Přihodily se mi v poslední době dva pěkné koncertní zážitky. Viděl jsem anglické indie-novovlnné-synth-popové klasiky OMD a dva dny na to zatím ještě neklasické, tuzemské něco něco (respektuji způsob, jakým kapela svůj název píše, i když je to v souvislém textu trochu matoucí; ne vždy je zcela jasné, že „něco něco“ je název, a ne jen tak něco).
Možná je trochu umělé hledat souvislosti mezi dvěma kapelami jen proto, že jsem je viděl krátce po sobě, ale nemohu si pomoct. Láká mě objevovat souvislosti i tam, kde nejsou. A pár jsem jich opravdu našel! Kromě některých hudebních je to určitá nenápadnost kombinovaná s kvalitou. O Orchestral Manoeuvres In The Dark se určitě nedá psát jako o neznámé nebo zapomenuté kapele, na to měla moc hitů. Ale na rozdíl od některých svých souputníků se nikdy nestali takovým kultem jako třeba New Order, nepodmanili si mainstreamové hitparády jako Pet Shop Boys, ani neměli tak početné a oddané fanoušky jako Depeche Mode. Přitom nejsou o nic méně významní! Původní sestava se rozpadla na konci osmdesátek, ta nepůvodní to definitivně zabalila v roce 1996. Naštěstí ale tak definitivně ne, protože v roce 2008 prodělali comeback, který pokračuje dodnes. A konečně dorazili i k nám. Lístek jsem dostal pod stromeček, takže jsem měl v únoru druhé Vánoce! Atmosféra koncertu mě strhla tak, že jsem si potom koupil jejich hrníček. Nemohl jsem si pomoct. Teď mě s každým lokem čaje hřeje i vzpomínka na některou z jejich písniček.
něco něco (Mám malé písmeno v názvu dodržovat, i když je na začátku věty? Co je víc: umělecký záměr nebo pravopis?) jsem poznal vlastně přes desku Kvietah. Bylo mi sympatické, že label, na kterém její deska vyšla, se jmenuje Divnosti. Tak jsem se pídil dál a zjistil jsem, že pro Divnosti jsou něco něco něco jako Longital pro Slnko Records. Hned se mi zalíbili. Mám slabost pro pop, který se nestydí být popem, přitom ale postrádá nabubřelost a upocenou snahu o pozornost. Ta kapela je skromným způsobem bombastická. Hrnečky na prodej neměli, ale dušičky umí polapit i bez nich. (A koupil jsem si tričko – to také trochu zahřeje.) Jejich klubový koncert působil ještě skromněji než osmdesátkových veteránů, což mu ale vůbec neubralo na atmosféře. Civilní totiž neznamená obyčejný. A už vůbec ne nezajímavý. Taneční synth-popový post-punk bez manýr a s upřímným sdělením. Což mě jako bývalého studenta střední školy sdělovací techniky nemůže neoslovit!