yurii – landscapes

Hudební cesta vnitřními krajinami, nesoucí v sobě otisky přímých i nepřímých setkání a lidských příběhů, cesta hluboce intimní, nostalgická a přesto chvílemi rozpustile radostná, to je nové album landscapes klavíristy Juraje Savinského aka yurii.

 

Desku otevírá skladba vincent mísící několik tvůrčích principů autora, zejména post-klasickou polohu s jazzovými a popovými prvky. Odkazuje na malíře Vincenta van Gogha a i díky tomu je pro autora jakýmsi osobním hudebním zobrazením procesu tvorby jako takového. playtime s mottem “Život je hra, je čas (si) hrát,” v sobě obsahuje několik různorodých motivů. Jádro je inspirováno úvodními akordy synth-popové písně z osmdesátých let „Steppin´ out“ Joe Jacksona, a také melodií z písně Lany Del Rey „Young and Beautiful“, nechybí zde však ani ptačí či pohádkové motivy, taneční dovádění nebo vzpomínka na životní moudra zemřelého přítele obalená v hávu jeho žertovného klukovství.

 

Leitmotivem třetí skladby vlny je nemoc, která postupně, v jakýchsi pomyslných vlnách, pohlcuje a odnáší člověka od jeho blízkých i jej samotného. Kompozice je věnována babičce, která onemocněla Alzheimerovou chorobou a také památce prarodičům je celé album landscapes dedikováno. healing reflektuje snahu a přání po usmíření a uzdravení vztahů v rámci širšího rodinného kruhu, aby se jednotlivým příbuzným podařilo zbavit se nastřádaných křivd, dojít pochopení, vzájemnému porozumění a odpuštění.

 

Love song beethoven je renesance, viď? oslavuje vzájemnou přitažlivost a vzrušení ze vzájemného poznávání se dvou mladých lidí, dobu, kdy jsou různé omyly a nedokonalosti přecházeny s lehkostí, smíchem a nevynucenou velkorysostí. V podobných vodách začíná také skladba kateřina a hvězdy. Romantická linka je zde však záhy hrubě narušena nečekaným náletem nepřátelských vojenských letadel. Skladba vznikala z velké části v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu v únoru 2022 a předělem mezi romantickou a vojenskou symbolikou je zde motiv ukrajinské lidové písně „Розпряга́йте, хло́пці, ко́ні“ (česky: „Vypřahejte, chlapci, koně“). Hvězdami jsou zde duše zemřelých civilních i vojenských obětí této války. Album landscapes uzavírá skladba eliščiny sny, která vypráví o usínání a snech malého dítěte za doprovodu zvuků klavíru.

Mezi své vzory řadí yurii, klavírista rusko-slovenského původu, žijící dlouhodobě v Čechách, Philipa Glasse, Dianu Krall, Agnes Obel, Haniu Rani či Nilse Frahma; samotné landscapes a jeho sedm sólových klavírních skladeb vychází z moderních interpretací klasického repertoáru mistrů vážné hudby, zejména Frederica Chopina, Sergeje Rachmaninova či Ludwiga van Beethovena, obohacených jazzovými prvky, třpytkami popové povrchnosti i melodiemi národních lidových či umělých písní.

landscapes v produkci Juraje Savinského vznikalo v nahrávacím studiu Baracca Records pod dohledem hudebníka a zvukového režiséra Tomáše Jochmanna ve spolupráci s C. Bechstein Pianocentrem Praha (C. Bechstein Europe). Nasnímaným nástrojem je model D 282.

 

YouTube:                                 https://youtu.be/PqbpVzBWJ1w

Multilink:                                 https://songwhip.com/yurii2/landscapes

 

Další odkazy:

yurii.bandcamp.com/album/landscapes

facebook.com/4yurii

instagram.com/yuriimusic/

 

yurii – landscapes

1/ vincent                                                                                           4:11

2/ playtime                                                                                         10:09

3/ vlny (waves)                                                                                    3:19

4/ healing                                                                                           5:22

5/ beethoven je renesance, viď? (beethoven is renaissance, right?)       6:18

6/ kateřina a hvězdy (catherine and stars)                                            5:21

7/ eliščiny sny (elishka´s dreams)                                                         3:05

Nejstarší divadlo míří do budoucnosti

Izraelská režisérka Yael Ronen a herec, scénárista Dimitrij Schaad společně napsali dystopický kabaret (R)Evoluce. V důvěrně známých situacích, které jsou jak vystřižené z našich životů, jen posunuté o 20 let do budoucnosti, s notnou dávkou černého humoru ukazují úskalí rozvoje technologií a umělé inteligence. V nejstarším divadle ve střední Evropě, v Redutě, bude mít (R)Evoluce českou premiéru 9. února 2024.

