Rubrika: Architektura - 7. stránka - kulturní magazín Uni

Miroslav Pospíšil, Pavilony Ústavu ekologie krajiny AV ČR (Brno, 2003)

04/201606/2006 Jakub Potůček

Původní záměr, se kterým se investor na Pospíšilův ateliér obrátil, předpokládal jen rekonstrukci starší budovy. Architekt však vedení ústavu přesvědčil, že vhodným řešením bude postavit budovy nové. Nejdříve bylo provedeno severní, eternitem obložené křídlo s laboratořemi, inspekčními pokoji a garážemi. Poté bylo přistoupeno… Číst dál...

Jan Aulík, Jakub Fišer – obytný soubor Na dolech (Jihlava, 2003–2004)

04/201604/2006 Jakub Potůček

Soubor pěti bytových domů je situován na okraji periferního sídliště, hojně atakovaného různorodou obytnou zástavbou, především katalogovými rodinnými domky a vilami. Absence jakéhokoliv akceptovatelného kontextu proto nekladla tvůrčí invenci žádné meze a svažitá terénní konfigurace přímo volala po tvarovém experimentu.… Číst dál...

Zdeněk a Daniel Makovští – Vila Kociánka (Brno 2005)

04/201603/2006 Jakub Potůček

Brněnská vila Kociánka je obrovská, transparentní schránka odlitá z betonu. Je zasazena do svahu a pozorovatele svádí k dojmu, že je novodobou paralelou k proslulé vile Tugendhat. Její tvůrci se ale dílem Miese van der Rohe neinspirovali a existující podobnosti jsou tudíž náhodné. Blízké charakteristické rysy nalezneme… Číst dál...

Další články

Listopadové UNI patří mezi ta vydání, která se věnují jednomu jedinému tématu, opracovávanému ze všech stran. Tentokrát linorytová obálka již tradičního spolupracovníka Michala Cihláře láká na čtení o hudebním, filmovém i televizním fenoménu jménem Blues Brothers. Věnujeme se mimo jiné hereckým kariérám obou protagonistů Johna Belushiho a Dana Aykroyda, přinášíme původní rozhovor s kytaristou Blues Brothers Bandu Stevem Cropperem, zevrubně probíráme zajímavosti z oblasti memphiského soulu i chicagského blues, z nichž se skládá nezaměnitelný hudební styl Blues Brothers, a přinášíme spoustu dalšího zajímavého čtení týkajícího se tohoto pozoruhodného projektu.
O slovenské politice i o hudbě si povídáme v titulním rozhovoru říjnového UNI se zpěvačkou a autorkou Katarzií. Slovenskou společnost komentuje i projekt Drť, jehož koncert na nadcházejícím festivalu Alternativa anoncujeme profilovým článkem. Podzimní koncertní nabídka stála i u zrodu materiálů o King Crimson, návratu alternativních legend Henry Now či unikátním hudebním nástroji Omniwerk. Z umělecké oblasti hudby se pouze dotýkající nabízíme rozhovor s jedním z kmenových fotografů magazínu UNI Karlem Šusterem.
Zářijové, poprázdninové číslo kulturního magazínu UNI, se logicky ve větší míře ohlíží: a to za letními festivaly, na kterých se zástupci autorského okruhu objevili. Rozsáhlou reportáží se vracíme v Colours of Ostrava, přehledným článkem si projdeme festivaly "dělané s láskou k lidem a hudbě", mezi něž Jiří Moravčík vybral mimo jiné i Boskovice, ze zahraničí navšívíme festival world music v Kremži. Ohlížíme se bohužel i ve dvou dalších článcích: nekrolozích hudebního publicisty Jiřího Černého a významného amerického muzikanta Robbieho Robertsona. Naopak žhavou současnost reflektujeme v rozsáhlém rozhovoru s multitalentovaným Jakubem Königem, jehož osou je umělcovo právě vycházející sólové album Hvězdy.

City of New Orleans je často přebíranej country standart a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se proklikal k autorovi tohoto songu. A je to, světe div se, syn legendárního Dylanova pravzoru Woodyho - Arlo Guthrie! Ale komiksovou cenu za nejlepší verzi nakonec uděluji Johnnymu Cashovi v jeho trochu úchylné hudební reklamně na jednu dráhu.
Tato kapitola budiš opožděnou vzpomínkou na Sixta Rodrigueze, který odešel letos v létě 8.srpna. Připomínkou neuvěřitelného příběhu skvělého muzikanta, táty a člověka. A důkazem že doma jeden nemusí být zrovna prorokem, a stát se současně hrdinou a symbolem politické změny na druhé straně zeměkoule. A třeba aniž by o tom měl sebemenší tušení. Pamětníci naší totality takovým paradoxům myslím dobře rozumí.
Simon a Garfunkel byli asi mým prvním setkáním s kvalitním písničkářským folkem mého dětství. Když pominu Kryla. Otáčel jsem ten domácí vinyl dokola a četl překlady textů v obsáhlém bookletu plného fotek New Yorku a krásné grafiky. Film Absolovent vznikl rok před mým narozením a viděl jsem ho až o hodně později. Film už asi nikoho nešokuje, ale tehdy třicetiletej Dustin Hofman zahrál toho dvacetiletýho koloucha docela půvabně. A ty písničky jsou stále svěží a nadčasový.

Forgot your password?

I agree with the Terms. Edit this in Settings => Ajax Login Modal => Expressions tab => Registration section