Uchamžiky

Mám kapely vyloženě srdcovní a zásadní, ale mám i takové, které takové místo nezaujaly, ale přesto mě zaujaly. To jsem si uvědomil, když jsem si teď znovu pustil Sigue Sigue Sputnik. Ti nikdy nebyli v mých top ten, žádné z jejich dvou alb by se mnou asi na opuštěný ostrov nejelo, ostatně pořádně jsem se k nim dostal až relativně nedávno – asi tak před patnácti lety. Ale na druhou stranu, určitou slabost pro ně mám. Možná tíhnu k tomu, když někdo zábavně pracuje s pokleslými žánry a estetikou.

Svým způsobem je ale znám odjakživa. Na základce jejich fotky z bravíček kolovaly ve třídě často a platili za nejdrsnější kapelu. (Teď si uvědomuji, že tenkrát nebylo neobvyklé, že se člověk prohlásil za fanouška kapely, kterou znal jen z fotek – to stačilo!) Po jejich hudbě jsem se ale tolik nepídil, bál jsem se, že by pro mě byli drsní až moc. A když jsem asi po dvaceti letech sebral odvahu a konečně si je poslechl, zjistil jsem, že je to vlastně takový vtipný mix klasického rock’n’rollu prohnaného video i audio estetikou osmdesátkových kompjůtrových her, okořeněný filmovými útržky. Také si brali samply z vážné hudby, kterou ale nijak vážně nebrali. Zvukoví pokračovatelé Suicide, o něco křiklavější, ale ne tak temní.

Nejčastější textová témata byla sex a rakety středního doletu (s jadernými hlavicemi samozřejmě). Často v jedné písni. Vlastně mě nenapadá jiná kapela, která by byla lepším soundtrackem agónie závěru studené války. Ostatně celá jejich image byla značně apokalyptická (a politická a po-kapitalistická) a nebylo těžké si je představit jako mutanty obývající Zemi po nějaké té jaderné přestřelce. Počínaje křiklavou vizáží, vedle které byl Ziggy Stardust distingovaný Angličan, konče názvem, který přímo symbolizoval „rudé nebezpečí“ – „sigue“ z ruského „sžigáť“ znamená hořet; Sputnik překládat netřeba. Na vrcholu materialistických osmdesátek se ale nepárali ani s kapitalismem. Podařil se jim husarský kousek, když na první desce nabídli čas mezi písničkami k pronajmutí na reklamní spoty. Není sice zcela jasné, jestli tím kapitalismus adorovali nebo zesměšňovali, ale každopádně nikdo jiný něco takového neudělal.

Opět jsem si připomněl, jak je zábavné si občas poslechnout kapelu, která studenou válku pojala jako živý komiks. Ujetý, vtipný, véháeskový a zatraceně taneční.

Přidat komentář