Měsíc: Červenec 2012

Punkáčova cesta za šansonem

07/2012 Tomáš S. Polívka

Jak jde dohromady rozdivočelý, drsný, úlisný stařec Iggy Pop a procítěnost šansonu? Docela dobře. Pantáta punku prostě přenáší důraz z doslova tělesné „rozervanosti“ na bouřliváctví citů. Možná naznal, že pětašedesátka je ideální věk na to trošku se zklidnit. Ačkoliv předchozí album Préliminaires (2009), překvapivě jemné,… Číst dál...

Mým slovem je svoboda a hudbou Trip hop

07/2012 Jiří Moravčík

Sen protestních zpěváků: být hudebním symbolem revoluce. Procítěný chvalozpěv EMEL MATHLOUTHI o svobodě Kelmti Horra se stal hymnou té Jasmínové v Tunisku, zatímco rapová skladba Rais Le Bled El Generala, obviňující tamního presidenta z hladomoru, její rozbuškou. Podnětem k vyjití do ulic. Nevznikly v revolučním kvasu,… Číst dál...

Steve Kuhn: Life’s Backward Glances / Solo and Quartets

07/2012 Z. K. Slabý

Právem se říká: lépe pozdě, než nikdy. Jestliže připomínám kolekci tří alb amerického skladatele a pianisty Steva Kuhna (1938), která vyšla na ECM pod názvem Life’s Backward Glances s podtitulem Solo and Quartet, je to proto, že by neměla být opomenuta. Znal jsem ta alba už v letech sedmdesátých (ovšemže minulého století), časem… Číst dál...

Euzen – Nejsme žádní šamani

07/2012 Jiří Moravčík

Art rockové symfonie EUZEN zdobí hlas zpěvačky Marie Franz a vygradované pnutí mezi akustickými nástroji a elektronikou. Nedefinovatelná severská hudba dánské skupiny v současnosti slaví zasloužený úspěch po celé Evropě. Strhující koncert na loňském festivalu v německém Rudolstadtu nedal spát ani organizátorům… Číst dál...

Hank Roberts: Everything is Alive

07/2012 Vladimír Kouřil

Kdo rád naslouchá country&westernovým inspiracím v jazzu, lehce střiženým jazzrockovým témbrem a bluesovou náladou, kterak jedinečným způsobem zní hudba kytaristy Billa Frisella, určitě si natěšeně pustí nové album cellisty Hanka Robertse a jeho kvarteta. Se jménem tohoto cellisty se setkáváme v mnoha formacích, u nichž… Číst dál...

Hurray ForThe Riff Raff: Look Out Mama

07/2012 Jiří Moravčík

Chlap s puškou na obalu nemá být návodný. Aby také byl, když albu vévodí psychedelicky zabarvená Óda pro Johna a Yoko a nezadržitelně k čím dál většímu úspěchu stoupající kapela nezve do zbrojárny, ale na parket. Oproti předcházejícímu temně bluesovému jugbandu teď Hurray For The Riff Raff připomínají rockabilly country… Číst dál...

Spectrum Road

07/2012 Tomáš S. Polívka

Projekt Spectrum Road měl být pouze příležitostným tribute bandem, ve kterém chtěla virtuózní bubenice Cindy Blackman vzdát hold svému celoživotnímu vzoru Tonymu Williamsovi a jeho kapele Lifetime. Navíc jen dalším v řadě tribute bandů, s repertoárem The Tony Williams Lifetime už dříve pietně vyjeli třeba bývalí členové Allan Holdsworth… Číst dál...

Hugh Masekela: Nejsem jazzman, ale muzikant

07/201207/2012 Tomáš S. Polívka

Věru dlouho očekávaná premiéra. Ikona afrického jazzu, jeden z muzikantů, který „vrátil“ žánr na kontinent jeho prenatálního stádia, konečně zahraje v Česku. Konkrétně v rámci festivalu Colours Of Ostrava. Přestože původem jihoafrický trumpetista Hugh Masekela oslavil třiasedmdesáté narozeniny, nečekejme chlápka v bačkorách.… Číst dál...

Petr Štengl: V době

07/2012 Redakce

V době, kdy nám sotva začalo pod nosem a na bradě rašit nesmělé chmýří, musel se Kája Synek holit břitvou. I tak se mu už odpoledne na bradě a lících vždy černalo hrubé strniště. V jeho případě nešlo o žádného notorického propadlíka, jak tomu bývalo zvykem u našich sezónních světských spolužáků,… Číst dál...

