Jsou trendy, u kterých si nejsem jistý, jak moc jsou „byznysové“ a jak moc „umělecké“. Často to bývá od každého trochu, ostatně se to nevylučuje. Už je docela běžné, že téměř každá nová deska vychází zároveň jak v normální, tak v nějaké té deluxe variantě s pár písničkama navíc. Pokud vyjdou obě verze zároveň – a jsem velký fanda – není co řešit. Pokud ovšem „speciálka“ vyjde až po „základce“, je to k vzteku. Coby velkému fandovi mi nezbývá nic jiného než si ji koupit znovu. Nebo se stát malým fandou. (Představte si, že by se totéž dělo třeba v literatuře! Spisovatel by vydal knihu a spolu s ní i „special edition“, kde by bylo o dvě kapitoly víc.)
Teď se ale rozmáhá další fenomén: Alternate cover. Hned zkraje letošního roku jsem si, jako správný fanoušek Iggyho, koupil novou desku Iggyho. Jakou ale vybrat? Kromě základní byly k dispozici ještě dvě varianty titulky s fotografiemi Micka Rocka ze 70. let. Letos tomuto trendu ale nasadila korunu královna cinemascope popu Lana Del Rey. (Mimochodem s Iggym mají společné to, že oba během své kariéry vydali album s názvem Lust For Life.) Napřed se na sociálních sítích nechala slyšet, že na obal své nové desky použije fotku-akt, který také nasdílela. Takže se nechala i vidět. Potom si to ale rozmyslela a vybrala cudnější snímek. Ovšem k této základní variantě vytvořila hned ČTYŘI alternativní obaly! Tudíž tu rázem bylo pět variant vizuálů, na kterých (již oblečená) různě rozvíjela svůj prototyp femme fatale zlaté hollywoodské éry. Když si vezmeme, že těch pět variant vyšlo na třech nosičích (kazety jsou zpátky!), máme tu hned patnáct hudebních nosičů, do kterých nejoddanější Lanini fanoušci museli zainvestovat. Některé se samozřejmě brzy staly raritami. A jako by toho neměli nebozí fanoušci už dost (ale ti nejvěrnější toho nemají nikdy dost), rozhodla se po pár měsících vydat album i v té původně zamýšlené, odhalené variantě…
Jestli to celé vnímat jako obchodní cynismus ždímající fanoušky na samou hranici solventnosti nebo jako ukázku uplatněné tvůrčí svobody, těžko říct. Every Loser i Did You Know That There’s A Tunnel Under Ocean Blvd jsou podle mě skvělé, i kdyby byly zabalené jen do mastného papíru. Čachry s artworkem beru jako zábavnou hru, na kterou fanoušek může a nemusí přistoupit. V rozsahu, jaký se mu líbí a na jaký má našetřeno.