Dub, abstrakce a melancholie. Okraje popu v podání Princess Diana of Wales

Vokální fragmenty, pohyb mezi rytmem a ambientem, strukturou a abstrakcí a poctivá dávka melancholie, to bude další Sonitus s projektem Princess Diana of Wales Laily Sakini a zvláštním vystoupením Koruth s White Wigwamem.

Laila Sakini patří mezi hudebnice, kterým je vlastní pohyb mezi písničkou a abstrakcí. Pod vlastním jménem vydává – třeba na Modern Love nebo s Valentinou Magaletti – minimalistický, melancholický pop plný podprahových stop a otisků abstraktnějšího zvuku, jako Princess Diana of Wales využívá o poznání syrovější přístup.

Australská, v Londýně usazená umělkyně pomyslně navazuje na temně dubovou melbournskou mikroscénu kolem HTRK a Carly dal Forno. Do skladeb váhavě vstupují charakteristické houpavé beaty, které za sebou zanechávají vábivou prázdnotu. Hlas, který připomene snění Grouper nebo i harmonie Chelsea Wolfe, zůstává na okrajích, rozpuštěný do fragmentů, mezi ruchy perkusí a různých objektů. Struktury zůstávají v náznacích: jako by si je měli dokončit posluchači a tím se do nich ještě víc ponořit.

https://lailasakini.bandcamp.com/album/princess-diana-of-wales

Ve speciální kolaboraci se představí Koruth a White Wigwam, které spojuje nenápadný, melancholický výraz a láska k Coil. Anna Ruth vychází z výtvarnické scény kolem AVU, věnuje se ale také hudební tvorbě, vedle sólového vystupování zejména s Vojtěchem Havlem, respektive s Kultem masek (viz skvělá loňská nahrávka). Jejím základem bývá hlas a smyčky, které doplňuje zobcová flétna, synťáky a především nápaditě využívaný mikrofon. Oproti dojímavé kráse konvenčního vokálního ambientu se přitom Koruth nebojí idylu narušit.

White Wigwam je stálice Puncta, jejíž koncerty jsou pokaždé uhrančivé a pokaždé jiné. Člen neviditelné pražské scény kolem kolektivu KlangundKrach a později projektu Rouilleux se sólově věnoval nejprve synťákovému droneu, ze kterého se později vydal cestou pavoučích arpeggií, a posléze začal obě polohy kombinovat. Jeho modulárové sety v sobě pojí okouzlující cizost a vítanou známost analogové elektroniky.

https://kultmasek.bandcamp.com/album/kult-koruth
https://redforcolourblind.bandcamp.com/album/zrn-n

Vstupenky za 200/300 CZK jsou k dispozici v síti Boom: https://connect.boomevents.org/cs/event/laila-sakini-sonitus, na místě pak za 250–300 CZK.

Sonitus je nepravidelná nežánrová série kolektivu Punctum, která v roce 2024 probíhá za podpory Ministerstva kultury ČR a Městské části Praha 3.

 

 

Východoasijský folklór pro digitální věk. Minishowcase labelu Chinabot v Punctu

Sonitus, domovská série prostoru Punctum, uvede ve spolupráci s kolektivem Glory Affairs večer věnovaný zásadnímu vydavatelství Chinabot. Tři zástupce labelu – Jaeho Hwang, Pisitakun a Neo Geodesia – doplní Glory Affairs DJ sety QOW a ionai a instalacemi lizwiz a Mor Wen.

Chinabot patří mezi iniciativy, jejichž vliv na propojování západních a globálních žánrů a tradic je zcela klíčový. Londýnský label se snaží představit asijskou diasporu bez stereotypů, což znamená naprostou žánrovou otevřenost, absenci purismu a bezuzdné mísení starého s novým. Autentický respekt k tradici tu neznamená zkostnatění, ale hravé aktualizace.

Jádrem Pisitakunovy tvorby jsou vzpomínky na jeho thajskou domovinu, o nějaké nostalgii se ale těžko dá mluvit. Jeho hudba bývá až extaticky radostná – techno/gabber se prolíná s místními melodiemi a nalezenými zvuky – a má přenášet atmosféru bujarých bangkokských slavností. Hlučnější, abstraktnější podtóny nicméně připomínají, že nejde jen o turistickou destinaci s vyhlášenou kuchyní, ale také o zemi zmítanou mnoha politickými problémy.

Neo Geodesia je aktuální projekt vedoucího labelu Saphyho Vonga (dříve Lafidki), který čerpá ze současné experimentální elektroniky, tranceu, karaoke, tradiční khmerské hudby, a dokonce i grindcoru, na kterém hudebník francouzsko-kambodžského původu vyrůstal. Zatím jediné album 2562 Neon Flames vzniklo v reakci na smrt Vongovy matky, ovšem kaleidoskopicky pestré zvuky nejsou jen truchlením, ale také oslavou života.

Jihokorejský hudebník Jaeho Hwang kombinuje brutalistní rytmy s nástroji a samply ze své rodné země. Hlavním tématem jeho tvorby je identita v digitálním světě analyzovaná na základě buddhistických náhledů na ego a podstatu. Jeho tvorba přitom jasnou identitu odmítá: bezmála industriální beaty se slévají s kvílivými tradičními melodiemi.

