Srovnávat toto album s předchozími je trochu ošidné. Projekt-kapela dvou francouzských otců zakladatelů ─ Claude Mignon (kompozice, kytary, klávesové nástroje) a Gérard Le Dortz (texty, narrator) – funguje už čtvrstoletí. V roce 2001 vydali koncepční debut Strinkadenn’ Ys o kameníkovi jménem Enora, který dokázal kusům skály vdechnout život, aby z nich stavěl katedrály. S podporou množství hudebníků představili cosi jako lehce prog-rockovou symfonickou feérii s úkroky ke starobylé gotické hudbě, keltské melodice a v bretonštině zpívanému galskému folklóru. Druhá, skvostná deska Samsara (2006) už obsahuje méně bretaňské vlivové fúze, je tajemná a s třicítkou hostů místy i energicky mohutnící. Pak v rozmezí tří let přišli s již čistě osobitými alby La Barque Ailée (Okřídlený člun, 2015) a L’Albatros (2018). Právě z nich vycházejí náměty pro letošní novinku La Barque Ailée et l’Albatros ...quand s’envolent les mots.
Tady se, možná v okřídleném člunu, vydávají na cestu. Opět přibrali přes třicet hudebníků s většinou nerockovými nástroji (duduk, erhu, hoboj, guženg, nyckelharpa, bombardón aj.). Nikoli pro sílu, nýbrž pro pestrost, neboť jsme tu v neustálém pohybu, přesněji putování – od kraje světa snad až na jeho bezkonečný konec. Zeměmi známými i tajnými. Od Bretaňe přes Arménii po Vietnam a dál až k prvnímu východu slunce. „Seven Reizh není kapela. Jsou bez hranic. Nástroje nás učí univerzálnímu jazyku. Když slova odlétají (quand s’envolent les mots), uvolňují místo tichu.“ Hudba je to emocionálně silná, protkaná bezpočtem melodií a nástrojů harmonicky vsazených mimo kraj původu. Např. Kraozon s tureckým textem o historii poloostrova vede keltská flétna, asijskou momentku Odisea s kolébavým vokálem zas narušuje erotická nervnost flamencové kytary. Způsobem tvorby kapela asi nejvíc evokuje přístup podobně zvláštního tělesa XII Alfonso. Na předlouhé pouti vynechávají snad jen zemské póly.