„Mnohí svetoví umelci hrali na Slovensku po prvýkrát práve na našom festivale (napr. Zakir Hussain, Driss el Maloumi, Vieux Farka Toure, Ross Daly a ďalší). Pozornosť venujeme aj mapovaniuslovenskej scény, jej podpore, vzdelávacím aktivitám, ale aj medzinárodnej propagácii. Festival je tak ideálnym miestom, kde sa slovenskí hudobníci majú možnosť osobne stretnúť aj so zahraničnými delegátmi, doteraz to bolo už viac ako 120 delegátov z celého sveta. Od začiatku bolo naším zámerom priblíženie slovenskej hudobnej scény a jej začlenenie do medzinárodnej komunity world music. V rámci platformy sme pomohli slovenským kapelám hrať na viac ako 70 koncertoch v zahraničí v rokoch 2016–2024, od Južnej Kórey po Kapverdy. V roku 2018 festival získal ocenenie ‚Najlepší malý/stredný festival‘ vo svetovej konkurencii podľa odborníkov v Transglobal World Music Chart, čo nás veľmi prekvapilo a potešilo,“ přiblížila mi úctyhodnou historii akce ředitelka a zakladatelka festivalu Jarmila Vlčková.
Pokud mě paměť neklame, zúčastnila jsem se alespoň poloviny ročníků a letošní patřil z hlediska atmosféry k těm nejpovedenějším. Velmi oceňuji, když městské festivaly využívají různorodé prostory a umožňují návštěvníkům objevovat zákoutí města. Bratislavský festival letos sahal od Divadla Arena přes loď Pink Whale, nádvoří nově rekonstruovaného Domu hudby, až po Karloveské centrum kultury a zpět do Kostola Povýšení svätého Kríža a kláštera klarisek. Historické centrum ožilo hudebním pulzem, který provázel návštěvníky každým krokem. Nelze opomenout ani konferenci v prostoru Teatra Colorata, konanou v prostorách bývalé Kláštornej vinárny na Františkánském náměstí, která festivalu přidala další rozměr, především díky poutavé přednášce Jany Ambrózové Tradícia, fúzia, hybridita: súčasná rómska hudobná scéna na Slovensku.
World Music Festival představil patnáct rozmanitých projektů od slovenských i zahraničních interpretů. Prostor pro prezentaci různorodé slovenské world music byl důležitý – a pokud si vzpomenu na nedávná slova slovenské ministryně kultury o „slovenské kultuře a žádné jiné“, jistě by byla překvapena, jak pestrá ta slovenská scéna je. Z domácích projektů zaujaly ženské kvarteto Izvor, původem ze Srbska a Bosny a Hercegoviny, Samaria Klezmer Band a Miloš Biháry Django Gypsy Jazz Trio, které si získalo publikum virtuozitou a energickým projevem. Folkové a středověké motivy představili Páni času, ale vystoupila i v Čechách dobře známá písničkářka Ildikó Kali. Bodnarova-Szabo-Nosal nabídli originální a fascinující improvizační set inspirovaný regionálními sbírkami a patřili k tomu nejzajímavějšímu na festivalu.
Páteční noc zakončil srbský DJ Lenhart Tapes, který pracuje s bohatou sbírkou magnetofonových kazet, pečlivě sbíraných na burzách, a přetváří je do unikátních zvukových koláží. V Bratislavě byl jeho set doplněn výraznou zpěvačkou Tijanou Stanković, jejíž hlas dodává vystoupení melodickou hloubku a živou energii.
Sobota večer byla obzvlášť meditativní díky Jawa, kteří reinterpretují hudební dědictví syrského Aleppa a spolu s tančícím dervišem předvedli koncert jako projev kulturní rezistence a spirituální kontinuity.
Vrcholem festivalu byla jednoznačně Värttinä, která se vrátila na scénu s novým albem Kyly. Publikum po každé písni doslova vybuchovalo nadšením a potleskem. Tento finský projekt, působící od roku 1983, patří k nejlepším world music kapelám na světě. Není divu. Od chytlavých skladeb přes suverénní jevištní projev, komunikaci s publikem, kostýmy a jemnou choreografii až po fenomenální zpěv nejmladší členky Karoliiny Kantelinen, jejich vystoupení bylo čirou radostí.
Festival uzavřel v neděli Stefanik a jeho Suita Almanach, experimentální cyklus složený z pěti kompozic inspirovaných tradičními slovenskými nástroji a kalendářními lidovými zvyky. Projekt stojí za skladatelem, hudebníkem a vynálezcem Martinem „Majlo“ Štefánikem, kterého sleduji od jeho projektů Ľudové mladistvá. Studoval kompozici na VŠMU a následně scénickou hudbu a v současnosti se věnuje vývoji post-digitálních hudebních nástrojů. V rámci koncertu vystoupili také Jonatán Pastirčák aka Pjoni či Isama Zing, Nina Kollárová a Terézia Jacová. Koncert spojil elektroniku, post-digitální nástroje a živé provedení, čímž představil inovativní pohled na slovenskou hudební tradici.
Aktivity platformy World Music Festivalu se vyplatí sledovat i v roce 2026 a to i v Trenčíně, městě, které bude slavit titul Evropského hlavního města kultury. A samozřejmě bude zajímavé sledovat, jak se vyvine samotný festival vstupující do druhé dekády. Vzhledem k politické situaci s hrůznými dopady na slovenskou kulturu nezbývá než držet palce.