Vstupenky za 250/350 CZK jsou k dispozici v síti Boom: https://connect.boomevents.org/cs/event/chinabot-glory-affairs-sonitus, na místě pak za 300–350 CZK.

 

 

I takhle může vypadat městský festival. Do KAMEN!CE přijedou Digitalism (DE), Jana Kirschner (SK), Dan Bárta nebo MC Gey

Festival KAMEN!CE zveřejnil kompletní line-up. Během tří dnů, od 6. do 8. června 2024, vystoupí v rámci čtvrtého ročníku multižánrové akce pro celou rodinu více než 50 interpretů. Vedle kapel zvučných jmen se představí zástupci české a zahraniční alternativní scény. Návštěvníci se mohou těšit také na bohatý doprovodný program. 

KAMEN!CE vyniká širokým hudebním záběrem. Koncept třídenní oslavy hudby v samém srdci města se silným geniem loci je důvodem, proč do srdce Českého Švýcarska každoročně míří návštěvníci z celé České republiky i okolních zemí.  I letos pro ně celkem na dvou stagích zahrají čerství držitelé Andělů, české a zahraniční legendy a talenti, kteří tvoří mladou českou a slovenskou alternativní scénu.

Jedinečná hudební dramaturgie

Jako headlineři na festival zavítají německé elektronické duo Digitalism (DJ set), Dan Bárta & Illustratosphere, Jana Kirschner, MC Gey, PSH či Pam Rabbit. Účast potvrdili také australští indie popoví Teenage Dads a ze Slovenska dorazí například producent elektronické hudby FVLCRVM či tanečně-industriální Berlin Manson. Po třech letech se do České Kamenice ve své dosud nejvyzrálejší a nejhravější formě vrátí pražští Good Times Only. Celé dění uzavře festivalová stálice DJ ŠatySVlečkou.

Zahraje i kapela Davida Žbirky Sunnbrella, Ametyst, tedy nová kapela producenta elektronické hudby Davida Doubka alias Ventolina, nebo česká reprezentantka v Eurovizi Aiko. V programu mají své místo rovněž vítězka Startéru Radia Wave Máří, legenda industriálního rapu s texty Lubomíra Typlta WWW NEUROBEAT, David Kraus s kapelou Gipsy Brothers a letošní držitelka ceny Anděl v kategorii Alternativa a elektronika Anna Vaverková.

„Jsme přesvědčení, že i letošní line up je ukázkou toho, že také menší město může mít skvělý festival s kvalitní dramaturgií a neopakovatelnou atmosférou pro všechny, a to nehledě na věk, sociální původ, barvu pleti, gender či sexuální orientaci. Věříme, že právě na takové akci lze dávat prostor mladým a nadějným umělcům. Dramaturgii tak nestavíme pouze na několika známých jménech, které už lidi viděli mnohokrát. Naši diváci na festival přijíždějí objevovat, za což jsme jim vděční,” říká vedoucí produkce Martin Šolc.

 

Doprovodný program pro všechny generace

Festival KAMEN!CE myslí na  všechny věkové kategorie. Zajímavý program je připraven jak pro děti, tak pro starší návštěvníky. Těm v sobotu 8. června v restauraci U Slunce zahraje dechovka, a kromě večerního mejdanu si užijí například besedu se známým věštcem Vlastíkem Plamínkem či souboj ve hře bingo.

Letošní ročník festivalu, jehož loňská návštěvnost se pohybovala kolem šesti tisíc osob, přináší několik novinek. Malá stage se přesouvá od Domu kultury na nádvoří místního zámku. “Kulturák” díky tomu poskytne více prostoru pro doprovodný program v podobě debat, promítání filmů i oblíbené děčínské talk show Silný řeči. Vyrazit tam můžete i na Karaoke s Bertem z Bert & Friends.

„Letošní festivalový program je bohatší a multižánrovější. Zahrnuje například sérii představení Miniatury od skupiny Musaši, která zpestří návštěvníkům pohyb po festivalu. Snažíme se také rozšířit areál do dalších lokalit města a ukázat je v jiném, neočekávaném světle. K vidění tak bude novocirkusové představení Hnízdo na nitkách a rozmanitý kulturní a sportovní program v parku nebo na městském koupališti,” doplňuje Barbora Luczy, která se stará o doprovodný program.

Příjemné zázemí pro návštěvníky

Rok od roku se rozvíjí také zázemí pro návštěvníky. Na pestré menu láká food zóna, kde budou k ochutnání například burgery #zestanku, vítěze Burgerfestu z roku 2022 a 2023, nebo oblíbená rolovaná zmrzlina od EasyRolls.  Stanové městečko bude jako každý rok umístěno v klidné části města, tedy u lesa a v bezprostřední blízkosti městského koupaliště. Registrace do něj jsou již otevřené. Více informací k přihlašování je uvedeno na webových stránkách festivalu a na jeho profilech na sociálních sítích. I letos organizátoři pro návštěvníky nachystali tradiční festivalový playlist s názvem KAMEN!CE 2024. Více než tříhodinové pásmo songů od interpretů, kteří letos navštíví KAMEN!CI, si fanoušci mohou poslechnout už teď na platformě Spotify.

