Dnes bych tu rád zavzpomínal na příjemný koncertní zážitek tohoto jara, letenský minifestival VJEŽ fest. Vystoupila Františka, Anna Vaverková a Malej Péťa. Pozoruhodné bylo už jen složení naší výpravy: já, Bárka, naše mladší, sedmiletá dcera Anežka, a její o rok starší kamarádka Dorka. (Naše starší dcera, shodou okolností jmenovkyně první vystupující, se omluvila.) Brzy jsme zjistili, že já jsem v sále nejstarší divák a Anežka nejmladší. Hezky jsme to publikum věkově zarámovali! Bohužel nebylo příliš početné. Mohlo to být pěkným počasím, slabší propagací, těžko říct. Když tam asi dvacet minut po avizovaném začátku naše sestava dorazila, byli jsme první. (Poté, co se vyjasnilo, že opravdu chceme na koncert a nespletli jsme si dveře cestou na dětské hřiště.) Později ještě pár lidí dorazilo, ale možná tak dvacet…
Hlavní důvod, proč jsme se tam vydali a proč zrovna v této sestavě, byla Anna Vaverková. Líbilo se mi její EP Roztomilá holka, ale jak si ho oblíbila Anežka, nehrálo u nás chvíli nic jiného. Zřejmě ji chytil její jemný dívčí zpěv, netuctové melodie a srozumitelné české texty. Tedy obsahově jim vždycky nerozumí, na to ještě nemá věk, ale na druhou stranu, všechny „ošemetné“ věci jsou v nich vyjádřeny s lehkostí a „nenápadně“. Byla tedy nadšená, když si je s ní mohla zpívat naživo!
První ale vystoupila písničkářka Františka. Oproti mladé, ale už ostřílené Anně (s kapelou The Flavians vystoupila i na Glastonbury) působila trochu nejistě a opatrně. Body ale získávala upřímným projevem a nenuceností.
Nakonec to ale Anežka s Dorkou nejvíce rozjely na Malého Péťu! Po dvou samostatných křehkých zpěvačkách přišla hudba s beaty, takže se dalo tančit. A holky se nezdráhaly! Trochu jim to usnadnila Péťova parťačka, raperka Eljel, která s nimi tančila už před koncertem na prázdném parketu. Když potom spustili, parket byl hned zaplněný. I když jen Dorkou a Anežkou. Tančily, běhaly a válely se prakticky po celém sále. Zbytek publika stál uctivě opodál. Ale i mně se Malej Péťa líbil. Nevím, jestli existuje škatulka introvertního rapu, ale možná by se v ní nemusel cítit špatně. Je to osvěžující změna v žánru, který je už od podstaty macho a „namachrovaný“. Vážnost a občasný náběh patosu Péťa vyvažoval uvěřitelností a otevřeností.
Už se těším, až nás Anežka zase vezme na nějaký koncert!