V říjnu 2025 se objevilo debutové sólové album Aeon houslistky a zpěvačky Veroniky aka Veru Linhartové a pro mnohé to byl svou eklektičností i žánrovou nezařaditelností objev jako hrom. Ve skutečnosti šlo ale spíš než o objev o výsledek poměrně dlouhé cesty i vytrvalého hledání vlastního výrazu i hudební tváře. „Vzácně se objevuje hudba skutečně originální, jakoby vytržená z času a zároveň reflektující chvění přítomného momentu,“ pochvaloval si v recenzi v UNI Tomáš S. Polívka. „Sólový debut Veroniky Linhartové do této kategorie patří.“ Emotivní skladby, s precizním vrstvením houslových i hlasových smyček, propojování bytostně akustického pojetí s expresivní elektronikou, nejrůznějšími ozvěnami i dynamickými ataky, a především patrné ponoření se i odevzdání se hudbě – to všechno z nahrávky udělalo pozoruhodnou, i když na poslech vůbec ne snadnou nahrávku. „Debut nazvala záhadným slovem AEON a podobně tajemně či jindy zase s jakousi dětskou bezelstností zní také její písně,“ komentoval to ve svém pořadu pro ČRo Ostrava Milan Bátor. Svou roli jistě sehrálo i to, že ve chvíli, kdy začala desku nahrávat, věděla už autorka o svém těhotenství, a dokončovala ji prý tak v devátém měsíci s vidinou toho, že pokud to nestihne do porodu, vydání bude potřeba značně odložit. „Pro mě je (ta) deska potvrzením toho, co dělám a miluji celý život. Navíc důkaz, že jako matka jsem nepřestala být hudbou a jako hudba nepřestávám být matkou,“ shrnula to sama Veru Linhartová.
Ono „celý život“ vůbec není nadnesené tvrzení. Jako mnoho jiných houslistů poprvé svůj nástroj držela už ve čtyřech letech a ke kariéře profesionální hudebnice směřovala zcela cílevědomě; po gymnáziu s rozšířeným hudebním zaměřením následovala konzervatoř a po absolutoriu ve třídě profesorky Dany Vlachové ještě další kurzy pod vedením natolik respektovaných osobností, jakými jsou Gabriela Demeterová, Václav Hudeček nebo Jaroslav Svěcený. Možná právě oni, se svým známým žánrovým rozkročením, měli i vliv na to, že nezůstala jen u interpretace klasické hudby. Už jako členka Orchestru Pražské konzervatoře tak měla možnost spolupracovat třeba s Michalem Pavlíčkem.
Osobně jsem ji poprvé zaregistroval jako polovinu intimního „psych-folkového dua“ 27, které v roce 2011 vytvořila spolu s kytaristou Ondřejem Matajem, aby o dva roky později vydali zajímavé album Meziplanetární soustavy pod zvukovým i producentským dohledem Tomáše Neuwertha. Svou romantikou i nekompromisním pojmenováním zákrutů partnerských vztahů bylo často přirovnáváno k posluchačsky úspěšnějším Kieslowski. Ještě než v roce 2017 duo s druhým albem ukončilo činnost, byla Veru Linhartová v roce 2015 přizvána k hudební spolupráci s Cirkem La Putyka. Dodnes se už zde objevila v celé řadě představení a mimo ně je k vidění a slyšení s ostatními hudebními kolegy i v kapele CLPBND. Na indie scéně se ale souběžně s tím – i spolu s kolegou z 27 Ondřejem – stala součástí početného tělesa Zvíře jménem podzim, zformovaného Jakubem Königem. I po jeho uložení k zimnímu spánku ji ovšem můžeme slyšet na obou jeho albech. Nebo jako hosta na nahrávkách Aid Kida či Petra Nikla. Vlastně ji tak můžeme brát jako naprosto ukázkový příklad současných hudebníků, kteří se zcela přirozeně pohybují jak v experimentálních, menšinových i nekomerčních polohách, tak i v nejvyšších patrech současné pop music a hudebního byznysu obecně. Sólová tvorba Veru Linhartové ovšem patří jednoznačně do té první kategorie. Album AEON bylo letos na jaře pokřtěno na koncertě v libeňské synagoze, kam autorka přizvala i sochařku Danu Schubrtovou, která prostor ozdobila svými díly, klavíristu a producenta desky Jana Čtvrtníka, a také lightdesignera Jana Hugo Hejzlara. Komplexnost zážitku, ve kterém je hudba jen součástí celku, se zdá, ji bude doprovázet i nadále.
„Že to byl další začátek,“ odpověděla v rozhovoru na otázku Marka Reinohy, čím ji samotnou její vlastní album nejvíc překvapilo. „Věděla jsem, že to není úplně jednoduchá nahrávka a že si bude muset najít svoje posluchače. Co mě ale překvapilo, bylo, jak složité je dostat ji mezi lidi. Měla jsem pocit, že ji sdílím všude, ale pak jsem potkávala i blízké známé, kteří o ní vůbec nevěděli.“
Nezdá se ale, že by to Veru Linhartovou nějak od další tvorby odradilo. Na sklonku června se – už pouhých půl roku po albu a opět na značce Indies Scope – objevil nový singl Každá další. Spolu s producentem Ondřejem Rychlým by prý ve finále mělo dojít na celé EP. Elektronická produkce a emotivní smyčce představují tentokrát svěží alternativní pop a textově prý skladba „tematizuje způsob, jakým v digitálním prostoru pracujeme se svou identitou a jak se pod tlakem sociálních sítí postupně vzdalujeme vlastní autenticitě“. Což se v současné hektické době zdá být téma prakticky nevyčerpatelné.