Jedinečný dojem z celé akce podtrhuje místo, na kterém se festival odehrává. Stage i zázemí pro doprovodný program se nachází přímo v centru České Kamenice, a návštěvníci tak mají na dosah skvosty, jakými jsou poutní kaple Narození Panny Marie nebo letos obnovený orloj se skleněnými postavami. Okolí města vybízí k procházkám do přírody. Střetávají se tu totiž hned tři chráněné krajinné oblasti. Pohádkové České Švýcarsko, drsné Lužické hory a tajemné České středohoří.

Vstupenky již nyní na smsticket

Vstupné na všechny tři dny lze pořídit za 400 Kč nebo v limitované edici za 1 000 Kč. Majitelé limitované vstupenky obdrží na místě ještě speciální festivalové tričko, které není běžně k zakoupení. Lístky jsou v prodeji v síti smsticket. K dispozici budou také na místě konání ve festivalovém stánku.

Pořadatelem hudebního festivalu KAMEN!CE je město Česká Kamenice. Historie této akce se začala psát před čtyřmi lety. Tehdy začala spolupráce města zastoupeného mladým starostou Janem Papajanovským s Jakubem Burešem, autorem talk show Silný řeči, a Martinem Šolcem, organizátorem eventů a kytaristou pražské skupiny I Love You Honey Bunny. Ze všední městské slavnosti plné mažoretek a big bandů, která se v České Kamenici do té doby konala, pak vznikl jedinečný festival, díky kterému město na tři dny ožije neopakovatelnou atmosférou. 

 

Michal Bystrov vydává variace na texty starých bluesmanů

Michal Bystrov

PEKELNEJ PES MÁ NA MĚ VZTEK

Variace na texty starých bluesmanů

 

Michal Bystrov se muzikou ve spojení s poezií a historií zabývá dlouhodobě. Svým variacím na texty starých afroamerických bluesmanů dal podobu netradiční básnické sbírky, ve které se volně inspiroval stylem i obsahem více než tří set legendárních nahrávek. Verše plné humoru, tmy a rozpustilé hudebnosti ho oklikou dovedly k samé podstatě těch dávných příběhů. Tím, že se držel vlastní poetiky, přiblížil se duchu předválečného blues víc, než kdyby se pokoušel o věrnou kopii.

Mnoho let po vydání kultovních publikací Lubomíra Dorůžky a Josefa Škvoreckého, na které tato knížka navazuje, tak v českém jazyce znovu ožívá svět půlnočních křižovatek, zaříkávačů, kouzelných váčků, prvních gramofonů, posledních vlaků, opuštěných nádraží, nevěrných milých, čmeláčků, květinek, šoférů, žokejů a dostihových koní, velkých černých hadů, falešných hráčů, vězeňských farem, elektrických křesel, pašované whisky, povodní, vánic a jiných nadělení.

Soudný den za dveřmi: blázni se radují, hříšníci kážou a satanáš si poskočil. „Hledám, kudy chodím, všech se vyptávám, co je lidská duše, kde se schovává,“ vrčí Blind Willie Johnson. „Nikdy jsem neměl blues, blues vždycky mělo mě,“ tvrdí Brownie McGhee. „Blues je projevem našeho století, jako je horečka projevem nemoci,“ píše Václav Hrabě. „Blues je strom, ze kterýho všichni visíme,“ hřímá Tom Waits. A Michal Bystrov dodává: „Blues je všechno, co tě trápí, blues je zima, led a mráz. Blues je nepopsanej papír, blues je nečas, blues je čas.“

 

 

Obsah

Předmluva

  1. Blues na rozcestí
  2. Chceš bejt můj šofér?

III. Já a můj gin

  1. Chtěl jsem vodu, dala mi petrolej
  2. Ohřej mi můj párek
  3. Doktor Jazz

VII. Nebolí tě z toho srdce?

VIII. Bůh mi stele lože v nebesích

  1. U smutnejch borovic
  2. Není to – proklatě! – ničí věc
  3. Bezohlednej svět

XII. Za chvíli zavěsím

XIII. Těžkej život lehkejch žen

XIV. Nechci shánět žáby pro tvý hady

  1. Pořád koukej kolem

XVI. Lidi, co se do nás montujou

XVII. Jestli vystřízlivím, tak přestanu pít

Dvanáct křižovatek:

Robert Johnson: Mississippský Rimbaud, nebo doktor Faust?

