Mladá černošská písničkářka, brilantní kytaristka a hitmakerka z Nashville prý bude ráda, pokud se u její hudby budeme cítit příjemně uvolněně. Pro Kristovy rány, to si z nás Sydney Ward aka Sunny War dělá srandu? Na uších si přece nesedíme. Přes všechnu albovou bezútěšnost však popadněte dech a nechte si v chytlavé skladbě No Reason vysvětlit, „že lidé jsou ve skutečnosti démoni, andělé a bestie zároveň.“
Není žádné velké umění mít se dobře, ale Bůh to podle všeho nemá moc rád, takže své ovečky často vystavuje zkouškám, aby jim připomněl i druhou stranu životní mince. Ze seznamu Sunny si proto odškrtněte: rozvrácenou rodinu, alkoholismus, drogy, bezdomovectví, léčbu ze závislosti, pobyty ve vězení a spoustu mrtvých přátel. Navrch čerstvou smrt otce a těžký rozchod s přítelem.
Výtečné album patří do katalogu nezapomenutelných i z toho důvodu, že naplno odpaluje její kariéru. Srovnejte totiž předchozí spíš akustické nahrávky s tímhle šťavnatým velkokapelovým zvukem a doceníte úsilí producenta Andrija Tokice (Hurray for the Riff Raff, Alabama Shakes) i výraznou pomoc hostujících přátel: Allison Russell, Chrise Pierce, Jim Jones nebo Dave Rawlings.
S někým stěží srovnatelný banjo fingerpicking bez trsátka k Sunny údajně prostě „přišel“ spolu s obdivem k Robertu Johnsonovi, starému countryblues, punku a Bad Brains. O čem a JAK v autorských skladbách zpívá, můžete odhadnout. Protiváhu jejímu katarznímu rozpoložení a snaze s nadhledem reflektovat své sebedestruktivní období však tvoří podmanivé melodie a vtahující prolínání zvonivých kytar s gospelovými varhanami nebo smyčci. Když v Test Dummy nadhazuje možnost, že by mezi rozšířením heroinu v Los Angeles a odsunutím sociálních problémů na okraj společnosti mohla být souvislost, pak cowpunkově zdrsní. S coverem Baby Bitch od Ween se vrací k rozchodu s přítelem a odhalí v sobě i černou humoristku. „Jdi doprdele ty hajzle,“ nechá za sebe v refrénu zpívat dětský sbor.