Zahrávat si s ozvěnou může přinést zajímavé výsledky. Zvláště pokud neplatí, že jak se do vodojemu volá, tak se z vodojemu ozývá. Experimentující akordeonista Vojta Drnek natočil v akusticky vražedném prostoru, mnohonásobně vracejícím každý úder i nejjemnější dotek, pozoruhodné album Lost Wisdom. Témat k rozhovoru jsme ovšem měli mnohem víc. Především Vojtovy berlínské aktivity ve sféře výkonné produkce, včetně práce pro Mari Boine. Ale dojde i na poodhalení tématu 32. ročníku hradeckého festivalu Jazz Goes To Town.
Po krátkém vystoupení, které jsi odehrál v rámci brněnského Maratonu hudby 2024 v jednom z vodojemů na Žlutém kopci (viz UNI 9/24), zrovna v tom s nejdelším dozvukem 56 sekund, ses rozhodl, že tam musíš natočit sólovou desku?
Vlastně jsem dostal tenhle nápad už předtím, než jsem ve vodojemu hrál. Maraton hudby se toho roku soustředil na akordeon a mě oslovil dramaturg Ondra Zámečník, abych vystoupil vedle dalších akordeonistů z různých zemí v jednom z vodojemů. Informace o prostoru jsem si zjistil předem, přečetl si o neuvěřitelně dlouhém přirozeném dozvuku. Přišlo mi to velmi zajímavé a hned jsem se zeptal, jestli bych nemohl přijet už o den dříve a přes noc natočit ve vodojemu album. Ukázalo se ovšem, že je to technicky náročnější a vše proběhlo trochu jinak.
Dojem z prostoru, když jsem si tam zkusil zahrát ještě před příchodem publika, byl ovšem úžasný. Utvrdilo mě to v rozhodnutí desku ve vodojemu nahrát. Samotný koncert, když do vodojemu přišli hluční lidé, byl náročnější. To je paradoxem tohoto projektu, nejlépe bude znít bez publika… (smích)
Potřeboval bys prostě cimrmanovský „koncertní sál na mýtince“. Ale vážně, akustika mnohonásobně odrazila každé zakašlání, každý krok. Přesto mohu potvrdit, že tvůj blok vyzněl skvěle.
Koncert dopadl dobře, ale bylo mi jasné, že musím všechno důkladně promyslet a připravit tak, aby hudba v takovém prostoru fungovala. Protože na místě při samotném nahrávání nebude čas na pokusy. Zkusil jsem si naprogramovat v počítači stejně dlouhý reverb jako ve vodojemu, ale dojmu z prostoru se nedalo ani přiblížit.
Když jsem věc začal řešit z praktického hlediska, zjistil jsem navíc, že pronájem vodojemu pro komerční projekty je docela drahý. I když se podařilo domluvit partnerství, tak mi chvíli trvalo, než jsem našetřil dostatek peněz. Mezitím jsem se zmínil o svém plánu Adamovi Karlíkovi ze studia SONO, když jsme tam točili desku s kapelou Hot Brew. Hned prohlásil, že ten nápad vypadá skvěle, že mi to přijede nahrát. Stejně se pro věc nadchl i tým, který na místě natočil video. Asi sedm měsíců po vystoupení v rámci Maratonu hudby jsme se tedy vypravili na Žlutý kopec a měli pět hodin na nahrání desky.
KDYŽ AKORDEON NEMÁ SUSTAIN PEDÁL
Pět hodin čistého času na natáčení připraveného materiálu by nebylo tak málo.
Jenže to samozřejmě nebyl čistý čas. Šlo o pět hodin od odemčení dveří po opuštění prostoru. Bylo to strašně málo času, ale víc nebylo v našich možnostech. Asi dvě hodiny jsme tahali kabely a zkoušeli, jak rozestavět mikrofony, stavěli světla kvůli videu. Čas na nahrávání jsme měli další dvě hodiny a pak hodinu uklízeli. Na desce vydávám téměř veškerý materiál, který jsem nahrál.
Tak to byl příslovečný husarský kousek. Ale deska zní
