VESELÍ FILIŠTÍNOVÉ byli jednou z prvních tuzemských industriálních skupin, která využívala kovy i přednatočené pásky a vytvářela hlukové stěny. V polovině osmdesátých let, kdy většina muzikantů ještě žila novou vlnou a post punkem, popřípadě undergroundem, působili jako zjevení.
Kombinace basy nebo dvou kovových perkusí, zkreslené kytary a hlukových stěn z přednatočených pásků, byla jako z jiného světa. To neznamená, že by neměla předchůdce. Kovy místo bicích používali už DG 307 a další undergroundové kapely, přednatočené pásky byly součástí experimentů alternativních kapel jako byl MCH Band. Ovšem nikdo z nich nestavěl tak hutné zvukové stěny. Filištínové předznamenali nástup celé pražské industriální scény v čele s Paprsky inženýra Garina a Střední Evropou, které se od Veselých Filištínů odštěpily. A šlo o skutečnou scénu, jejíž představitelé většinou zkoušeli na jednom jediném místě, v historické budově bubenečské čistírny odpadních vod, jež je nyní národní technickou památkou a slouží jako ekotechnické muzeum. Konají se v ní mnohem vznosnější akce a industrialisté tam nemají šanci podnikat své akce – co kdyby v budově, která je inspirovala, něco poničili…? Tehdy však byla „sračkárna“ čili „šithauz“, jak se budově přezdívalo, centrem dění. A právě v ní vzniklo i mnoho „studiových“ nahrávek.
Jádrem Veselých Filištínů bylo trio tvořené kytaristou Andrejem Pastorkem a dvěma perkusisty, Martinem Kreuzbergem a Tondou Hlávkou, původně členem punkových A64, který později hrál na perkuse v „latinskoamerickém“ období Garáže. Později se k nim připojovali další muzikanti, jako byl kytarista a baskytarista Petr Špirlo, saxofonista Petr Trpák, který později s perkusistkou Irenou Kraftovou založil Střední Evropu, nebo Jaroslav Palát, jenž stál u kolébky noiseových Suicidal Meditations.
Tolik silných a tvůrčích osobností, z nichž každá měla trochu jiné představy o dalším vývoji své tvorby, ale v jedné kapele dlouho vydržet nemohlo, a tak se v roce 1987 Filištínové rozešli. Zůstaly po nich tuším dvě kazety, z nichž jedna nesla hrdý název studia Šithauz. Letos se dali dohromady, protože vychází retrospektivní trojalbum obsahující většinu jejich tvorby. Jádrem jsou demosnímky ze zkušebny, doplněné četnými koncertními záznamy včetně některých raritních. I nyní je základem trio tvořené tentokrát Andrejem Pastorkem, Petrem Špirkem a Tondou Hlávkou, který se později věnoval více ambientu, minimalismu, psychedelii a etnické hudbě, když hrál s Pavlem Richterem, Načevou a v Létajícím koberci. Jediné vystoupení odehrají Veselí Filištínové právě na Alternativě, kde také trojCD pokřtí. Tonda Hlávka zdůrazňuje, že členové kapely se zabývají jinými, současnými věcmi, a na tomto koncertě se sejdou jen proto, aby podpořili vydání archivního kompletu.
Co vás vedlo k obnovení Veselých Filištínů?
Rozhodli jsme se vydat archivní nahrávky. A když jsme je zase po letech slyšeli, dostali jsme chuť si některé z těch věcí zahrát. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že nahrávky opravdu vyjdou, jsme začali zkoušet. To bylo na jaře.
Kdo se v kapele sešel po těch letech?
Jsme v podstatě v základním triu. Jestli si pamatuješ koncert v Gongu, tak tam druhou baskytaru hrál Petr Špirko, na kytaru Andrej a bubnuju já.
Použijete i tentokrát přednatočené pásky?
To se ještě uvidí. Možná jo, možná ale uplatníme něco jiného. Pořád se to vyvíjí. Ještě není ani jasné, jestli na křtu na Alternativě budou nějací hosté.
Budete hrát jen archivní materiál nebo dojde i na něco nového?
Bude to ten původní materiál, co jsme hráli v osmdesátém pátém, šestém. Nic nového. Jak říkám, je to podpora trojCD, které vydáváme. Jestli to bude nějak pokračovat a mít delší trvání, jestli bude vznikat něco nového, to teď nejsem schopen odhadnout.
Čím vás s odstupem oslovuje materiál z osmdesátých let?
No, v podstatě vším. Člověk se sice mění a jde dál, ale to, co jednou dělal a měl rád, má rád pořád.
Ale někdy na tom vidí chyby…
To já neřeším. Žádné chyby tam nějak extra nevidím, a jestli tam nějaké jsou, tak jsem nám je dávno prominul. Ale opravdu to nerozebírám, zabývám se současnými věcmi.
Takže koncert bude mít spíš charakter vzpomínky.
Určitě. Ale myslím si, že tam bude i něco novějšího, co asi málokdo zažil. Mám na mysli třeba koncert v Bunkru v roce 1992, tedy v době, kdy už kapela dávno neexistovala. Zase jsme to dali dohromady s kytaristou a s jinými lidmi, mělo to víc charakter psychedelický než industriální, ale zase to byly ty samé věci. Dvě z toho koncertu z Bunkru jsou na CD. Myslím, že jsou docela zajímavé, protože se trošku posunuly, i když podstata zůstala stejná.
Jak jste daleko s CD?
Teď se pracuje na bookletu. Grafik Mojmír Pukl skončil na chirurgii, operovali ho, ale donesli jsme mu do nemocnice computer. Takže finišujeme. Do výroby to půjde na přelomu října listopadu, výrobní lhůta je osm dní.