 

Režisér Lukáš Brutovský se již v Národním divadle Brno etabloval úspěšnou inscenací Doktorka a divácky oblíbenou komedií o divadle Bez roucha. Tentokrát s dramaturgyní Barbarou Gregorovou zinscenovali hru (R)Evoluce, kterou společně v roce 2020 napsali Yael Ronen a Dimitij Schaad. Prvně zmiňovaná umělkyně se stala kmenovou režisérkou berlínského Gorki Theatru, kde realizuje svou specifickou metodu tvorby divadelních her. Pomocí ní, přes osobní příběhy, vypráví dějiny velkých konfliktů a krizí. Základem této metody je vybrat herecký tým, který do inscenace vnese osobní dimenzi svých zážitků a životních zkušeností.

Postupem doby se vyvinula spolupráce s hercem (a později i respektovaným filmovým scénáristou) Dimitrijem Schaadem, kterou naplno zúročili v roce 2020 při napsání (R)Evoluce. Tato hra už není vázaná na konkrétní soubor a je plně přenositelná. Ronen a Schaad se v ní společně vydávají na dystopicko-groteskní divadelní výpravu do blízké budoucnosti a ptají se na důsledky neuvážené technizace a vykořisťování naší planety. Jako nejdůležitější zdroj inspirace jim slouží kniha 21 lekcí pro 21. století izraelského historika Yuvala Noaha Harariho, která se zabývá vlivem nových technologií na kvalitu našeho života a ukazuje, jak nás svět automaticky generovaných algoritmů postupně připravuje o možnost svobodného rozhodování.

Komika ve hře nevzniká při střetu s roboty a ve futuristických kulisách. Vzniká z běžných situací, kdy si například otec rodiny René, nemůže dopřát kvůli dodržování zdravého životního stylu noční jídlo, jelikož mu v tom brání chytrá lednička. Ta navíc mluví hlasem jeho matky, tedy jediným hlasem, který umělá inteligence vyhodnotila jako hlas, který poslechne.

Umělá inteligence hru definovala takto: „Je to příběh o lidech, kteří se snaží najít své místo v rychle se měnícím světě, kde tradiční hodnoty a způsob života jsou neustále vyzývány k adaptaci nebo zániku. Celkově tato hra nabízí komplexní pohled na současný svět a jeho výzvy, přičemž klade důraz na to, jak se lidstvo musí vyrovnávat s důsledky svých vynálezů a rozhodnutí.“

„Zásadní v (R)Evoluci je smysl pro humor a ironii, na které je celý text postaven. Díky tomu se dá o těchto komplexních tématech současnosti ((jak to AI označil/a) přemýšlet s nadhledem. A to je na té hře fascinující. Velmi oceňuji, že nás ani diváky nepodceňuje“, vyzdvihuje kvality textu dramaturgyně Barbara Gregorová.

O role v (R)Evoluci se podělilo šest herců. Přičemž rovnou čtyři z nich čeká kromě role hlavní i role umělé inteligence Alecto, kterou si lze představit jako mnohonásobně vylepšenou verzi nám dobře známé Siri.

Nedílnou součástí kabaretů, kterým (R)Evoluce bezesporu je, bývají i písně. Lukáš Brutovský sestavil z herců kapelu The (R)Evolution, ve které aktéři krom zpěvu hrají i na minisyntetizátory. K patrně největšímu hitu Beránek vznikl i videoklip.

K vybraným reprízám Národní divadlo Brno naplánovalo i zajímavé diskuze s osobnostmi, které mají k problematice umělé inteligence a jejího vlivu na člověka a společnost co říci:

 

25.2. 19 hod.: Všechno, co jste chtěli vědět o AI, ale báli jste se jí zeptat

Debata po představení s Josefem Šlerkou, sémiotikem a odborníkem na nová média.

 

6.4. 21 hod.: Revoluce či Evoluce nových technologií v medicíně?

Debata po představení s lékařským etikem Josefem Kuře a bioetičkou Renatou Veseckou a jejich studenty.

 

Ve hře (R)Evoluce též jedna z postav vyjadřuje názor, že divadelní hry již bude psát na základě tužby diváků a s použitím algoritmů umělá inteligence. S tím ale nesouhlasí překladatelka hry Barbora Schnelle: Od umění ale očekávám něco zcela jiného – chci, aby mě naopak vytrhlo z bubliny, z mé komfortní zóny, v níž se pohybuji, nemám zájem na tom ocitnout se na divadle v nějaké komnatě ozvěn, ale naopak chci, aby mi divadlo kladlo otázky, na které jsem dosud nebyla nucená odpovídat.“

O tom, že divadlo je stálé živé umění a klade s humorem otázky na blízkou budoucnost, se diváci mohou přesvědčit v divadle Reduta. (R)Evoluce tam bude mít premiéru 9. února v 19:00.

