Pokud jste v 90. letech hltali nádherné pokusy o rekonstrukci písní trubadúrů, jak je hrál třeba Ensemble Unicorn s hostující zpěvačkou Marií Dolors Laffitte, tohle bude deska pro vás. I když je úplně jiná. Jak jiná? Nejde o snahu o rekonstrukci jako v případě „Ansámblu jednorožců“, ale o nové zhudebnění veršů okcitánských básnířek 11. až 13. století. Přesto působí jaksi autenticky. Nejsem fundován vytvořit muzikologický rozbor, ale na první dobrou je nejlepší těšit se tím, jak nadžánrový skladatel (a improvizátor) Michal Nejtek využívá kánony středověké hudby a vzápětí je hladce „porušuje“ soudobými prvky, které by středověký autor nepoužil. I když co my víme. A nemyslím jen zvukové experimenty v interludiích.
Nové zhudebnění veršů není žádný plezír, ale jediná možnost, jak dávné písně oživit. Vysvětluje zadavatelka oné skladatelské labour of love, Barbora Kabátková, vedoucí Tiburtina Ensemble: „S poezií a hudbou středověkých trubadúrů jsem se jako zpěvačka setkala již před mnoha lety. Fascinovala mě natolik, že jsem se pustila i do studia společnosti a prostředí, ve kterém tvořili. Na cestě k trubadúrům jsem tehdy narazila na velmi inspirativní svět jejich ženských protějšků – básnířek hudby, trubadúrek. A protože s jejich básněmi se nedochovala téměř žádná hudba, a navíc mě zajímají ženská témata, rozhodla jsem se propojit staré s novým a představit svět a roli středověkých žen z trochu méně známé perspektivy.“
Že v propojování starého a soudobého se dámy z Tiburtina Ensemble cítí jako rybky ve vodě je jasné, stačí připomenout Apokalypsis (2013) s triem Davida Dorůžky. Tentokrát je ovšem instrumentace stylově „pseudo“ archaická. Byť třeba o pozdější skandinávské nyckelharpě (hraje na ni Marco Ambrosini) ve středověké Okcitánii netušili nic. No a?
Album je výstupem objednávky festivalu Pražské jaro 2022. Je moc dobře, že se program dočkal kvalitního studiového zakonzervování.