Kapelu s velmi jednoznačným názvem dal dohromady v roce 2006 kytarista GABBA, když se rozešli obnovení Chaos UK, v nichž působil od roku 1984. Místo, aby se pokoušel legendu, která pomohla punk posunout k hard coru a crustu, udržet při životě, obklopil se novými muzikanty a začal pracovat na novém repertoáru. Začátkem loňského září absolvoval krátkou šňůru po České republice, kde udivil sázením jedné rychlé písně za druhou bez pauz přesně v duchu Ramones, k nimž se hlásí i svým pseudonymem.
Proč jste začal s Fuk?
Hrál jsem v Chaos UK v obsazení s Mowerem za mikrofonem, protože Kaos odešel. Zaměřili jsme se na rychlejší podobu kapely z desek Short Sharp Shock, Chipping Sodbury Bonfi re Tapes a Radioactivite. Připravili jsme hodně písní pro nové album Chaos UK, jenže pak se Mower plně oddal pití a vzal práci v pivovaru. Protože jsme měli hotové písně, tak jsme se rozhodli najít nového zpěváka. Původně s námi zpíval Brad z F-minus (Brad Logan – pozn. aut.), ale nefungovalo to, protože žije v Americe, a tak jsme vzali Riche.
Jaké to je začínat…?
…s kapelou, když je vám přes čtyřicet? No, každý mi říkal, že je to těžká práce, jenomže já toho moc nedělám. Dělám to, co jsem dělal jako teenager… Tedy kromě hodin masturbace, protože jsem zestárnul.
Nebylo by snazší se přidat k nějakému známému jménu?
Hrál jsem s Discharge a pár dalšíma
kapelama, ale ty nejsou moje. Chtěl jsem novou, čerstvou kapelu. Je to větší zábava.
Jaké to je, být starší a mít mladší spoluhráče?
Občas je obtížné porozumět jejich způsobu myšlení. Mně je přes čtyřicet, zatímco ostatní ještě nepřekročili třicítku, zpěvákovi je 29, bubeníkovi 26 a baskytaristovi 23. Ale jsou fajn. Jen jsem jim řekl, aby neposlouchali tolik amerických kapel jako Rancid, na kterých vyrůstali. Ale bubeníkovi si líbí i Discharge a English Dogs, i když má především rád Motörhead, Black Sabbath a Hawkwind, kteří pro nás vždy představovali tu metalovou polohu punku. Motörhead měli největší vliv na zvuk hard coru, Black Sabbath byli důležití kvůli sekaným riffům, ale to přišlo později. Klíčoví byli Motörhead. A Hawkwind. Vstával jsem s Motörhead, usínal s Hawkwind a přes den si pouštěl Ramones.
Vaše vystoupení mi dost připomínalo Ramones, stejně jako oni jste sázeli jednu písničku za druhou…
Miluju Ramones a tohle je jeden z důvodů. Raz dva tři čtyři – další píseň. Přesně takový by měl být punk, ostrý, prostě prásk a konec. Když na chvilku zastavíte, dáte lidem možnost vydechnout.
Co vás inspirovalo, když jste začínal?
Ramones, Damned, Lurkers, UK Subs, prostě punk ze sedmdesátých let.
Trochu zvláštní vzhledem k tomu, že jste pomohl posunout způsob hraní.
Objevil se nápad hrát jako Ramones, ale rychleji. Přehrával jsem si proto singly na rychlost 78 a snažil se to okopírovat. Starej trik.
Nebral jste taky speed?
Speed toho byl součástí, ale v Chaos UK to byl spíš cider. Cider vás nabudí a zrychlí, neopijete se, jen se stanete hyperaktivní. Když jsme chodili zkoušet, brali jsme si ho na zkoušky stejně jako Disorder. Napili jsme se, začali hrát a vylezl z toho ten hluk. Každý by měl mít s sebou galon cideru.