 

 

 

 

Překlad                                              Barbora Schnelle

Režie                                                 Lukáš Brutovský

Dramaturgie                                     Barbara Gregorová

Scéna                                                Pavel Borák

Kostýmy                                            Markéta Sládečková

Hudba a texty písní                         Clark Capable/ (R) eable

Video                                                 Rebeka Kopkáš Uličná, Barbora Bachanová

Light design                                     Matouš Ondra

 

 

 

Postavy:

Lana / Alecto                                      Kateřina Liďáková

Taťána / Alecto                                  Hana Briešťanská 

Dr. Stefan Frank / Alecto                   Tomáš David

Richard Ricky” Martin / Alecto        Martin Veselý

René                                                   Vojtěch Blahuta

Dimi                                                   Vladimír Krátký

 

Městské divadlo Kladno uvede komorní tragikomedii Ucho

První premiérou kladenské činohry v roce 2024 bude adaptace slavného českého snímku Ucho. Inscenaci v režii Jakuba Šmída čekají slavnostní premiéry v pátek 23. a v sobotu 24. února od 19:00 na malém sále.

Městské divadlo Kladno nasazuje na svůj repertoár divadelní adaptaci stejnojmenného filmu Karla Kachyni. Mistrovské psychologické drama, otevřeně obžalovávající totalitní režimní praktiky, bylo natočeno už za sovětské okupace a stalo se jedním z tzv. trezorových filmů. Do distribuce byl snímek uvolněn až po roce 1989, o rok později se dočkal nominace na Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. Na Dnech českého a slovenského filmu v témže roce za něj obdržel Jan Procházka – in memoriam – Cenu za scénář. V hlavních rolích zazářili Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová.

Scénář Jana Procházky zpracovala do jevištní verze autorova dcera, spisovatelka Lenka Procházková. Tragikomedie o strachu z moci i bezmoci, je modelovým příběhem z padesátých let v Československu. Čím ale nová inscenace promlouvá k dnešku? „Je třeba se vzepřít strachu, který nás ochromuje, deformuje a nedovoluje nám autenticky žít. A to za každého režimu,“ říká režisér Jakub Šmíd.

Funkcionář Ludvík a jeho žena Anna už si zvykli na neustálé odposlouchávání u nich doma. Když se ale jednou v noci vrátí z prezidentské recepce a „ucho“ najdou také v kuchyni, jsou přesvědčeni o tom, že Ludvíkovi hrozí zatčení. Oba manželé se ze zoufalé snahy uniknout hierarchii moci vrhají do dialogu plného výčitek, vzájemného obviňování a sžíravého nepochopení. Strach, který ohrožuje jejich dosavadní pohodlný život, se dynamicky stupňuje a odkrývá nejhlubší zákoutí jejich charakterů.

V hlavních rolích se představí Jiří Š Hájek (Ludvík) a Lenka Zbranková (Anna). „Je jako ohňostroj, někdy ty barvy ladí, jindy ne, někdy to hodně třeská, jindy je tichý. Ale každopádně „smrdí“, což je známka života… Divák s nimi projde situace v reálném čase, kde se vystřídá to, na co by jinému páru nestačila dekáda,“ popisuje vztah manželského páru herečka Lenka Zbranková. Režisér Jakub Šmíd k herecké dvojici doplňuje: „Jsou to skvělí a zkušení herci, kteří jsou připraveni sehrát tak fyzicky i psychicky náročné charaktery.“

 

Více informací o inscenaci https://www.divadlokladno.cz/repertoar/ucho/

„Co jsme? Jsme ještě lidi?“

Pavel Richter / Michal Kořán – Songs For Gabba

Nahráno na benefičním koncertu Večer pro Petra Slabého,

  1. 3. 2023, Klub Kaštan, Praha

PAVEL RICHTER – guitar, effects

MICHAL KOŘÁN – electronics, samples

PETR SLABÝ [20. 3. 1963—9. 2. 2023]

Režisér a publicista Petr Slabý, milovník vína a Jiné hudby, nás předčasně opustil 9. února 2023. Patřil k blízkým spolupracovníkům Unijazzu, rád chodil do klubu Kaštan. I proto zde došlo k nápadu udělat mu benefiční večer. Neměla by to být žádná tryzna, ale veselé vzpomínání na kamaráda a půvabné historky s ním. Zahrály kapely, které měl rád a které s ním byly často nějak úzce spojené – DPvJU, Duo Smädný km**,  Michal Kořán & Pavel Richter, Romanovská–Tichý–Hrubý, Kolna & M. Chadima j. h., Ušní střevíc Memorial nebo Malé zuby, aka Plyn. Jako připomínka tohoto skvělého režiséra a publicisty vychází v pátek 2. 2. 2024 na labelu Blue Lizard záznam dvojice Pavel Richter / Michal Kořán z tohoto benefičního večera.

