Říkává se, a je to pravda, že kvalita kompozice, jedno jakého žánru, se pozná ve chvíli, kdy ji uchopí někdo jiný. Dovolí se sebou naložit jako vděčná, vstřícná milka, anebo je třeba ji tupě zprznit? Můžete být v klidu, až na jednu výjimku se všech devatenáct verzí hudebního holdu různých umělců a kapel Pavlu Zajíčkovi vyvedlo jedna báseň a Zajda se může jen oblíznout!
Píšeme-li „všemožné“, bylo by dobré to podložit. Takže nejspíš na jednom pódiu by se nesešlo Špinavé spodní prádlo s Martinem Kyšperským, Prasečí farma s Moimirem Papalescem, například na albu to však funguje ukázkově. Skladby si interpreti vybírali z celé historie DG 307, slyšíme tak kousky z dřevního, předemigračního období, ať ještě s Mejlou, či již bez něj, ale také písně z 90. a nultých let. Vše spolu krásně falíruje, bez ohledu na vročení. Jak se tedy všichni se zadáním popasovali? Úvodní BBP (Procházím se krajem střepů) jdou na to moc silou, křik je nucený, nemístný, nepřesvědčivý. Ale pak už to jede! Namátkou: syroví Hudebníci z konzervy (PPU), krásné Papírové absolutno (MCH Trio) s pěkně efektovanou kytarou a smyčkami, hodně zajímavé blakeovské Tygře, tygře ohnivou v podání projektu MĀG, zpěv Magiky von Čáry podložený elektronickým tepem. Nadnárodní obrození pojalo katarzivní Očišťování dosti rabijátsky, přesto přesvědčivě, včetně mezihry. Jeden z vrcholů, a to je co říct. Původně lyricky jemné Křídlo anděla je s Prasečí farmou ostřejší, Moimir Papalescu (Sv.) oděl svůj hlas do syntezátorů, Krůpěje potu jsou citlivě akusticky podány Martinem Kyšperským, vcítěná Monika Načeva kontrastuje v Ukolébavce s cezeným hlasem autora. Druhý disk obsahuje pouze jednu skladbu, Slunce, který zapadá (Pustina), Zajíček zde již hůře artikuluje, o to přesvědčivěji. Pravda, padá z toho všeho trochu smutek, že už tu s námi zenový mistr PZ není, na druhou stranu, velká radost z mimořádného počinu. Prostě, jin/jang jako vyšité!