Uchamžiky

Obdržel jsem nedávno zajímavé pozvání: Udělat poslechovku ve Studiu Paměť. Občas pouštím hudbu k tanci jako DJ nebo k poslechu na internetovém Rádiu Kašpar. Tohle je něco mezi. Naživo, ale k poslechu. A zde to bylo ještě okořeněno tím, že v pořadech Stop, Look & Listen se hraje výlučně z vinylů.

Co vybrat? Rozhodl jsem se pro určitou dramaturgickou berličku: Jelikož byl pořad pro diváky a navíc se natáčel na video, nechal jsem se vést vizuálním aspektem: Celý večer budu pouštět pouze z barevných vinylů! Tím se vlastně dramaturgie udělá sama. Barvy mi poradí i pořadí. Projedu spektrem od bílé přes žlutou, oranžovou atd. až k jediné černé desce na konci večera. Měl jsem pocit, že je to dobrý klíč, a že jsem si usnadnil bolestivé vybírání.

Mýlil jsem se. Jak jsem se na začátku bál, jestli najdu ve své sbírce dost barevných „placek“, měl jsem brzy problém opačný. Našel jsem (a na gauč, stůl a křesla vytahal) 75 barevných desek! A to jsem v rámci zachování vizuální jednoty vynechal desky obrázkové, dvou a vícebarevné, „cákancové“, singly atd. Po značném úsilí jsem to stáhl na třicet, ze kterých jsem musel na poslechovce ještě pár přeskočit. Celkem typicky jsem si svým zjednodušením přidělal spoustu práce.

Na druhou stranu to bylo zábavné. Uvědomil jsem si, jak moc se v poslední době barevné vinyly rozjely. Vím, že je spousta zapřisáhlých černoelpíčkářů. Prý barevné výlisky nemohou dosahovat takové kvality. Možné to je, ale nejsem takovou aparaturou a sluchem vybavený posluchač, abych to mohl posoudit. Jinou barvu ale poznat umím! Takže uznávám, že mě často tento „pouťový“ tahák dostane – když si mohu vybrat, reaguji jako malé dítě a chci raději „tu barevnou“.

Každopádně tentokrát barva tvořila červenou nit večera. Jsem rád, že jsem to nakonec dal dohromady a obsáhl celé barevné spektrum! A trochu i hudební. Tím, že pořadí určovala barva, se vedle sebe potkali například Philip Glass a slovenští moderněbluesoví Youniverse, novovlnná Lene Lovich a novozélandská Lorde nebo hvězda současné LGBT scény Dorian Electra se zemitými Stranglers a jejich Walzinblack. To už bylo ze závěrečného černého nosiče.

Nevím, jestli celá poslechovka byla vyloženě trefou do černého, ale do duhového určitě. A jestli na konci duhy bývá zakopaný poklad, věřím, že pár těch hudebních jsem vykopal v celém jejím průběhu.

Přidat komentář