Recorded and mixed by Pavel Richter

Mastered and produced by Pavel Richter and Michal Kořán

Photo by Karel Šuster

Cover image by Amonit Sharpei

Executive produced by Michal Kořán

© 2024 Blue Lizard

BL173

Download:
bluelizard.bandcamp.com

Police Symphony Orchestra na první dobrou naplnili hokejovou halu

Teď je ve střižně dokumentární film, který v létě míří do kin a odkryje cestu členů PSO hudebním světem i každodenním životem

 

„Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.” pronesl kdysi český básník Svatopluk Čech. U koho hledali inspiraci Police Symphony Orchestra není podstatné, ale tímto heslem se bezpochyby řídí. Na začátku své čtrnácté sezóny zaplnili hokejovou arénu v Pardubicích a překročili tak hranici, za kterou se zatím neodvažují vstoupit ani profesionální symfonické orchestry. Navíc prozradili, proč tento rok vnímají jako zlomový. Kromě hudebních projektů mají před sebou i jeden filmový – v létě jde do českých kin dokument právě o této partě hudebních nadšenců, kterým kuráž ani energie nechybí.

 

23 skladeb, 91 členů orchestru a sboru, včetně dirigentů a sbormistra, 3 sólisté, 3500 diváků a fanoušků a největší koncert v dosavadní historii Police Symphony Orchestra. To je jen v kostce to, co bylo k vidu i slechu v sobotu 27. ledna v enteria areně v Pardubicích.

Orchestr, sbor a sólisté Vendula Příhodová, Josef Fečo a Karolína Soukupová představili nový repertoár, ve kterém nechyběly známé písně jako Believer od Imagine Dragons, Pump It od Black Eyed Peas nebo Spirit zpěvačky Beyoncé. Součástí repertoáru byla i filmová hudba z Robina Hooda či Alenky v říši divů. Že žádný hudební žánr není pro symfoňák problém předvedli všichni při rapu a dostali své publikum do varu i tance. Naopak komorní atmosférou dokázala velkou halu zaplnit Vendula Příhodová s písněmi Potměšilý host Hapky a Horáčka nebo Sami dva Báry Polákové. S tou se Police Symphony Orchestra setkali na jevišti už několikrát, do hokejové haly však tentokrát nastoupili bez jakýchkoliv známých hostů. Přesto v závěru koncertu stála na nohou celá aréna.

 

Sobotní koncert byl pro muzikanty i tým Police Symphony Orchestra důležitým začátkem zlomového roku. „Byl to dosud největší projekt, který máme za sebou. Nebylo to bez bolesti ani zadarmo, ale myslím, že nám to ukázalo, jak sehraná parta lidí jsme. A to nejen na jevišti, ale i mimo něj. Bylo fantastické setkat se u tak mimořádného projektu. Všichni ti, kdo jsou PSO, spolu pohromadě. Byl to prostě jiný koncert, stejně jako bude jiný letošní rok. Z jeviště vstoupíme na filmové plátno. Sami uvidíme poslední čtyři roky PSO, ve kterých se uskutečnily naše zásadní koncerty, ale i celospolečenské události. Bude to hodně osobní, a proto jsme chtěli i osobně začít.” popisuje dramaturg David Ostružár.

 

Jednou z hlavních událostí roku 2024 bude pro PSO dokument, který vstoupí do českých kin v létě, a který vzniká v koprodukci s Českou televizí. Na co se mohou diváci těšit? „Jedna věc je, jak PSO působí na diváky z jeviště, druhá pak to, co se děje v zákulisí. A právě to film ukáže. Jak to s lidmi z orchestru a sboru je, jaký vliv má PSO na jejich osobní životy, a naopak jak některé osobní životy ovlivňují chod tohoto tělesa,” říká režisér dokumentu Dominik Kalivoda a doplňuje, „natočili jsme přes 400 hodin materiálu, z čehož se snažíme už přes rok a čtvrt vybrat to nejzajímavější tak, aby to dohromady fungovalo a co nejvíc přiblížilo a zachytilo energii a podstatu PSO.”