Blind Lemon Jefferson: Dohlídni na to, ať je můj hrob upravenej

Nikdo neumí hrát blues tak jako Blind Willie McTell

Charley Patton: S kytarou za hlavou, mezi nohama i za zády

Blind Willie Johnson: Noc byla temná, chladná zem

Bo Carter: Hle, tu Corinna vchází, jen v košilku volnou se halí

Big Bill Broonzy: Blues se zapáleným cigárem

Josh White: Pojmenován po biblickém Jozuovi

  1. B. Lenoir: Král bluesových protestů

Willie Dixon: Bluesman z duší básníka

  1. C. Handy: Jedu tam, kde Jižní protíná Psa

Bessie Smithová: Legenda o smrti císařovny

Autorská poznámka

 

Autor

MICHAL BYSTROV

 

Novinář, písničkář, překladatel, básník. Narozen roku 1979 v Praze. Mezi lety 1999 a 2013 publikoval stovky recenzí, portrétů, rozhovorů, reportáží a sloupků v Lidových novinách. Další spolupráce a zaměstnání: Hospodářské noviny, Deník, Reflex, UNI, Český rozhlas, Aktuálně, Respekt, Reportér atd. Autorsky se prosadil knižní trilogií Příběhy písní o historii starých zlidovělých skladeb (Galén 2009–2015). Je autorem básnické sbírky Všechna hvězdná znamení (2020) a knížky veršů pro děti Nech ten mech, kterou ilustroval Petr Nikl (Nejkrásnější česká kniha roku 2014 v kategorii Literatura pro děti a mládež). V roce 2016 sestavil obsáhlou antologii Od samomluvy k chóru aneb Písniček se držte! s podtitulem Čtení o české lidové a zlidovělé písni. Roku 2017 se stal editorem knihy Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova. V roce 2019 přišel s knihou literárně historických bádání Příběhy spadlé pod stůl (a zametené pod koberec). Roku 2020 vydal knižní rozhovor se zpěvákem Michalem Prokopem (Ztráty a návraty) a se spoluautory Martou Bystrovovou a Zdeňkem Hazdrou publikoval knihu a CD Dvanáct strun Karla Zicha. O rok později sebral své sloupky a úvahy do knížky Láska, mír a jiná klišé. V roce 2022 připravil k vydání výbor z kompletního díla J. S. Machara (Černovid) a napsal biografii Waldemara Matušky Snům ostruhy dát. Od roku 2020 je členem českého PEN klubu.

 

Typografie Bedřich Vémola

Praha: Galén, 2024, 192 stran

Formát 210´260 mm, brožované, černobíle, 550 Kč

 

 

 

 

 

Ukázky

 

PEKELNEJ PES MÁ NA MĚ VZTEK

Hell Hound On My Trail

 

Co když se na mě vážně řítí

nějaká děsně smutná věc?

Meteor, bílý krupobití

anebo modrej lijavec…

 

Za oknem zuří Štědrej večír,

za dveřma dejchá Boží hod

a já se tady svíjím v křeči

a ochutnávám vlastní pot.

 

Listí se třese, vítr sílí,

pekelnej pes má na mě vztek.

Prosím tě, holka, zůstaň chvíli,

na tuhle bouřku není lék.

 

 

KALNÁ ŘEKA

Muddy Water

 

Měsíčná půlnoc na Jihu

na břehu řeky Swanee.

Co je to kruci za tíhu

a povědomý tóny?

 

Domov můj – velká zahrada.

Říkejte si, co chcete.

Tisíce kouzel ovládá,

šeptá je černejm dětem.

 

Vypráví krásnou pohádku

(hrdinou je král David),

zatímco váže oprátku

okolo černý hlavy.

 

A kalná řeka pospíchá

po stopách bosejch nohou.

Zahodím kletbu do ticha

a vyzpívám se z toho.

 

 

CHYBY

Tell Me Baby

 

Cos na mě, holka, našla za chyby?

Co se ti propána zas nelíbí?

 

Sbalím si kufr, hned jak zavěsím,

a chytnu první vlak do Tennessee.

 

Orel je orel, panna pannou jest.

Nebyl tu žádnej zločin, jenom trest.

 

Dům plnej dětí. Ženu políbím.

Co na mě zase hledáš za chyby?

 

Říkají: „S kým ty děti asi má?“

Přestaň se, ženská, tahat s mužskýma!

 

 

Kontakty:

Nakladatelství Galén

http://www.galen.cz

Nejen hudba, ale i výtvarné umění. Pražské jaro představuje Art Salon a díla současných českých výtvarníků na téma Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast

Letošní ročník Pražského jara představil novinky ve svém doprovodném programu, jednou z nich je i projekt Pražské jaro Art Salon, který je zaměřený na výtvarné umění. Zástupci festivalu a kurátoři Jan Kudrna a Milan Dospěl oslovili šest českých současných výtvarných umělců, kteří vytvořili díla inspirovaná cyklem symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany, od jehož narození uplynulo v letošním roce 200 let. Návštěvníci festivalu je uvidí na koncertech v pražském Obecním domě a Rudolfinu od 12. května do 3. června. Unikátní kolekce bude vydražena v rámci 91. aukce Galerie KODL 26. 5. v Paláci Žofín a na Artslimit.com, výtěžek bude věnován ve prospěch festivalu na jeho další rozvoj.

