Ukulele k Narozeninám

adamkova2S Šárkou Adámkovou, zpěvačkou skupiny Sarah & The Adams, jsem se sešel nad jejím druhým autorským albem Thank You.
Šárko, se skupinou Sarah & The Adams jsi po třech letech vydala druhé album Thank You. Co se za tu dobu stalo v kapele nového?
Ano, trvalo to skoro přesně tři roky. Za tu dobu vznikly nové písničky, začala jsem hrát na ukulele a pustila jsem se také do českých textů. V kapele došlo k jedné změně. Dano Šoltis, který s námi na první desce hrál na bicí, se tentokrát natáčení nemohl zúčastnit, protože v tom termínu čekali děťátko. Přidal se k nám tedy bubeník Martin Novák, který nás perfektně doplnil.

Zmínila jsi ukulele, což je nástroj, který v poslední době zažívá obrodu. Proč sis jej vybrala ty?
Vždycky jsem obdivovala malé strunné nástroje. V Jazz Docku mě Becca Stevens, která na ukulele hrála, uchvátila natolik, že jsem si řekla, že chci tento nástroj k narozeninám. A dostala jsem jej.

Používáš ukulele jen na koncertech, nebo hraje nějakou roli i při tvorbě písní?

Právě na něj vznikla většina písniček na novém albu. I když jinak hraji na klavír, vždycky jsem paradoxně víc skládala na kytaru, i když ji ve skutečnosti moc neovládám. Na ukulele je snazší se naučit, mám ráda jeho zvuk, člověk si nástroj může vzít kamkoli s sebou. Nasednu do auta, vezmu ukulele do ruky a brnkám si. To s klavírem člověk nezažije. Ale teď mám opět chuť vracet se k pianu. Na ukulele jsem cvičila tolik, že jsem z toho dostala zánět šlach a osm měsíců jsem nemohla hrát vůbec.

adamkovaZatímco tvé první album bylo celé v angličtině, teď jsi jako novinku zkusila české texty. To tě jen tak začaly napadat?
Já jsem měla s češtinou problém, protože si myslím, že melodika řeči ovlivňuje hudbu. A čeština se mi nehodila ke stylu hudby, který vyznávám. Zároveň mě ale mrzelo, že sice zpívám pro Čechy, ale ti mi nerozumí tak, jak jsem si přála. Vždycky se totiž snažím dávat do textů něco ze sebe. Začala jsem tedy o češtině přemýšlet a řešila jsem to v kapele třeba s Pepou Štěpánkem, který je velkým vyznavačem českých textů. Pak jsem to zkusila, napsala jsem dvě písničky a jsem za to ráda. Zjistila jsem, že čeština mě baví. Mimochodem během koncertů dávám do publika deník, do kterého mi lidé můžou psát své vzkazy. A už několikrát se tam objevilo, že by chtěli víc českých textů.

Říkáš, že se snažíš dávat do textů „něco ze sebe“. Fungují tedy u tebe texty jako autoterapie?
Píšu o tom, co zažívám. O tom, jak mi je. Když se v životě dostanu do situace, ve které mi není dobře nebo pohodlně, přemýšlím, proč se to stalo, začíná se to ve mně mlít, a z toho vznikne písnička.

A je pro tebe důležité, aby lidé věděli, o čem zpíváš, nebo ti stačí pocit, že jim předáváš tu správnou energii?

Nemyslím, že by v mých písních byla zásadní hluboká sdělení. Píšu je, protože to v tu chvíli tak cítím. Přestože někomu stačí poslouchat melodie, já chci, aby tomu lidé rozuměli přece jen víc. Proto se před písničkami snažím na koncertech nastínit, o čem jsou.

Máš při psaní písní konkrétní představu o celkovém zvuku, nebo jsou aranže v kapele kolektivní záležitost?
Když skládám, nahraju si písničku napřed do počítače – kytaru, ukulele, piano, třeba i basu. Když píseň dávám do kapely, už má nějaký rámec. Pak přemýšlíme nad aranžemi, ve kterých dělá nejvíc práce Pepa Štěpánek, který desku Thank You i produkoval.

Jaké měl v roli producenta pravomoci?

