a každá pasáž má tak jiný, ať už mužský nebo ženský témbr. Na pódiu můžete cítit, že to nejsou námezdní muzikanti, ale i v relativně přidružených rolích mají svou svébytnost. Navíc je evidentní, že König má dokonalé výtvarné cítění, čemuž odpovídá i projekce na pozadí, která není berličkou, jak tomu v současnosti mnohdy bývá, ale záměrem, který skutečně dokresluje jednotlivé songy, ať se jedná o relativně statické obrazy nebo dynamické obrázky přírody či téměř komiks. Nejezděte na wellness, nejlepší wellness či možná i očistná psychoanalýza je poslech Zvířete jménem Podzim.