Elijaha Walda známe jako častého účinkujícího na festivalu Blues Alive i jako autora do češtiny přeložených knih Dylan se dal na elektriku! a Co je blues?. Jeho zatím poslední publikace Rock ’n’ Roll vychází v renomované edici A Very Short Introduction v nakladatelství Oxford University Press letos v říjnu.
Na rozdíl od zjednodušujícího evropského pohledu Wald podrobně rozvádí předzvěst žánru na přelomu 40. a 50. let, a tím rozkrývá daleko širší pole nežli v mainstreamu často prezentovaný tandem Elvis Presley-Bill Haley. Do popředí vyplouvá klíčová role DJe Alana Freeda, který prezentoval v Alabamě svoji show Rock’n’Roll už roku 1949. Náplň v tehdejším názvosloví spadala pod rhythm & blues, což ovšem mělo černošskou příchuť, která byla v majoritní bílé společnosti nežádoucí, a proto Freed volil nový termín.
Kniha sleduje vznik rock’n’rollu jako širokou syntézu celé řady ingrediencí: gospel, R&B, soul, rockabilly, race records, honky-tonk, které se v průběhu historie navíc překrývaly či měnily obsah. Jedná se o terén se skrytými protiklady. Gospel užíval podobnou instrumentaci jako blues, někteří umělci pracovali v obou polích. Ale protože světské blues bylo považováno za protiklad zpěvů v kostele, často užívali pseudonymy. Takové přehazování výhybek bylo důležitou hnací silou. Sister Rosetta Tharpe měla gospelové hity, natáčela blues a swing, pak se vrátila ke gospelu a byla inovátorkou elektrických kytarových sól, která dokonce ovlivnila rockabilly. Wald si všímá i toho, jak se proplétaly angloamerické styly s jinými kulturami: „Ve filmu Rock Around the Clock s Billem Haleym jeho skupina Comets alternuje s kapelou hrající kubánské mambo. Jeden z předchozích Haleyho hitů byla latinská fuze.“
Stavebním kamenem r’n’r byly průrazné riffy, tedy rytmické fráze, které určovaly komerční úspěch: „Richie Valens natočil španělsky zpívaný hit La Bamba, založený na mexickém rytmu. O čtyři roky později jej Isley Brothers užili ve skladbě Twist and Shout, jejíž cover natočili Beatles, další adaptace riffu slyšíme z Get Off of My Cloud od Rolling Stones.“
Změny probíhaly i v technologické rovině. Proces to byl přesně opačný, než jaký prožíváme dnes, kdy nahrávky devalvují a stoupá důležitost koncertů. Na počátku r’n’r éry to bylo naopak: v hudebním vysílání velkých stanic DJské pořady s nahrávkami postupně vytlačily live koncerty.
Ranou historií rocku se táhne demarkační čára mezi bělošským a černošským vkusem, i smutná praxe, že řada bělošských umělců ke slávě přišla tím, že přebírali černošský repertoár, a jejich podání se stalo pro mainstreamové publikum přijatelnější. Někdy se jednalo o coververze, jindy o doslovné kopie. Nejkřiklavějším příkladem je píseň Tweedle-Dee, kterou natočila černošská zpěvačka LaVern Baker. Konkurenční label poté vydal identickou verzi s bělošskou zpěvačkou Georgií Gibbs, v nahrávce dokonce použil stejné sboristky. LaVern Baker odhaduje, že tak přišla o 15 tisíc dolarů, a apelovala na svého kongresmana, ať prosadí změnu autorského zákona tak, že se bude vztahovat nejen na kompozici, ale i aranžmá.
O britských kapelách se Wald zmiňuje jen letmo a povrchně — o Beatles například píše v souvislosti se surfem. Přidává ale málo známé postřehy odjinud, včetně Indie, Afriky i Japonska.