V pražském Argu vyšla komiksová kniha americké Rusky Very Brosgolové. Jmenuje se Anin duch, má 222 strany a do češtiny ji přeložil Miloš Urban. Je to autorčina prvotina, v originále bylo album publikováno loni; ostatně Brosgolové je pouhých šestadvacet let. A je zřejmé, že její debut v komiksu je jistě i o ní.
Aby bylo jasno, nejedná se o nějaké zásvětní dobrodružství, o výlety do říše stínů, ten duch v názvu není Anin vlastní – jde spíš o přátelství živé s mrtvou, něco jako Randall & Hopkirk v sukních. Aňu totiž nemají na americké střední moc rádi, utahují si z ní kvůli její fyziognomii i původu, a tak si dívka zvolí jako únikovou cestu před možnou (anebo i reálnou) šikanou bdělý sen: jednoho dne spadne kdesi v parku do hluboké jámy, kde se jí zjeví duch mrtvé dívky, která skončila na stejném místě nějakých devadesát let před ní. Aňa se ovšem zachrání – a vezme ducha, tedy spíš „dušku“ jménem Emily, s sebou do reálného světa.
Příběh, co se rozvine dál, je dvojí, drží se kulis realistických i fantazijních. Emily pomáhá Aně ve škole i ve vztazích a Aňa jí nabídne výměnou, že přijde na kloub tomu, jak to bylo kdysi doopravdy s její smrtí. Jenže obě příběhové větve se záhy zašmodrchají nebo rovnou pokazí: duch totiž začne sílit, získávat jistotu a časem i moc nad svou zachránkyni; k tomu se Aňa dozví, že Emily nebyla obětí zločinu, jak se jí snažila namluvit, ale jeho pachatelkou. A že se chce vrátit mezi živé proto, aby dostala druhou šanci. Z lehce monstrózního fi nále je zřejmé, že by ji využila stejným způsobem jako poprvé.
A tak ji Aňa uvrhne zpět tam, odkud ji – snad i proti své vůli – před časem zachránila… Brosgolová kreslí stejným způsobem, jako vypráví: jednoduše, skoro bezpříznakově – někdy až infantilně. Pro svůj kresebný styl si notabene občas vypomůže citacemi odjinud, od slavnějších kolegů: obálka až nápadně připomene výtvarný styl Marjane Satrapiové, profi l hlavního mužského hrdiny pak klíčovou postavu z Thompsonova grafi ckého buildungs-románu Pod dekou. Podobně nepůvodní je vlastně i autorčina titulní dvojka. To by nevadilo snad tehdy, kdyby Brosgolová dovedla z načrtnutého vztahu těžit po svém – těch funkčních kontrastů má po ruce víc než dost: od těch na bází geografi cké i časové po ty mezi světem před smrtí a po smrti. Nestalo se. Anin duch je milý komiks na jedno přečtení. Vedle jiných, třeba Thompsonova loňského čísla Habíbí (česky vydaného letos), ale působí jako poněkud mdlý odvar – asi jako průsvitný duch vedle člověka z masa a kostí.