Jaké to bylo hrát v té době s Chaos UK?
Bylo to úplně bláznivý, hodně chaotický, ale taky ta největší zábava. Koncerty vždycky končily výtržnostmi nebo nějakou katastrofou. Prostě samá dobrá zábava.
Taky to byla jedna z kapel, která punk posouvala.
Jo, k hard coru. Byli jsme vzteklí teenageři a já asi pořád jsem, pořád hraju, protože jsem se nezměnil.
Má ale punk ještě sílu přitáhnout lidi?
Myslím si, že dneska má největší sílu internet, větší než hromady kapel, které hrají. Internet představuje módní zdroj informací. Teď je všechno propojené, místo toho, aby se v každém městě vytvořila vlastní scéna, je jedna scéna všude. Ale nevidím tam původní duch, který si pamatuju.
Po pětadvaceti letech nemůže být divu.
Po třiceti. Hraju od roku 1979 nebo 1981, Chaos UK začali v roce 1979 a já do nich přišel v roce 1983.
Zůstalo něco z idejí punku půlky osmdesátých let?
Jo, prvek DIY tu pořád přetrvává, i když internet zničil ideu dělat si všechno po svém. Místo toho říká i lidem v undergroundu, co mají dělat, že se mají propagovat. Řada squatů v Holandsku se dostala do problémů, protože inzerovala na internetu. Když dřív punkeři žili ve squatech, byli přesvědčeni o důvodech, kvůli kterým to dělají. Jsem proti internetu, i když ho sám mám a rád ho využívám, ale punk by se měl posunout dál a internet by měl zahynout. Lidé by měli zase bojovat sami za sebe.
Je punk ještě politický, nebo je to už jen zábava?
V punku byla vždycky politika. Ale politika se často mění ve fašismus. Třeba když někdo s něčím přijde a pak začne druhým říkat, že nic jiného dělat nemohou. Tak tomu bylo u Crass, než skončili. Lidi, co chodili na jejich koncerty, všem říkali – ale sem nemůžete v kanadách. Důvod, proč s tím Crass přišli, byl dobrý, ale fanoušci to změnili v to být proti.
Jste schopen z hudby žít?
Ne, nejde to, už nevydržím spát na podlaze, mám na to staré kosti a bolí mě. Nakonec jsem si vybral pohodlnější styl života, i když je taky někdy hektický. Žít z hudby můžete, jen když jste neustále na turné a vedete cikánský způsob života.
Jako Charlie Harper…
Charlie Harper je jeden z praotců punku, pořád to dělá a pořád je skvělý. Je ohromný. Viděl jsem UK Subs už jako dítě v roce 1978 a byla to rána. Od té doby dodnes miluju UK Subs.
Myslíte, že u hudby vydržíte?
Doufám v to, ale ztrácím sluch, takže je těžké hrát. To je ten největší problém. Když jsem hrál s Chaos UK, měli jsme jednu dobu dva bubeníky a všichni jsme krváceli z uší. To mě poškodilo. Hluboké basy a ječivé výšky.
Proč jste se věnoval elektronické hudbě v Scumputer?
Když jsem měl zlomenou ruku, tak jsem nemohl hrát na kytaru a naučil jsem se jedním prstem ovládat klávesy. Emoce jsou v tom stejné, stejný je i přístup, je to jen odlišný prostředek, který jsem se musel naučit ovládat.
Není mezi punkem a elektronikou propast?
Hodně mých přátel, s nimiž jsem vyrůstal, starých punkerů z Bristolu, se objevilo v projektech jako byli Massive Attack nebo u Trickyho. Většinu bristolských drum’n’bass projektů postavili bývalí punkeři. Rozdíl byl jediný: na rozdíl od punkových kapel měli od počátku peníze. Zřejmě z drog, takže měli kompletní vybavení a když je vyměnili za lepší, tak mi to staré věnovali. Klávesy mám třeba od Massive Attack.