Festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou každoročně nabízí mimořádně zajímavou dramaturgii. Pokud bychom chtěli najít letošní dominantní téma, tak snad představení zásadních současných nositelů ostrovních folkových tradic. Zahrají Angličanky Lady Maisery, nejen interpretky temných tradičních morytátů (už loni „částečně přítomné“ v duu Rheingans Sisters), velští fiddleři Vrï, skotsko-irské trio Chaimbeul, Ainslie & Byrnes nebo irský bard Daoirí Farrell. Jenže ono je těch nosných témat mnohem víc, jak ostatně prozrazují motta jednotlivých festivalových dní (od 22. do 29. července): Nejen „Irsko inspirující“, ale také „Inspirace ve světě“, „Inspirace v dávnu“ či „Mosty mezi světadíly“. Dojde na latinskoamerické interprety, africké nebo blízkovýchodní, na ansámbly nadnárodní i nadkontinentální. Jako pozvánku berte rozhovory s Natalií Rybka-Parkhomenko z ukrajinského dua Kurbasy a se skotským houslistou Ryanem Youngem, který bude tvořit jeden z pilířů mimořádného projektu Housle nad Oslavou.
Kurbasy – Múzy ve válce nemlčí
Naopak. Mohou promlouvat velmi hlasitě. Povzbuzovat, žalovat, dodávat odvahu, sebevědomí a víru. Jako dokonalý příklad působí ukrajinské duo Kurbasy, založené při lvovském avantgardním divadle Les Kurbas, jež tvoří Natalie Rybka-Parkhomenko a Marie Oneshchak. Originálně pojaté lidové písně, aktualizované experimentováním s pěveckými technikami i decentní instrumentací, získaly ve stínu Ruskem vyvolaného odporného genocidního válečného konfliktu mnohem intenzivnější poselství. Ať už jsou jejich tématem dávné rituály, roční cyklus, přírodní lyrika, legendy, přátelství nebo láska. „Náš zpěv teď plní misi kulturní diplomacie,“ vypráví Natalie.
Váš zpěv dnes není pouze nádherným uměním. Přísloví inter arma silent musae pro vás neplatí, že?
Umění zpěvu pro nás vždy představovalo něco zvláštního a důležitého. Nejde jenom o projev talentu, ale o hlubokou práci s ukrajinskou lidovou písní, která je silným prostředkem k odhalení krás a velikosti Ukrajiny. Zvláště v době brutální války, ve které si chce barbarské Rusko přivlastnit naši zemi a zničit nás jako národ. Ale my jsme silní a nikdy se svého domova nevzdáme. Budeme mluvit, křičet a zpívat na celý svět, protože naše umění se dnes stává misí kulturní diplomacie. Prostřednictvím koncertů představujeme Ukrajinu v zahraničí. Zpívání rychle otevírá srdce lidí. Stává se projevem naší identity.
V současnosti zpíváte také pro zraněné vojáky v rehabilitačních centrech. To musí být hodně smutná zkušenost…
Je obtížné představit si, v jak těžké realitě dnes Ukrajina žije. Těžko uvěřit, že něco takového je v roce 2023 ještě vůbec možné. Ostřelování raketami, útočící tanky, zabíjení civilistů. Tohle je terorismus. Rusko je krutá a teroristická země. A my se snažíme naše kluky a holky ve frontové linii, vojáky i zdravotníky, podpořit vším, co umíme. Nejen zpěvem, ale i jako dobrovolnice.
Mimo jiné zpíváme i v nemocnicích, kde leží taková spousta lidí bez paží, bez nohou, vážně zraněných… Fyzicky i psychicky. Všichni ale mají silného ducha. Snažíme se je povzbudit uměním. Všichni se musíme učit žít v nové realitě, protože válka pokračuje. Potřebujeme sílu, nikoliv lítost a zoufalství.
Vaše domovská scéna, lvovské divadlo Les Kurbas, se proměnilo v přístřeší pro uprchlíky, je to tak? Tam přísloví o mlčení múz platí, ale z nejlepšího možného důvodu.