Andy Sheppard/Michel Benita/Sebastian Rochford: Trio Libero; Michael Mantler: For Two

07/2012 Z. K. Slabý

Anglický saxofonista Andy Sheppard (1957) se etabloval hned svým prvním albem v roce 1987 a vysloužil si i pro další léta zaslouženou pozornost. Sledovat tu jeho dráhu včetně africké inspirace a nejrůznějších hudebních společenství je nad rámec recenze, připomenu tedy pouze, že na ECM jsme se s ním… Číst dál...

Další články

Protože si 3. června celý kulturní svět připomene sté výročí úmrtí Franze Kafky, květnový magazín UNI se rozhodl připomenout tuto velkou literární osobnost monotematickým číslem, které nahlíží autorovo dílo a odkaz ze všemožných stran. Samozřejmě neopakujeme základní informace o Franzi Kafkovi jako je jeho životopis nebo rozbor jeho děl, na toto téma i v češtině vyšla řada kvalitní literatury. Spíš si vybíráme jednak zajímavé detaily jeho tvorby, například zálibu v kreslení, jednak jeho dopad na další umělecké žánry, jako je film, divadlo, výtvarné umění či hudba.
Duben je nejkrutější měsíc, rodí šeříky z mrtvé země, mísí vzpomínku s touhou, vznítí kořeny jarním deštěm z otupělosti. Zima nás hřála, přikryla zem sněhem zapomnění, sytila uschlými hlízami tu trošku života.
Březnové UNI dokládá, že kulturní sezóna se s blížícím se jarem konečně začíná pořádně rozbíhat. Vidíme to na zvětšujícím se rozsahu rubriky UNI doporučuje, ale i na aktuál ní titulní stránce, která zve na koncert jedné z hlavních hvězd brněnského JazzFestu. A také se uvnitř čísla dočtete o dalších akcích, které se na nejbližší dobu chystají.
Lednové vydání kulturního magazínu UNI se obsahově pohybuje, jak už bývá zvykem, ve dvou časových rovinách. V té ryze současné představujeme momentálně hvězdnou mladou osobnost stylu americana Allison Russell a v souvislosti s jejím profilem přinášíme i obsáhlý esej o provázání americany se současnými společenskými trendy v USA. Z rozhovorů upozorňujeme na povídání s členem skupiny King Crimson či spolupracovníkem Petera Gabriela Tonym Levinem, nebo na další povídání muzikanta Jana Fice, tentokrát s jeho brněnským kolegou, zpěvákem Karlem Heřmanem, frontmanem kapely Šankišou. V nehudební části představujeme amerického avantgardního všeuměla Harryho Smithe, přinášíme analýzu české literatury po roce 2000 a hovoříme se spisovatelkou Simonou Bohatou.
Rozsáhlým titulním materiálem si poslední UNI roku 2023 připomíná osmdesáté narozeniny jedné z nejoriginálnějších zpěvaček a skladatelek Joni Mitchell. Portrétním rozhovorem představujeme českého jazzového hudebníka a skladatele Roberta Fischmanna a rozsáhlou studií seznamujeme čtenáře s Dežem Hoffmanem, fotografem slovenského původu, který se etabloval ve velkém světě hudby a portrétoval Beatles, Franka Sinatru, Jimiho Hendrixe a mnoho dalších slavných muzikantů. Přinášíme také bizarní příběh Roberta Macka McCormicka, původce největší sbírky terénních nahrávek texaského blues a další lidové hudby, se kterou se svět seznamuje až nyní, několik let po jeho smrti.
Listopadové UNI patří mezi ta vydání, která se věnují jednomu jedinému tématu, opracovávanému ze všech stran. Tentokrát linorytová obálka již tradičního spolupracovníka Michala Cihláře láká na čtení o hudebním, filmovém i televizním fenoménu jménem Blues Brothers. Věnujeme se mimo jiné hereckým kariérám obou protagonistů Johna Belushiho a Dana Aykroyda, přinášíme původní rozhovor s kytaristou Blues Brothers Bandu Stevem Cropperem, zevrubně probíráme zajímavosti z oblasti memphiského soulu i chicagského blues, z nichž se skládá nezaměnitelný hudební styl Blues Brothers, a přinášíme spoustu dalšího zajímavého čtení týkajícího se tohoto pozoruhodného projektu.
O slovenské politice i o hudbě si povídáme v titulním rozhovoru říjnového UNI se zpěvačkou a autorkou Katarzií. Slovenskou společnost komentuje i projekt Drť, jehož koncert na nadcházejícím festivalu Alternativa anoncujeme profilovým článkem. Podzimní koncertní nabídka stála i u zrodu materiálů o King Crimson, návratu alternativních legend Henry Now či unikátním hudebním nástroji Omniwerk. Z umělecké oblasti hudby se pouze dotýkající nabízíme rozhovor s jedním z kmenových fotografů magazínu UNI Karlem Šusterem.
Zářijové, poprázdninové číslo kulturního magazínu UNI, se logicky ve větší míře ohlíží: a to za letními festivaly, na kterých se zástupci autorského okruhu objevili. Rozsáhlou reportáží se vracíme v Colours of Ostrava, přehledným článkem si projdeme festivaly "dělané s láskou k lidem a hudbě", mezi něž Jiří Moravčík vybral mimo jiné i Boskovice, ze zahraničí navšívíme festival world music v Kremži. Ohlížíme se bohužel i ve dvou dalších článcích: nekrolozích hudebního publicisty Jiřího Černého a významného amerického muzikanta Robbieho Robertsona. Naopak žhavou současnost reflektujeme v rozsáhlém rozhovoru s multitalentovaným Jakubem Königem, jehož osou je umělcovo právě vycházející sólové album Hvězdy.

