Koncepce druhého alba netradičně obsazeného (mj. se dvěma bicími soupravami) septeta The Individual Beings je „banální“. Odhaluje ji i název Better (Lepší), vyjadřující mravoučnou banalitu: „Měli bychom usilovat o to být lepšími. Stát se lepší verzí sebe sama a sledovat, jak to zarezonuje uvnitř nás a v lidech z našeho okolí,“ vysvětlil trumpetista a kapelník Tomasz Dąbrowski.
Hudba ovšem nezní banálně ani náhodou. Právem označil magazín DownBeat polského, ve Švédsku usazeného trumpetistu za jednoho z „nejtvárnějších a nejzvědavějších evropských hráčů současnosti“. Těžko posoudit, zda je Better lepší než eponymní debut septeta The Human Beings (2022) nebo než předchozí Dąbrowského alba s jinými sestavami. Dąbrowski prostě setrvale tvoří kvalitní muziku. Chvíli působí jako současný straight-ahead jazz. Jenže pak se po skandinávsku zatoulá do inspirací soudobou hudbou nebo brouzdá krajinou volné improvizace, přičemž každý muzikant má v zásobě kupu nosných nápadů. Tomaszovy zkomponované a nazkoušené momenty přitom patří k těm mimořádně zajímavým a „nepředvídatelným“, kdy se harmonická překvapení vrší na překvapení.
Stejné je to se soundem. Přestože většinou slyšíme v podstatě tradiční akustický jazzový ansámbl, nejen Dąbrowski vytříbil cit pro využití šumů, ruchů, upravených přirozených zvuků a vůbec elektroniky (Grzegorz Tarwid sice dává přednost klavíru, ale syntezátor má po ruce, s elektronikou pracují i oba bubeníci). Dávkuje ji ovšem velmi vyváženě: „Jako kdybych pracoval s barvami. Malíř taky nenanese všechny barvy na plátno najednou.“ Sound dechových nástrojů a jazzové rytmické sekce tak nečekaně prolákne do futuristického virtuálního zvukového vesmíru a zase zpátky. Posluchačský zážitek srovnatelný s tím, jak dobří režiséři sci-fi filmů zobrazují náhlý průlet červí dírou. Ale ať už nás Dąbrowski vezme kamkoliv, je to v jeho světě sonických idejí… ehm, Lepší.