Název alba, chtě nechtě napovídající už předem koncepci či nabízející návod k vnímání celku, zvolil Václav Havelka výtečně. Působí na první pohled „jen“ jako slovní hříčka s anglickým názvem Snakes And Ladders pro starověkou indickou deskovou hru. Ovšem vzhledem k duchovní symbolice hry původně pojmenované Moksha Patam (Cesta k osvobození), tedy překonávání neřestí ctnostmi, dostává parafráze další rozměr. A když si onen „rozbitý žebřík“ představíme třeba jako pochroumanou páteř (což samozřejmě spekuluji, asi je to myšleno jinak), máme tu doslova fyzickou asociaci. Ladící s informací o vzniku alba v průběhu písničkářovy rekonvalescence po operaci páteře, „během období fyzické bolesti, nuceného zastavení a postupného hledání nového vztahu k vlastnímu tělu, času i samotné existenci“. Osobní téma alba pak zdůrazňuje fakt, že album Havelka publikoval poprvé jen pod svým občanským jménem.
Nejde ovšem o bolestínský výlev. Naopak, spíše o pokorné, smířlivé, poetické vyprávění o tom, jak moc je člověk hříčkou něčeho, čemu nepřesně říkáme osud. Nebo přesněji o tom, cituji z autorových poznámek k textu Sky Feathers, „že lidské bytosti možná nejednají zcela na základě svobodné vůle, ale spíše se rozvíjejí jako součást širšího historického a existenciálního kontinua“. Výsledkem jsou písně, které sice vznikly z pohledu do vlastního nitra, z „vyříkávání si“ pozic s onou „predestinací okolnostmi a geny“, ovšem nejsou sebestředné, ale obecně platné, sdílné. A ne všechny písně jsou osobní. Úvodní Ask Forgiveness zapadá do kontextu Havelkova ekologického aktivismu: „Dlužíme zemi / dlužíme stromům / dlužíme mořím (…) nemáme, jak ten dluh splatit / můžeme se jen omluvit / a žádat odpouštění.“
Základy písní zachytil Havelka doma do telefonu během rekonvalescence. Jiní by takovou lo-fi nahrávku použili jako demo a následně přehráli vše ve studiu, ovšem písničkář se rozhodl využít původní autenticitu a syrovost. K základu pak nahrála další stopy ve svých domácích studiích (kontrastně vesměs hi-fi:) úctyhodná mezinárodní sestava, mj. s někdejšími členy Lambchop Mattem Swansonem, Williamem Tylerem a Tonym Crowem, Rebeccou Vera a Jayem Munlym (mj. ex-Slim Cessna’s Auto club), Thorem Harrisem (ex-Swans) či pražským Angličanem Davidem Boultrem z Tindersticks. A hlavně s dokonale empatickým Vojtěchem Havlem. Nemáme srovnání, jak by nahrávka vypadala ve vycizelované studiové verzi. Ale takhle, výborně smíchána a zvukově ošetřena Brandonem Egglestonem (pracoval třeba pro Modest Mouse, Dandy Warhols, Swans a také Havelkovy Please The Trees), působí prostě přesvědčivě.
Havelka nikoho nekopíruje. Ale je-li libo příměr, dobral se k podobné „minimalistické“ estetice jako třeba Michael Gira ve folk-rockových inkarnacích zmíněných Swans z přelomu 80. a 90. let nebo v projektu Angels of Light.
Polámaný žebřík každopádně vydržel a Havelka pro album nasbíral samé ctnosti.