 

Filmový rok orchestru bude ale také plný hudby a koncertů. Výzvami bude trutnovské UFFO, festival Rock for People, premiéra filmu a s tím spojené turné po Česku nebo Rudolfinum v samotném závěru roku. Po celou dobu existence tělesa jsou pro členy důležité i jiné než jen hudební aspekty. Pravidelně pomáhají benefičními koncerty potřebným rodinám, nadacím či jednotlivcům. Nyní udělali krok i směrem k ekologii a udržitelnosti. Spojili se s etickou designovou značkou On the Boat a její zakladatelka Jana Horejšová pro celý orchestr šije oblečení z upcyklovaných materiálů. Police Symphony Orchestra je tak dost možná i prvním českým symfonickým orchestrem, který řeší nejen repertoár, ale i moderní podobu a udržitelnost svého outfitu.

 

Přehled akcí Police Symphony Orchestra 2024:

 

Sbor, support Imodium 20 let4. 4. 2024 od 18:00Praha, Forum Karlín
Police Symphony Orchestra27. 4. od 19:00, 28. 4. od 16:00Trutnov, UFFO
Police Symphony Orchestra15. 6.Hradec Králové, Rock for People
PSO_předpremiéra filmu6. 7. od 21:30Police nad Metují, Nebíčko (open air)
PSO_premiéra filmu29. 8. od 19:30Praha, Forum Karlín
PSO_turné s filmem1. 9. od 19:30Brno, Janáčkovo divadlo
PSO_turné s filmem7. 9. od 20:30Litomyšl, sportovní hala
PSO_turné s filmem5. 10. od 19:30Ostrava, Gong
Police Symphony Orchestra6. 12. od 19:30Praha, Rudolfinum

 

Pod kabát mi neprší…zpívá v písni připravovaného alba Skrze tmu Helena Kalambová

Singlem Pod kabát mi neprší Helena Kalambová ohlašuje společně s kapelou vydání debutového alba Skrze tmu. Na albu se podílí hudební producentka Beata Hlavenková, se kterou tak navazuje na vydanou píseň Slova. Ta vyšla v roce 2022 a byla autorčinou první vlaštovkou z vod klasické hudby do nadžánrového songwriterství.

“Na EP vyvstávají témata týkající se nejrůznějších vnitřních procesů jako například touha, temná noc duše, hledání obyčejných radostí, vnitřní svobody… Konkrétně píseň Pod kabát mi neprší patří do mé pozdější songwriterské tvorby a byla v moři melancholických motivů jakousi výjimkou. Přála jsem si vytvořit něco s pozitivním duchem. Obecně nejsem generátor bezstarostných písní. Mám ráda katarzní příběhy, které jdou spíše na dřeň. Byla to tedy pro mě trochu výzva, ale potkalo se to. Celé mi to pomohl umocnit Martin Kyšperský z kapely Květy, který k tomu napsal text. Píseň je obecně o tom, že i když se v životě dějí náročné situace, tak člověk nemá ztrácet naději, protože každá bouře odezní…a to je potřeba si pořád připomínat.” říká Helena Kalambová.

K tvorbě EP si Helena Kalambová přizvala hudební producentku Beatu Hlavenkovou (držitelku ceny Anděl), se kterou již dříve vytvořily singl Slova. “Beaty základy plynou i z proudu klasické hudby. V tom jsem cítila společnou nit a také určité pochopení pro mou pozici operní zpěvačky. Nacházely jsme chemii, která dokáže čerpat jak z moderního zvuku, tak právě z prvků klasiky a je autentická.”

Na mixu písně pak pracoval Tomáš Fuchs a Adam Pakosta na masteringu. Kapela ve složení Jakub Eben (bicí), Lukáš Velemínský (kytara), Jan Kubín (klavír), Jan Neruda (baskytara) natáčela písně v pražském Soundevice studio a zpěv v Czechmate studio.

Singl Pod kabát mi neprší vychází 1. února 2024 společně s lyric videoklipem na platformě YouTube. Album Skrze tmu obsahuje 6 písní a vyjde 15. února 2024. Křest alba je naplánovaný následně na 23. února 2024 od 19:30 v pražské Vile Štvanice.

První Hoře oslaví čtvrtstoletí na scéně novým albem

Přední česká alternativní formace První Hoře ověnčená cenami Anděl a Břitva desetiletí za přelomové album „Lamento“ chystá několik exkluzivních koncertů. Pod hlavičkou „25 let líbezné hudby“ zahrají První Hoře v Praze, Brně nebo např. poprvé v Bratislavě a představí současně novinkovou tvorbu.