Já mám před Pepou respekt. Když mi něco řekne, přemýšlím o tom a většinou se stane, že myšlenku, kterou nabízí, aspoň vyzkoušíme. A většinou to funguje. Pepa je kreativní, jeho nápady za vyzkoušení opravdu stojí.

adamkova3Zajímavou posilou je podle mě Luboš Novotný z Druhé trávy, který s vámi jako host účinkuje na albu a který vás potom doprovázel i na některých koncertech.
Luboš Novotný je skvělý člověk, kterého si vážím hudebně i lidsky. Jsem strašně ráda, že přijel za námi do studia, kde s námi nahrál tři písničky a následně se k nám připojil i na koncertech. Luboš s námi hraje celý koncert a funguje to výborně. Je to další člověk, který mi plní moje hudební sny. Pokaždé mě překvapí, jak mistrně, vkusně a zároveň nepředvídatelně hraje. Trochu drze ho už také považuji za člena kapely, naše spolupráce tímto rozhodně nekončí…

I když nejste bluesová kapela, vystoupili jste během podzimního turné i na festivalu Blues Alive. Jak se vám tam hrálo? A jak vás publikum přijalo?
Do Šumperka jsme přijeli pozdě večer den před naším vystoupením a hned jsme pochopili, že publikum zde není zvědavo na žádné polovičatosti. Říkali jsme si, jak nás asi přijmou, protože naše hudba je možná lehce inspirovaná blues, ale rozhodně to blues není. Hráli jsme na krásné scéně Rádia Dixie a koncert naprosto předčil naše očekávání. Bylo plno, lidi byli naprosto skvělí a otevření, výborný zvuk. Shodli jsme se s kapelou, že to byl nejlepší koncert z celého turné. Atmosféra festivalu nás strhla natolik, že po koncertě jsme šli ještě natočit pozvánku na křest desky a nakonec z toho vznikl spontánní jam na chodbě před toaletami, kde jsme dělali show pro kolemjdoucí a všichni jsme se bavili. Máme z toho krátké video, které můžete vidět na naší facebookové stránce.

Říkáš, že vaše hudba je „lehce inspirovaná blues, ale blues to není“. Máš k němu třeba blízko jako posluchačka?

Myslím, že blues je základ, mám je velmi ráda. Moc mě nebaví, když některé kapely pojmou blues jako desetiminutovou píseň, ve které se kromě spousty slok a sól neděje nic. Ale třeba Tracy Chapman a Give Me One Reason, to je jedna z mých nejoblíbenějších písniček vůbec.

Proč se vůbec nové album jmenuje Thank You?
Stejnojmenná píseň vznikla ještě předtím, než jsme natáčeli naši první desku. Napsala jsem ji pro jinou kapelu a původně jsem ani nepočítala s tím, že bychom ji mohli se Sarah & The Adams hrát. Ale pak mi to nedalo, přinesla jsem ji na zkoušku a kapele se líbila. A tak jsme ji začali hrát. Už když jsem tu píseň napsala a začala jsem pracovat na našem prvním albu, říkala jsem si, že druhá deska by se mohla jmenovat právě Thank You. Mezitím jsem na to zapomněla, ale když jsme hledali pro druhé album název, poradila mi jedna kamarádka: proč ne třeba Thank You?

Vnímáš album jako konceptuální záležitost? Snažíš se třeba, aby písně tvořily jeden příběh?
Já jako člověk mám s koncepcí obecně trochu problémy. Přestože bych ráda koncepčně tvořila, nejde mi to a ani tak nežiju. Ta deska je prostě záznam tří let mého života. Pokoušeli jsme se samozřejmě najít zvuk, který by ji charakterizoval. To je myslím to pojítko. Mohla bych třeba říct, že se celou deskou prolíná zvuk barytonové kytary. A asi je na výsledku znát i můj rukopis. Ale že bych to postavila jako koncepční dílo, taková já nejsem.

Takže asi ani neplánuješ, kdy vznikne třetí deska?
Sotva jsme druhou desku dokončili a odjeli turné, měla bych domlouvat koncerty na jaro. Chci samozřejmě dál natáčet, chci hrát, chci psát, ale je předčasné říkat, kdy to bude.

foto Jiří Turek

Přidat komentář

1 komentář u „Ukulele k Narozeninám