 

Milan Grygar, Petr Nikl, Ivan Pinkava, Jakub Roztočil, Ira Svobodová a Daniel Vlček. Šest předních českých výtvarných autorů představující různé techniky, média i generace. Inspirace pro vznik jejich nových děl ale byla jedna – cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. „Tímto erbovním dílem je Pražské jaro každoročně 12. května slavnostně zahájeno a při té příležitosti proběhne i vernisáž výstavy Pražské jaro Art Salon. Díla budou vystavena na festivalových koncertech v Rudolfinu a Obecním domě a na konci května vydražena v Galerii KODL, která je partnerem projektu. Výtěžek této benefiční aukce bude věnován ve prospěch festivalu Pražské jaro na jeho další rozvoj. Věříme, že tímto vzniká unikátní doprovodný výtvarný program našeho festivalu a stane se z něj každoroční tradice.” dodává k výstavě Pavel Trojan, ředitel Pražského jara. Ten přizval ke spolupráci dva kurátory – Jana Kudrnu a Milana Dospěla – a nově se tak v programu festivalu propojuje hudba a výtvarné umění. Návštěvníci festivalových koncertů tak budou moci zhlédnout unikátní kolekci děl předních českých výtvarníků, kteří se nechali inspirovat tématem Má vlast.

V díle Milana Grygara je zvuk zcela zásadním elementem. Již od poloviny 90.let pracuje na svém cyklu Antifony, a právě z něj vybral jeden obraz pro Art Salon. Antifona je hudební forma odvíjející se od liturgického verše. Umožňuje vyjádřit vztah dvou zvukových prvků střetávajících se v jednom prostoru a čase, většinou radikálně kontrastních, ale přitom jistým způsobem vzájemně si vyhovujících. Na podstatě vizuálního kontrastu a zvukové artikulace je také založen obraz, který bude k vidění. V této souvislosti můžeme připomenout koncert Pražského jara v roce 2011, kde byly provedeny Grygarovy grafické partitury. Petr Nikl vytvořil dílo s názvem Moje má vlast a do prostoru obrazu, který si rozdělil na šest segmentů, nanášel inkoust a tuš o šesti barvách. Ty následně po plátně roznášeli mechanizovaní broučci a vytvořili tak finální podobu díla. Ivan Pinkava představí fotografii My Fatherland, v níž reflektuje svůj vztah k „Mé vlasti“ jako symbolu, který podrobuje vlastnímu zkoumání. Ve fotografii rozehrává nevyřčený příběh, který v náznacích komentuje osobní vztah či nazírání na podstatu sebe sama, své vlasti a existence obecně. Jakub Roztočil ve svém obraze No.78 poprvé pracuje s barevným spektrem šesti výchozích barev, což je počet symfonických básní Mé vlasti. Za použití vlastnoručně sestaveného vizualizačního generativního štětce ve svém díle obsahuje malbu – a zároveň objekt a zvukový záznam – který přechází do autonomního díla. Výtvarnice Ira Svobodová se nechala inspirovat její nejoblíbenější básní ze zmíněného cyklu. Obraz Šárka, jehož hlavním motivem je dynamicky tvarovaná růžová stuha, vychází z dynamiky partitur i příběhu básně, který je, dle autorčiných slov, plný zrady, lásky a napětí. Daniel Vlček je ve své tvorbě neodmyslitelně propojen s hudebním světem. V minulosti se etabloval jako výrazný představitel hudební a performativní scény, nyní se stále více profiluje jako malíř a konceptuální umělec pracující s vizuálním zachycením zvuku. Pro Pražské jaro vytvořil obraz s názvem Spherical Event III, inspirovaný motivem Z českých luhů a hájů.

Těchto šest děl bude k vidění v rámci koncertů v Rudolfinu a Obecním domě v průběhu celého letošního festivalu Pražské jaro. 26. května pak proběhne aukce Galerie KODL v Paláci Žofín a na Artslimit.com, v rámci které budou díla vydražena. „Máme radost a zároveň si nesmírně si vážíme toho, že se můžeme podílet na tomto úžasném projektu. Od začátku jsem věřil, že se pod vedením dvojice zkušených kurátorů dočkáme špičkové tvorby vynikajících umělců. Sběratelé se mají na co těšit.” říká Martin Kodl, majitel Galerie KODL. Na závěrečném koncertu Pražského jara v Obecním domě 3. června bude slavnostně vyhlášen výsledek aukce a výtěžek bude využit na další rozvoj festivalu.

Pražské jaro Art Salon zakládá tímto projektem novou tradici výtvarného doprovodného programu festivalu. Výjimečnou pozici Art Salonu mezi doprovodnými akcemi Pražského jara stvrzuje také na hlavním festivalovém vizuálu nezávislý grafický koncept, jejíhož zpracování se ujalo studio Dynamo Design.

Více informací o projektu Pražské jaro Art Salon je dostupných na webových stránkách Pražského jara.

O PROJEKTU | PRAŽSKÉ JARO ART SALON

Festival oslovil šest renomovaných současných českých výtvarníků napříč generacemi, aby se nechali inspirovat cyklem symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany a vytvořili dílo, které se stane součástí nového výtvarného projektu Pražské jaro Art Salon.

Díla Petra Nikla, Ivana Pinkavy, Milana Grygara, Daniela Vlčka, Jakuba Roztočila a Iry Svobodové budou vystavena v Obecním domě a Rudolfinu po dobu konání festivalu a 26. května budou vydražena 91. aukce Galerie KODL 26. 5. v Paláci Žofín a na Artslimit.com, výtěžek poputuje na podporu rozvoje festivalu.

Kurátory Art Salonu jsou expert na české a evropské současné umění Jan Kudrna a kurátor Galerie KODL Milan Dospěl.