První Hoře po sedmi letech připravili pro své fanoušky další kolekci písní s názvem „Achtung, Sultan!“. Na sedmém albu kapela pokračuje ve svém nezaměnitelném stylu na pomezí punku, metalu a rockového šansonu, podtrženém lyrickými texty básníka Milana Urzy. „Album navazuje na předchozí Křehký mechanismus pozemského štěstí, ale tentokrát jsme šli ještě dál v punkové drzosti a stylové nespoutanosti. V textech jsem až na pár výjimek opustil vážnou tematiku a dal průchod větší hravosti, dadaismu a taky pořádné nekorektnosti,“ přiblížil novou desku lídr kapely Milan Urza. „Nekriticky bych řekl, že takhle odvážné a nespoutané album tady dlouho nebylo,“ dodal. K této příležitosti, která se prolíná s významným výročím 25 let od vzniku kapely, se chystají od 14. února živá vystoupení. Na nich kromě novinek zazní průřez dosavadní tvorbou a řada hitů, které mnoho let nebyly součástí koncertních playlistů. Jako pozvánku na některý z těchto výjimečných koncertů skupina vypustila první dvě písně z nového alba – punkově-dadaistickou „Prase s kamerou“ a lyricky rockovou „Neboj se stínů“. Vrchol výročního miniturné se odehraje 7. března v pražském Rock Café. Vstupenky jsou k zakoupení v předprodejové síti GoOut.

 

 

Termíny turné:

 

14.2. Bratislava – Pink Whale

15.2. Brno – Kabinet Múz

16.2. Rožnov pod Radhoštěm – Vrátnice

1.3.   Plzeň – Divadlo Pod Lampou

2.3.   Domažlice – Moskyto

7.3.   Praha – Rock Café

8.3.   Děčín – Le Garage Noir

 

 

Související odkazy:

Videoklip „Prase s kamerou“:

https://youtu.be/0ncChisFkDI?si=iTq2IBcTasaCdVlA

Videoklip „Neboj se stínů“: https://youtu.be/DGLUX-SjOwQ?si=9-QmAOJqmZBYG1F-

Další odkazy: www.prvnihore.cz

https://www.facebook.com/prvnihoreofficial

Květnový teatrologický kongres uvítá více než 100 divadelních kritiků a publicistů 

V termínu od 20. května do 26. května 2024 se do Brna v rámci nadcházejícího ročníku festivalu Divadelní svět Brno, jehož pořadatelem je Národní divadlo Brno, sjede víc než 100 profesionálů z řad divadelních kritiků a publicistů z celého světa. Zúčastní se zde kongresu Mezinárodní asociace divadelních kritiků/Association Internationale des Critiques Théatre (AICT-IATC). V kandidatuře na jeho pořádání uspěli PerformCzech / Oddělení mezinárodní spolupráce IDU a České středisko AICT.

Ve spojení s kongresem, který se uskuteční v Mozartově sále divadla Reduta, proběhne také konference na téma „Pravda” v kafkovském světě (divadla): Tragické nebo komické? a předání ceny Thálie Prof. Dr. Erice Fischer-Lichte za celoživotní přínos v oboru teatrologie.

 

Kongres zahrnuje valnou hromadu a předání Ceny Thálie nominované osobnosti za přínos v oboru teatrologie. Předání ceny významné německé teatroložce Erice Fischer-Lichte proběhne 23. května v den zahájení festivalu Divadelní svět Brno v divadle Reduta Národního divadla Brno od 17:30.

Vybrané příspěvky, které na zazní na konferenci „Pravda” v kafkovském světě (divadla): Tragické nebo komické? budou následně publikovány v online magazínu Critical Stages/Scènes critiques v prosinci roku 2024. Na programu v době konání festivalu je i pořádání workshopu pro dvacítku studentů kritiky zahraničí.

 

„Konání kongresu AICT bude velkou příležitostí představit širokému spektru odborníků z celého světa česká scénická umění a rozšířit tak povědomí o naší divadelní kultuře. Využijeme k tomu jak bohatou infrastrukturu divadelního Brna, tak našich zkušeností s pořádáním podobných akcí na platformě Opera Europa. Festivalový program ve spolupráci s IDU profilujeme jako přehlídku těch nejzajímavější podob současného divadla. Věřím, že jako vyspělá kulturní země využijeme tuto mimořádnou příležitost, abychom navázali nové vazby s předními zahraničními odborníky a otevřeli české kultuře dveře do světa.“ Martin Glaser, ředitel Národního divadla Brno, které festival Divadelní svět pořádá ve spolupráci s většinou brněnských divadel a JAMU.

 

Pro uspořádání kongresu nastaly příhodné podmínky díky finančním zdrojům z Národního plánu obnovy a kontinuální podpoře Ministerstva kultury, s jehož podporou jsme se úspěšně ucházeli nejen o pořádání této globální akce, ale v minulosti také hostili zasedání exekutivních výborů dalších mezinárodních nevládních organizací, s nimiž IDU spolupracuje. Bude se jednat o výjimečnou událost i vzhledem k tomu, že v České republice, potažmo Československu po několik dekád žádný obdobný kongres neproběhl a odborná i mediální reflexe současného, nejen scénického, umění je velmi diskutovaným tématem”, říká Martina Pecková Černá, vedoucí oddělení zahraniční spolupráce IDU.

