Hvězdní lidé jsou zvláštní, zajímaví a zábavní. Spojují legrační sci-fi témata s progresivitou à la Zappa, Univers Zero se znaky velmi ujetého popu The B52ʼs nebo Bowieho. Debut …Are Coming (1999) byl koncepčním úletem o tom, jak Země začala vysílat rádiové a televizní vlny, byly tyto vcucnuty černou dírou a vyvrhnuty do všech dimenzí včetně času. Když mají mimozemské společnosti schopný přijímač, nabývají signály mystického významu, neb jsou s nimi odjakživa. Bytostem v signálech říkají hvězdní lidé a jejich úkolem je najít lidi na Zemi. Dvojka Genius (2001) je pak hudebně i produkčně mistrovsky vycizelovanou záležitostí ve složení Bill Olland – zpěv, Paul Gifford – kytara a zpěv, Scott Treibitz – klávesy a těremin, Randy Pratt – baskytara, Phil Weiss – bicí a navrch stargirl Lorenza Ponce – housle a zpěv. Stylově v kombinaci hard lounge jazzu, psychedelie a progrocku, volně přeskakujících i během jedné písně.
Kapela dál nahrávala, ale stihla se rozpadnout dřív, než vydala něco nového. O dvacet let později byly pásky oprášeny, zmasterovány a jsou na prvním CD tohoto dvojkompletu. Druhé CD už nese nový materiál. Obsazení zůstalo pozoruhodně nezměněné. Basák Randy Pratt tu je zjevně hlavním autorem a iniciátorem, byť na části z roku 2001 jsou skladby připsány celé kapele. Stejně jako u předchozích alb je i zde v pozadí jakýsi příběh týkající se příchodu mimozemšťanů na Zemi, nebo tak něco. Muzika i celkový sound tu jsou ale ještě o level mocnější, hutnější, dynamičtější a tvrdší i při svistotu elektrických houslí Lorenzy Ponce. Dokonce bítlsácký cover A Day in the Life s čistou imitací Lennonova hlasu je tu přetvořen v nádherný slavnostní hymnus. Hot Blue Star je nej skladbou-písní celého kompletu s bohatě vrstvenou texturou nástrojů, zpěvu i vokálů na hitovém základu. Instrumentace je bezvadná, čistá, skvěle namíchaná, je to prostě taková zábava a tak antikomerční pop, že vám při poslechu kouzlí úsměv na tváři.