Tvůrci vítězného songu výzvy Bastl Electronic Track na své desce definují žánr hyperfolk trap

Své debutové album vydala dvojice mezi patra klid. Jejich deska je jako společný deník dvou lidí, kteří v hudbě hledají únik z každodenních kruhů života. Kompozice a texty mapují různé životní fáze a zážitky, od surreálných snů přes optimistický nihilismus, deprese, frustrace z války, směšnost bytí až po radost a zamilovanost. Součástí alba je také singl Lojza Kotřábek. Ten se loni stal vítězným trackem výzvy Bastl Electronic Track vyhlašovaný hudebními cenami Vinyla. Křty alba se chystají 3. května v  Hradci Králové, 5. května v Praze a 7. května v Brně.

Hudebníci Matouš Pospíšil a Šimon Pacek se muzikantsky poznali v math-rockové kapele On the Roof. Od kytarové hudby postupem času odstoupili a začali se více zajímat o experimentální elektronickou a rapovou scénu. Základní pilíře a mantinely své budoucí tvorby si stanovili během dlouhých venkovních seancí za první vlny koronaviru. Na své eponymní desce zvukotvorným přístupem přetváří každodennost do barevných a vrstevnatých kompozic a příběhů.

 

Debut mezi patry klid srší radostí z objevování možností zvuku. „Pracujeme s folklorními samply, akustickou kytarou, ale i fieldrecordingem, který je všudypřítomný v každém beatu. Na desce jsme našli svůj jazyk, který jsme pojmenovali hyperfolk trap,“ říká Matouš Pospíšil. Ve své hudbě se totiž dvojice snaží kombinovat relativně nový směr hyperfolk, který na svém posledním albu definuje například producent Iglooghost, či Isama Zing na albu Blurry AF. „Tento žánr obohacujeme o progresivní trapovou, místy až hyperpopovou estetiku a dále hyperfolk, kromě folklorních motivů, rozšiřujeme o folkové písničkářství,“ upřesňuje Šimon Pacek.

Tracky na albu jsou rapové i zpívané, podle toho, jako to dvojice cítí. Samostatnou kapitolou jsou nápadité texty, o které se dělí oba protagonisté. „Utopím se ve ztraceným čase, až ho zkapalníš,“ deklamují v tracku jak had. „Mezi patry klid nic nejde vrátit zpět, chcem jen lepší budoucnost pro generaci Z,“ uzavírají v poslední skladbě děti a trap, kde hostuje spřízněné rapové duo LAOKOON.

Křty alba mezi patry klid

  1. 5. Hradec Králové – Hradecká sýpka (+Laokoon, Blue Uandi)
  2. 5. Praha – Bike Jesus (+ Aid Kid live, Sxilence)
  3. 5. Brno – Kabinet Múz (Softspot) (+Kodiky, Milá)

Život je dobrá věc je název nové výstavy v galerii Prostora a představí malířku Janu Vojnárovou a Josefa Bolfa. Vernisáž se uskuteční v úterý 16. května od 17:30.

Galerie Prostora i v roce 2024 pokračuje se představováním sbírek současných výtvarných umělců. Nová výstava od čtvrtka 17. května 2024 ukáže díla současné výtvarné scény ze sbírky dvojice Jany Vojnárové a Josefa Bofa. Bude zahájena vernisáží v úterý 16. května 2024 od 17:30 hodin za přítomnosti těchto autorů. Součástí výstavy budou komentované prohlídky.

 

Sbírka Jany Vojnárové a Josefa Bofa ukáže díla například: Petr Cabalka, Adela Babanová, Radek Brousi, Jan Freiberg, Martin Gerboc, Jaroslav Grodl, Martin Herold, Igor Hosnedl, Anežka Hošková, Jakub Hošek, Krištof Kintera, Jiří Kovanda, Viktor Kopasz, David Landa, Laura Limburg, Ján Mančuška, Jan Merta, Svatopluk Mikyta, Jaromír Novotný, Zuzana Ondroušková, Petr Pavlík, Jiří Petrbok, Michal Pěchouček, David Pinkava, Ivan Pinkava, Daniel Pitín, Paul Ryan, Alžběta Říhová, Pavla Sceranková, Vladimír Skrepl, Pavel Šmíd, Markéta Soukupová, Jan Soumar, Jan Šerých, Lu Jindrák Skřivánková, Adam Štech, Matej Štetiar, Jakub Špaňhel, Jan Turner, Jiří Thýn, Tomáš Vaňek, Daniel Vlček, Iva Vodrážková, Jan Vytiska, Dušan Zahoranský.

 

 

Jana Vojnárová vystudovala ateliér malby u Vladimíra Skrepla, Michaela Rittsteina a Stanislava Diviše a ve své tvorbě tematizuje lidskou (zejména ženskou) figuru, kterou mnohdy abstrahuje či deformuje v kombinaci s neurčitým obrazovým prostorem. V jejích obrazech je patrná dvojrozměrná bariéra, za kterou můžeme nalézt rozvinuté lehce narativní příběhy postav a bytostí. Žánrová hravost s kompozicí tělesných vztahů někdy vede k volnějšímu, až k abstraktnímu malířskému rukopisu. Práce jsou přitom založeny na fotografiích, které Vojnárové slouží jako východisko či jako inspirace.