 

O AICT

International Association of Theatre Critics/Association Internationale des Critiques de Théatre byla založena v roce 1956, Československo patřilo k zakládajícím členům. Posláním organizace je sdružovat divadelní kritiky, koordinovat mezinárodní akce v oblasti divadelní kritiky, podporovat bilaterální styky mezi národními středisky, iniciovat mezinárodní setkání a výměny. Hlavním cílem je pěstovat kritiku jako disciplínu, přispívat k rozvoji jejích metodologických základů, chránit etické a profesionální zájmy divadelních, hudebních a tanečních kritiků a hájit jejich práva.

 

Cena Thálie AICT 

Mezinárodní asociace divadelních kritiků ji začala udělovat v roce 2006 na počest osobnostem z oblasti scénických umění, které svou tvorbou a praxí významně ovlivňují obor divadelní kritiky. Cena se předává laureátovi/laureátce vždy během Světového kongresu asociace. Na kongresu v Brně cenu převezme Prof. Dr. Erika Fischer-Lichte (1943, Německo), autorka více než stovky odborných studií, článků a několika monografických publikací v oboru estetiky a teorie a dějin divadla.

 

ČR jako iniciátor vzniku Mezinárodních nevládních organizací

Mezinárodní nevládní organizace registrované v UNESCO mají své počátky většinou v 2. polovině 20. století a byly zakládány nejen za účelem mezinárodní výměny zkušeností a podpory daného oboru, ale také s cílem propagovat humanistické hodnoty v souladu s posláním UNESCO. Česká republika je jejich aktivním členem a také drží prvenství v iniciaci jejich vzniku: UNIMA jako nejstarší z nich vznikla v Praze již v r. 1929, ITI v r. 1948, ASSITEJ v r. 1966 a OISTAT potom v r. 1968, tedy v období, kdy byl vzhledem k politickým okolnostem v Československu kontakt se zahraničím klíčový. Správa českých středisek mezinárodních nevládních organizací patří ke statutární činnosti IDU. Po změnách v r. 1989 se IDU aktivně zapojil také do sítí a kontinuálních projektů, které vycházejí vstříc novým oborovým potřebám a výměně kontaktů, informací a zkušeností například v oblasti umělecké mobility, profesního růstu umělců a kulturních pracovníků, dokumentace divadla nebo regionální spolupráce.

 

Západočeská galerie v Plzni obohatila své sbírky o dvě mistrovská díla Českého umění 19. století

Západočeské galerii se v loňském roce podařilo získat dvě mimořádné akvizice. Obrazy Zátiší s pávem Karla Purkyně (1861) a Lovecké zátiší Jaroslava Čermáka (1872) patří mezi vrcholná díla českého umění 19. století a významně obohatí sbírky Západočeské galerie v Plzni. Mistrovské práce v celkové hodnotě 4 550 000 korun získala Západočeská galerie i díky finanční podpoře Plzeňského kraje a Ministerstva kultury ČR.

České malířství 19. století je základem sbírek Západočeské galerie a v posledních letech se nové nákupy zaměřují zejména na díla vhodná pro zařazení do stálé expozice v nově plánovaných prostorách ZČG v  městských lázních. Oba zmiňované obrazy se v připravované expozici zásadně uplatní.

Zátiší s pávem je unikátní práce předního představitele programového realismu v českých zemích, Karla Purkyně. Jedná se o jedno z pěti známých Purkyňových zátiší. V kontextu malířova díla patří mezi jeho nejvýznamnější obrazy. Vyniká pastózním malířským rukopisem a výrazným koloritem, který vyzdvihovala již dobová kritika. Obraz bezesporu patří mezi nejkrásnější česká zátiší 19. století.

Obraz Zátiší s pávem je vynikající ukázkou malířského mistrovství Karla Purkyně. Dílo bylo mnohokrát publikováno a reprodukováno a je mimořádné nejen svou kvalitou, ale má i uměleckohistorický význam pro další poznání a hodnocení tvorby Karla Purkyně, která vzhledem k předčasnému úmrtí v pouhých čtyřiatřiceti letech nebyla příliš obsáhlá. ZČG má ve své sbírce již sedm Purkyňových děl, ale jedná se především o díla malých nebo středních formátů,“ vysvětluje ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil.

Lovecké zátiší Jaroslava Čermáka je jedním z klíčových a v českém prostředí do nynější doby v podstatě neznámých děl tohoto malíře, který je právem označován za prvního českého umělce evropského významu v 19. století. Pravidelně vystavoval na Pařížském salonu, kde byla jeho díla vysoce ceněna, a  proslavil se především obrazy s jihoslovanskou tematikou.

