Postpunkoví alias folknoise Cordelia’s Dad z amerického Northamptonu jsou řazeni k alternativnímu křídlu amerického rocku 90. let; někam mezi Ramones, Motörhead a Stravinského. Existují dvě dekády a po delší odmlce chystají rockový comeback v původním složení: Tim Eriksen (kytara, banjo), Peter Irvine (bicí), Cath Oss (baskytara). „Hlavně o nás neříkejte, že jsme folkrocková skupina,“ žádal po celá léta veřejnost Eriksen. U Cordelia’s Dad totiž nebylo nikdy jasné, jestli v příštím okamžiku dají přednost punku a hardcoru nebo akustickému posazu. Ačkoliv od původních skladeb postupně přešli k a cappela stylu Sacred harp a přebírání lidových balad ze sbírek Anne a Franka Warnerových, zachovali si hutný energický zvuk. Alba Spine (1998) a What It Is (2002) jim produkoval Steve Albini a kapela několikrát předskakovala Nirvaně a Docu Watsonovi. „Tlumočníci americké tradice Cordelia’s Dad dokáží vykovat zvuk stejně tak rockově překvapující jako důvěrně známý,“ napsali o nich v Rolling Stoneu. Akustické album Spine s houslistkou Laurou Risk je považováno za vrchol tvorby Cordelia’s Dad a zároveň za mezník v uchopení americké ,old time music‘.
Tim Eriksen natáčí také vlastní alba – Tim Eriksen (2001) a Every Sound Below (2004). Sám, pouze s bezpražcovým banjem, kytarou, houslemi a naléhavým, po apalačsku nosovým hlasem připomínajícím Kurta Cobaina „měnícího se v baptistického kněze.“ Nezřídka u jejich poslechu pocítíte nutkání slyšet je v mohutném sboru. A nebudete daleko od pravdy: hodně z nich totiž bylo původně složeno výhradně pro sborové zpívání; pro pravděpodobně nejstarší americkou hudbu z 18. století, které se říká Sacred harp. Hudbu starší než gospel, blues a jazz, na kterou se málem úplně zapomnělo, nebýt filmu Návrat do Could Mountain, kam ji s úcty a s ohledem na děj vložil Tim Eriksen ve spolupráci s producentem T Bonem Burnettem (také Bratříčku, kde jsi? nebo Plant/Krauss).
Sacred harp zná Tim Eriksen (ročník 1967), rodák z Nové Anglie, od patnácti. Během studií v New Yorku se učil hrát na sedmistrunný indický nástroj veena, na univerzitách v Anglii a Massachusetts se sblížil s partiturami Edgara Varése, George Crumba, Harryho Partche, poslouchal mississippského bluesmana Freda McDowella a s Peterem Irvinem se zúčastnili přehrávání skladby In C od Terryho Rileyho. V roce 1996 založili a capella kvartet Northampton Harmony (ještě Kelly House a Jeff Colby).
Na Wesleyan University poznal svou manželku – sarajevskou rodačku Mirjanu Lausevic, doktorku etnomuzikologie. Narodily se jim dvě děti: syn Luka a dcera Anja. S Mirjanou a dalšími hudebníky, včetně Petera Irvinea, postavili na balkánskou hudbu zaměřenou a poměrně dost divokou skupinu Zabe i Babe, nahrávali s etiopskými zpěvačkami Rehoboth Oromo Choir a poslední léta se vedle terénního výzkumu v Bosně aktivně věnovali Sacred harp. V Dartmouth vedli sbor Young Peoples’s Sacred Harp Singing.
Vloni v červnu ale Mirjana po těžké nemoci zemřela.
Budete s nimi pokračovat?
„Zabe I Babe nemůžou existovat bez Minjy, ale já ty písně zpívám pořád a doufám, že je brzy znovu nahraji. Možná s nějakou balkánskou dechovkou nebo s kapelou Esmy Redzepové.“
Jak se vám spolupracovalo s T Bonem? Soudě podle toho, že jste v hudbě k filmu mohl prosadit hodně vlastních názorů to muselo být příjemné s ním dělat, nebo ne? A co vlastně T Bonea táhne k old time music?
„Tu práci s T Bonem jsem si fakt užíval. On žije v úplně odlišném světě – v LA, ale přesto jsme se dali dohromady. Okamžitě rozpoznal sílu Sacred harp zpívání, přestože zpočátku vůbec netušil, že se pro film nakonec stane nepostradatelným a naprosto zásadním. Ale proč má rád starou muziku, to nevím.“
Jak byste Evropanovi stručně vysvětlil zásadní rozdíl mezi gospelem a Sacred harp, tedy dvěma hodně podobnými styly?
„Třeba na příkladu rozdílnosti mezi středověkou hudbou a Johannem Straussem, až na to, že Sacred harp má více tvořivých harmonií než gospel. Mezi Afroameričany má Sacred harp zpívání značnou tradici, stejně tak jako mnohem známější ,černý gospel‘. Všechny ty odnože jsou si příbuzné, obrazně řečeno to je vše jedna velká, komplikovaná rodina.“
Sacred harp zůstává nádherně starobylé. V tom spočívá jeho síla. Za stovky let ale určitě prošlo jistou modernizací.
„Zase tolik ne, ale pořád zůstává aktuální hudbou, přestože se od svých dávných kořenů moc nevzdaluje. Ale jeden výrazný pokrok nastal. Za posledních padesát let přibylo sborů a míst, kde se Sacred harp zpívá.“
Název – posvátná harfa – nemá nic společného s harfou, ani žádným jiným nástrojem, odkazuje k lidskému hlasu a je odvozen od stejnojmenného zpěvníku sestaveného a vydaného v roce 1844 v Georgii. Jednalo se o sborník stovek vybraných písní z nejrůznějších dosud vytištěných sbírek, kterým se říkalo shape -note, protože noty tu nahrazovaly symboly: trojúhelníky, kolečka, kosočtverce a diamanty. Tato praxe přežila přes dvě stě let a při vší staromilské konzervativnosti představuje jedinečné poznávací znamení Sacred Harp.
Takže i dnes vydávané zpěvníky mají místo not ,klínové písmo‘.
„Ano! Ty staré knihy stále používáme a neustále vycházejí nové. A samozřejmě se čtverečky místo not. Bez nich to nejde.“
Chystají se Cordelia’s Dad vrátit ke koncertům a vydávání desek?
„Tohle léto jsme měli dva koncerty a pracujeme na dvojalbu. Jeden disk bude akustický, zatímco druhý s elektrickými kytarami. Už mám všechno namixované a zní to opravdu dobře. Zbývá najít label a nebo se rozhodneme si to jako vždycky vydat sami. Také máme skladbu Help Me To Sing na kompilačním albu, kde uslyšíte i Sufjana Stevense, Woven Hand, Johna Paula Jonese, Johna Wesleyho Gardinyho a další, kteří dnes dělají Sacred harp. Jedná se o projekt mého kamaráda Matta Hintona. Režíroval filmový dokument Awake my soul: the story of the Sacred harp a společně s Návratem do Could Mountain přispěl k rozšíření Sacred harp.“
Tim Eriksen vystoupí na festivalech Colours of Ostrava a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, kde povede také zpěvácké dílny podle jasně daných pravidel Sacred harp, kdy do čtverce rozesazení zpěváci, dělící se na alty, soprány, basy a tenory, spoléhají především na gradující napětí a vibrace písňového mystéria než na skutečnosti, jestli mají dokonalý hlas a hudební sluch. Rozhoduje chuť stát se součástí sboru. V tom spočívá věčné tajemství a krása Sacred harp.