 

Josef Bolf absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliéru u Jiřího Načeradského, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla. Během své kariéry se účastnil několika zahraničních stáží. Od roku 1996 byl členem skupiny Bezhlavý jezdec (aktivní v letech 1998 – 2002), kde spolupracoval s umělci jako Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk. Žije a pracuje v Praze. Bolfův umělecký styl lze charakterizovat jako výrazný melancholický jazyk s prvky grafiky, který osciluje mezi akrylem a olejem. Jeho práce odrážejí narativy z oblasti science fiction, komiksových knih a grafických románů, přičemž je patrný vliv středověké malby a uměleckých vizionářů, jako byl například William Blake.

 

Pozapomenutý příběh hudebního a duchovního ahasvera Viktora Ullmanna přibližuje nová kniha

Viktor Ullmann byl výrazný skladatel meziválečné avantgardy, žák Arnolda Schönberga, antroposof a také jeden z „terezínských“ skladatelů. S dílem této neprávem pozapomenuté česko-rakousko-židovské hudební osobnosti se čím dál častěji setkává i české hudební publikum, mimo jiné i díky loňskému nastudování dvou oper v Národním divadle Moravskoslezském. Český překlad monografie z pera německého muzikologa Inga Schultze nyní podrobně seznamuje čtenáře s jeho barvitým životním příběhem v Evropě první poloviny dvacátého století. Knihu vydalo Nakladatelství AMU ve spolupráci s agenturou Noemi Arts & Media u příležitosti osmdesátého výročí Ullmannovy násilné smrti v Osvětimi.

Ullmann (1898–1944) bývá řazen mezi tzv. „terezínské skladatele“, neboť v „ghettu“ Terezín tvořil a v nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim se tragicky uzavřel jeho životní osud. Ten ale nelze redukovat jen na tuto nejtemnější etapu evropských dějin 20. století. Čtyřicet šest let jeho života bylo naplněno neklidem existenčním i geografickým – Ullmannova životní „mapa“ se rozprostírá z rodného Těšína přes Vídeň a Prahu, která se stala jeho domovem, přes německý Stuttgart až po švýcarský Curych. Byl to ale především „neklid“ umělecký, duchovní a tvůrčí, který byl jeho životním hnacím motorem a který nám zanechal hudební odkaz, jehož umělecké kvality autora řadí mezi největší mistry hudby 20. století. A toto dílo v posledních zhruba třiceti letech stále častěji nalézá cestu nejen na světová, ale také na česká koncertní pódia a divadelní scény i do nahrávacích studií.

Monografie německého muzikologa Inga Schultze je dosud nejúplnější a také nejspolehlivější životopisně-analytickou knihou o tomto výjimečném hudebním umělci. Autor vytvořil na základě pečlivého studia pramenů, zachovaných v archivních fondech v zemích střední Evropy, podrobný, vědecky seriózní i čtenářsky poutavě napsaný obraz geniálního hudebníka i myslitele. Protože ale většinu dospělého života strávil Viktor Ullmann v tehdy „multikulturní“ Praze, stal se i nedílnou součástí československé hudební kultury první republiky. Proto je český překlad doplněn třemi původními domácími studiemi, které českému čtenáři podrobněji přibližují kontext skladatelovy tvorby v meziválečném Československu i recepci jeho díla v České republice v posledních desetiletích.

Ingo Schultz (1940) vystudoval hudební školu v Hannoveru a poté francouzštinu a hudební vědu v hesenském Marburgu. V roce 1967 získal doktorát z hudební vědy s prací Studie o pojetí hudby a hudební teorie Johanna Heinricha Alsteda. Následně čtyři desetiletí působil jako profesor na gymnáziu. Během jedné cesty do Berlína počátkem 90. let 20. století zažil první provedení komorní opery Viktora Ullmanna Císař Atlantidy aneb Odepření smrti operním souborem v Berlíně-Neuköllnu a měl také možnost studovat kopii autografu. Na základě tohoto podnětu se rozhodl se v následujících letech intenzivně věnovat zkoumání Ullmannova života a díla. V roce 2008 vyšla v nakladatelství Bärenreiter-Verlag zásadní monografie, kteropu nyní čtenářům předkládáme v překladu Magdaleny Živné.

Znovuobjevený magický obraz Toyen – Tajemství míst z roku 1961 našel kupce za téměř 50 milionů.

Nejdražším obrazem nedělního aukčního odpoledne v Obecním domě v Praze se stal znovuobjevený magický olej Toyen – Tajemství míst z roku 1961. Napínavý souboj několika dražitelů přímo ze sálu a na telefonu skončil až na částce 49 600 000 Kč. Jedná se tak o nový aukční rekord Toyen v její poválečné tvorbě v tuzemských aukcích.

 

Sběratelé utratili v Obecním domě v Praze za nedělní aukční odpoledne více než 100 milionů Kč a úspěšně se vydražilo 80% nabízených položek. Milionovou hranici v aukci překonalo více než 10 nabízených děl. Mezi další zajímavá úspěšně vydražená díla patří například olej od Alfonse Muchy – Portrét dívky s dosaženou cenou 4.340.000 či obraz Václava Špály – Z Korčuly, který se vydražil za 2.728.000 Kč.