„Lovecké zátiší Jaroslava Čermáka patří kvalitou malby i svým tématem k nejvýznamnějším obrazům tohoto českého umělce. Západočeská galerie vlastní již šest Čermákových olejomaleb, dvě kresby a  jednu grafiku, převážně s černohorskými náměty. Toto mistrovské zátiší, které vyniká hladkou, staromistrovskou malbou, a je dokladem toho nejlepšího z tehdejší evropské salonní produkce, je naprosto zásadním obohacením kolekce jeho děl v Západočeské galerii,“ doplnil Roman Musil.

Poděkování patří především Plzeňskému kraji a Ministerstvu kultury ČR, neboť bez jejich finančního příspěvku by se nám tato unikátní díla do našich sbírek nepodařilo získat,“ uzavírá ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil.

Pro Plzeňský kraj je velmi potěšující zprávou, že Západočeská galerie získala do svých sbírek tak významná díla, jakými jsou Purkyňovo Zátiší s pávem a Čermákovo Lovecké zátiší. Obě patří ke špičce českého umění 19. století a potvrzují jeho vysokou kvalitu. Vždyť je to právě Jaroslav Čermák, který vystavoval na Pařížském salonu a posunul svou tvorbou české umění na evropskou úroveň. Jsem hrdý na to, jaká díla by se měla objevit v nových prostorách galerie, kde je v plánu stálá expozice děl ze sbírek

 

ZČG, jejichž základem je právě české malířství 19. století,“ uvedl Libor Picka, člen rady Plzeňského kraje pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu.

V roce 2023 získala Západočeská galerie do svých sbírek na 93 děl; z toho 89 děl zakoupila v hodnotě 6 055 000 Kč a darem obdržela 4 díla v hodnotě 115 000 Kč.

David Kollar – Behind The Frozen Window

„Tento album je hudobnou poviedkou, ktorú som zložil začiatkom decembra, keď u nás napadlo veľa snehu. Spoza okna som pozeral na zamrznutú krajinu a čítal som si básne môjho priateľa Valerija Kupku. Rohodol som sa tieto večerné chvíle zhudobniť a básne čítať v dvoch jazykoch. Slovenskom a anglickom spolu s mojou dcérou Barborou. Každý jazyk má svoju vlastnú melodiku a dynamiku. Na albume je aj skladba Ryuichiho Sakamota z filmu The Revenant. Sakamoto miloval poetiku Andreja Tarkovského rovnako ako ja. Navyše sa film The Revenant odohráva v zime…

Prajem vám príjemné počúvanie.“

DAVID KOLLAR je jeden z nejvýznamnějších představitelů současné slovenské hudební scény. Vzešel z klasických podob jazzu, aby objevil volné formy improvizace za použití digitálních technologií, jichž se rádi účastní světově uznávaní hudebníci. Vede improvizační kapelu KoMaRa s Patem Mastelottem (členem skupiny King Crimson) a italským trumpetistou Paolem Rainerim. Dlouhodobě spolupracuje s trumpetisty Arvem Henriksenem a Erikem Truffazem, koncertoval s rakouským tvůrcem elektronické hudby Christianem Fenneszem, kytaristou Eivindem Aarsetem, Timem Bownessem, Trey Gunnem či Marco Minnemannem. Jeho kytara zazněla například na albech Stevena Wilsona. Je autorem řady filmové a scénické hudby.         — David

Mixing and mastering by David Kollar

Cover art by David Kollar

Poems by Valerij Kupka (Translated by Marián Andričík)

Music composed and performed by David Kollar,
except track 5, composed by Ryuichi Sakamoto

Executive produced by Michal Kořán

© 2024 Blue Lizard Under licence by Mystery Stable

BL165 / digital release

https://bluelizard.bandcamp.com/album/behind-the-frozen-window-za-zamrznut-m-oknom

David Kollar

Behind The Frozen Window /

/ Za zamrznut​ý​m oknom

[ft. Barbora Kollar, Arve Henriksen and Rick Cox]

  1. Behind the frozen window / Za zamrznutým oknom
  2. On my mother’s palm / Na maminej dlani
  3. Freeze the last smiles / Zmrazenie posledných úsmevov
  4. Where snow was dwindling / Kde sa strácal sneh
  5. The Revenant / Návrat
  6. Drops of rain / Kvapky dažďa

David Kollar – guitars, piano, voice

Barbora Kollar – voice (3, 4, 6)

Arve Henriksen – sound effect (2), trumpet (6)

Rick Cox – voices processing (6)

sinekfilmizle.com