To komiksové album vypadá slibně rovnou od obálky! Nahatá snědá kráska tady metelí k vodě, kde už se neohrabaně cachtá její boubelatá zrzavá kámoška. Nad hlavou slunce coby obří ňadro, v dálce dva zoufalí surfaři – a taky útěšný ostrov. Ta první holka se jmenuje Vendy, ta druhá Olga. Obě jsou trochu periferní živly, trochu společensky out – tedy rozhodně z hlediska samolibé, fašizující většiny.
Olga je pihatá baculka (bez práce) a Vendy Romka (zaměstnaná v knihovně). A ta voda není víc než nějaký podezřelý lokální rybník, u kterého se rozvalil normalizačně nebo aspoň „devadesátkově“ stylizovaný kemp. Takže žádná selanka. Naopak: dvě poztrácené bytosti tváří v tvář té nuznější, ubohé části světa. Olga navíc kdysi psala vědeckou fantastiku, jenže pak vzala její inspirace do zaječích – a nahradily ji kilogramy gumových medvídků a nadváhy. Vendy je zas prokletá jinak, možná ještě brutálněji: je neplodná. Takže ty dvě k sobě mají přes vnějškovou různost docela dost blízko. V tom kempu, kam jedou hlavně proto, aby Olga restartovala svou dávnou kariéru brakové spisovatelky, se to samozřejmě pěkně zvrtne. Přesně podle nepsaných pravidel outsiderského, (polo)undergroundového komiksu, kde je všecko trochu divné, vychýlené, perverzní, aberované. A taky trochu upatlané, možná rovnou špinavé. Jakkoli tady všecko jede navenek na poklidné vlně horkého, odpočinkového léta a to podstatné, zneklidňující, neurotické se propisuje v náznacích a pozvolna.
Holky se rozhodnou uvolnit své nereflektované duševní komponenty nejdřív pomocí omamných látek: vyzkoušejí samozřejmě chlast – a pak drogy. Uvolní to nejenom jejich přetlaky a frustrace, ale taky samotnou kresbu: ta se dá do pohybu, začne se motivicky vrstvit, násobit, zrcadlit, opakovat; jednou z podhledu, jindy z nadhledu. Pevná struktura vyprávění se poněkud hroutí a nastupuje náhoda, spontánní chvilky slasti na ose člověk a svět, anebo rovnou člověk a širý vesmír. Holky si užijí sexuální eskapády, Olga začne mluvit v naivních verších a Vendy se propadne do hlubin kolektivní romské duše sycené zleva bujarými živly, zprava pak tichým smutkem. Jemná, citlivá kresba tuhle podvojnost zachycuje na výbornou. A pak přijde vysoká hra, velká sázka: Olga se totiž v kempu potká s dávným vydavatelem žurnálu, kde byla za sci-fi hvězdu. Oběma se zasteskne. A tak padne výzva: dokončit, co kdysi začala. Povídku „Gorilí supersamice“. Olga je z toho ovšem na větvi, zchvácená, mimo – takže propadne mrákotám a text za ni dotáhne nejlepší přítelkyně Vendy. Finále je potom novým začátkem, jak jinak; novým únikem, cestou za dalším dobrodružstvím.
Ten komiks je zábavný, chytlavý kontrastem skvěle zvládnutého scénáře i lehce hyperbolizující, syrově podané kresby (která občas připomene dávnou Lelu Geislerovou, autorku pozapomenuté komiksové povídky Magda) – a tragikomického profilu dvojky hlavních hrdinek, potažmo jejich druhořadé stafáže z mužského světa. Každý je tady lúzr, zkrachovanec, nicka, nula, marná existence, kterou žere rostoucí věk, čím dál větší distanc od těch několika málo chvil, kdy měl život ještě nějakou šťávu, ne-li rovnou smysl. Ta přiznaná mizérie je samozřejmě velké plus. V tomhle albu nemá superhrdinský mainstream šanci, tady jsou v hlavní roli ti, kdo nějaké hrdinství, natož superhrdinství dávno vzdali – a vystačí si s opakováním svých vzletů a pádů, svých sisyfovských replik, své průměrnosti. Je to ozdravné. A normální. Tisíckrát víc než všechny deklarované normality dohromady.
A ještě něco: autorská dvojka Pavlatoar (Pavel Kučera) a Jakub Guman jsou v českém komiksu (skoro) nováčci. No names. Ovšem fakt, že zrovna jejich práci vydala renomovaná Centrala, komiksové nakladatelství se záběrem česko-polsko-anglickým, vypovídá jasně: Jedna k jedný není v tomhle případě dva – ale rovnou jedenáctka. Možná, že ta Klapzubova…