TOYEN – LE SECRET DES LIEUX (TAJEMSTVÍ MÍST) – 1961, Olej na plátně, 60 x 91,5 cm, rámováno, datace 1961, signováno vpravo dole TOYEN 61, vydraženo za: 49.600.000 Kč včetně aukční přirážky.

 

Z posudku Karla Srpa:

 

Toyen na prahu šedesátých let dospěla k jedněm z nejpůsobivějších obrazů svého pařížského období: vyznačovaly se promyšlenou světelnou režií, jedinečnou symbolikou, silnou emotivností. K jedněm z nejvýraznějších vůbec náleží obraz Tajemství míst, odehrávající se v noční atmosféře, z níž probleskují barvy, které do ní vnášejí světelné napětí. Obrazu vévodí jeden z nejkrásnějších a nejinspirativnějších motivů Toyen, srdce unášeného dravcem, který je tak ojedinělý, že v tak soustředěné podobě se v jejím díle objevuje jen na tomto obraze, stává se ideogramem, jenž by mohl zastoupit celou její tvorbu. Bílé srdce prosvětluje temnou scénu, vytváří její nosný znak, téměř jako by šlo o spojení, jež reaguje na souběžné úvahy André Bretona. Okřídlený dravec, unášející v pařátech srdce, se vznáší nad pozadím, z nějž pronikají výrazné barvy, jež se z levé na pravou stranu proměňují: tyrkysový kruh člení kříž, následovaný vertikálními, v sobě se zrcadlícími žlutozelenými, měkkými, poddajnými pásy, naznačujícími lidské tělo, po nichž následuje náznak jakýchsi zelených travin, za nimiž se skrývají červené signály, aby pravá část obrazu ozařovalo souhvězdí šesti bodů, vytvářejících další světelný zdroj. Celou temnou scénou prochází spleť tenkých, niťovitých linií, které do přízračné scény vnášejí pohyb. Obraz je tudíž postavený na několika vrstvách, které jsou vnitřně vzájemně propojené. Divák se ocitá v magickém prostředí, výrazně doléhajícího, nadskutečného světa, který v evropském surrealismu dokázala vytvořit jen Toyen. Jeho prvním a jediným majitelem byl Raymond Borde (1920-2004), spoluautor knih o filmu (mj. A Panorama of American Film Noir, 1955), který spolupracoval s Jean-Paul Sartrem během padesátých let a s André Bretonem na prahu šedesátých let. Obraz byl poprvé vystavený na samostatné výstavě Toyen: Galerie Raymond Cordier, červen, 1962, č. k. 17. Byl publikovaný v časopise La Bréche č. 5, říjen 63, nestr. Obraz byl celou dobu v majetku Raymonda Borda, který jej získal prostřednictvím André Bretona přímo od Toyen.

 

Provenience:


Sbírka Raymonda Borda.
Vystaveno:
Toyen: Galerie Raymond Cordier, červen, 1962, č. k. 17.
Publikováno:
La Bréche č. 5, říjen 63, nestr.

 

 

Více informací o dalších obrazech k dispozici na www.europeanarts.cz

 

Přetlak věku

…nebo maliny? Tohle není otázka týkající se zmrzlinového poháru, takhle se jmenuje nová nahrávka pražské kapely Přetlak věku. I když jde o letité seskupení, které vydalo už několik alb, …nebo maliny představuje první ediční počin v nové sestavě. Ani na této nahrávce kapela neuhýbá ze zvolené cesty, která vede mimo (či mezi?) žánry. Jako kdyby legendární seskupení Penguin Cafe Orchestra (producent Brian Eno) utvořilo fúzi s českým folkem 80. let a začalo tvořit písničky opatřené poťouchlými texty těžícími z tradice nonsensu i „malých témat“. Obtížnou žánrovou zařaditelnost kapely podporuje i méně obvyklé nástrojové složení. Přetlak věku hraje bez harmonického nástroje se dvěma dechy (příčná flétna,  dechový syntetizér EWI) a s klasickou rytmickou sekcí (baskytara a bicí, za nimiž, ale, sedí houslista obsluhující také sampler).

Dominantou kapely je textová část, kterou obstarává a interpretuje baskytarista „Přetlaku“ Marek Šťastný. Toho jste měli možnost zahlédnout v přítmí zvukařského pultu třeba v zaniklém a nezapomenutelném klubu Delta, a dnes se s ním můžete setkat například na scéně Unijazzu v Kaštanu nebo jako s dvorním zvukařem kapely Hm.

Album … nebo maliny? vychází digitálně u vydavatelství Polí5 a je dostupné i na obvyklých streamovací platformách.  Pro zapálené či sběratelsky zaměřené příznivce „Přetlaku“ připravila kapela i raritní doplňkový booklet. Ten má formát A5, je opatřen kompletními texty a fotokolážemi, které vytvořili členové kapely s použitím vlastních fotografických portrétů. Velmi omezený náklad několika kusů bookletu lze pořídit u vydavatele nebo získat přímo od kapely na koncertě.

Další články
sinekfilmizle.com