Magnetit (lodestone), temně lesklý neštěpný oxid železa s příměsí titanu a hořčíku, je dodnes i pro geology tajemným nerostem. Od nepaměti ho léčitelé všech končin světa uctívali kvůli jeho regeneračním účinkům buněk a pro očistu těla. Díky dvěma magnetizačním pólům má harmonizující účinek na organismus, příliš aktivní orgány tlumí a zároveň podporuje činnost oslabených orgánů. Skladatelka, klavíristka a zpěvačka Mali Sastri aka Singer Mali pojmenovala svůj sólový debut dokonale. Výraznou osobností byla už předtím v bostonské kapele Jaggery, jejíž tři výtečná alba jsou nevím proč opomíjenými perlami avant písňové hudby – Polyhymnia (2006), Upon a Penumbra (2010), Having It Out with Melancholy (2020).
Úvodní Terror Targets je sice v názvu i textu v koloraturách zpěvu, klavíru, kytary, baskytary i bicích rockově výstražná, ale v harmonii nikoli bez naděje. To vlastně pasuje na všechny písně alba. Následná My Nature jede v podobné nástrojové nervnosti, ale úderný klavír zde prekrývají smyčce a ohromující vrstvené vícehlasy. Wayside (Boží muka) je pro mne vedle titulky nejsilnější skladbou. Přenádherně melodickou píseň o plynutí času a cyklech ročních období otevírá a zavírá sólové violoncello nad deníkovým příběhem hostesky z hotelu Wayside Inn a Maliin hlas se opakovaně, s plným orchestrem stupňovaně dramaticky a na konci už jen tiše ptá: „Mohla bych si vzít domů záznam tikání starých hodin ze salónku?“ To Evolve je pak z jiného ranku, autorka mi snad promine, připomnělo mi to písňové věci Lindsay Cooper. Udržuje posluchače ve střehu rytmy, které klopýtají a přeskakují a sotva se chytí, zas hrozí pád. Napětí. Závěrečná You & The Stars má v prvotním rockovém důrazu/riffu cosi z Hendrixovy verze Dylanovky All Along the Watchtower, ale nejvýše je bezesporu titulní Lonestone. Výsostně překrásná píseň s natolik silnou až nebeskou melodií, vrstvenou hlasy i všemi nástroji, kterou si budete nevěřícně pouštět opakovaně, nikdy se neoposlouchá. Objev roku.