Slyšet Salifa Keitu pod širákem na Respectu resp. Colours Of Ostrava a v klubu byl pochopitelně ohromný rozdíl, ovšem nejen díky prostředí. Současná Salifova částečně omlazená kapela spoléhá na poněkud odlišný sound. Zjednodušeně řečeno více rockový, na čemž měl v Lucerna Music Baru značný podíl kytarista Guimba Kouyate (má za sebou hraní s Tonym Allenem, Blickem Bassym, Fatoumatou Diawara nebo s Marcusem Millerem na albu Afrodeezia). Neváhal s využitím silného zkreslení a kvákadla, s hraním riffů a vygradovaných jazzrockových sól. Zdálo by se, že hudba tak bude méně vzdušná a konvenčnější, ale naštěstí se tak nestalo. Jen šlo o větší bigbít, přičemž typická rytmická i melodická těkavost v hudebních fúzích malijského pěvce zůstala zachována. Ostatně onen rockový tlak vykazovali i ostatní muzikanti jedenáctičlenného bandu, který se i vzhledem k rozmáchlým tanečním pohybům stěží vměstnal na klubové pódium. Včetně dravě excelujících hráčů na tradiční akustické nástroje koru (Madou Diabaté, velmi vážený malijský muzikant, dlouholetý Salifův spoluhráč a také někdejší sideman Baaby Maala) a menší „loveckou harfu“ kamale n’goni (Harouna Samake, u nás odehrál i vlastní koncert, Keitu doprovází už dvě dekády a spolupracoval s lidmi jako Mory Kanté či Béla Fleck). Nemluvě o neskutečném nápřahu trojice bubeníků/perkusistů, který ještě zahušťoval mladík s elektronikou, zahrnující mj. sampler a groovebox (AKAI MPC X, pokud to někoho zajímá). Taková rytmická opulentnost by udolala i osmirukou chobotnici.