Ač by se to našinci na první dobrou nemuselo zdát, pohybujeme se tentokrát na domácí hroudě. Hudebně i mentálně ovšem značně posunuté na nefalšovanej Divokej západ. Pro Honzu Richtera to není módní záležitost, ale letitej interest a dřina. A časté a dlouhodobé pobyty za louží, který dodaly záměru na autenticitě. Back to Bute je vzpomínkou na jeho dřevnější období, kdy po otevření dveří pomalu jakýhokoliv podniku od Žižkova po Vršovice na vás vykouk Janny Richter. Jeho současné nablýskané elektro buggy má ale taky něco do sebe.
Na Charleye Crocketta jsem narazil náhodou díky jeho drásavýmu desperátskýmu hobo songu Killers of the Flower Moon, který má navíc geniální grafickej klip. Doporučuji také dohledat. Při dalším rolování jsem ale zjistil že jeho pravá stezka vede hlavně do westernově pompézního country. A to mě překvapivě baví ještě víc. Tenhle Texasan totiž ten těžkej bourbon zdatně ředí sympatickým nadhledem a sebeironií. A ty songy sou navíc prostě skvělý.
Je fajn když se někdo vrací ke svým tradicím, k folkloru předků. A pak ho třeba přetaví k obrazu svýmu. A pak tu je ještě jedna věc, která mě baví snad ještě víc. Když si někdo do úplně cizího folkloru vědomně zapustí svoje vlastní kořeny. A ještě navech si k tomu natočí klipovej eastern. Pak tu máme parádní Moraviánu alá Honza Fic! Nakonec jsme na tom s tim horkem, žízní a nedohledným obzorem všichni stejně.
První letošní příspěvek budiž komiksovým nekrologem Shanovi McGovenovi, kterej nás opustil koncem právě minulého roku. V našem video komiksu ho symbolicky vyprovází parťák Nick, v Armstrongově nesmrtelném a jinak k uzoufání zprofanovaném What a Wonderful World. Jenže tahle verze je prostě fajn. Je zajímavý jak ten prokletej, tolikrát z The Pogues vyhazovanej a zase příjímanej potížista všem teď tolik chybí. Aby ne, vono to bez něj tak nějak neni vono. V kapele i v hudebním světě tak nějak vůbec.
The Brian Ferry Orchestra: Do The Strand Jednou večer jsem během jízdy autem přelaďoval rádio a z jedné nejmenované frekvence se na nás začal linout melodicky objevný a přitom přísně tradiční swing. Okamžitě jsem zjišťoval co to je a tím pro sebe objevil formaci The Brian Ferry Orchestra, která nahrála bezvadné soundtracky k filmu Velký Gatsby, nebo seriálu Babylon Berlin. Ale na jejich první desce Jazz Age z roku 2012 hvězda z Roxy Music vůbec nezpívá! Ferry byl prý zvědav, jak jeho písně obstojí v samotné jazzové instrumentaci. Za mě teda slušnej příklad krocení ega.
City of New Orleans je často přebíranej country standart a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se proklikal k autorovi tohoto songu. A je to, světe div se, syn legendárního Dylanova pravzoru Woodyho - Arlo Guthrie! Ale komiksovou cenu za nejlepší verzi nakonec uděluji Johnnymu Cashovi v jeho trochu úchylné hudební reklamně na jednu dráhu.
Tato kapitola budiš opožděnou vzpomínkou na Sixta Rodrigueze, který odešel letos v létě 8.srpna. Připomínkou neuvěřitelného příběhu skvělého muzikanta, táty a člověka. A důkazem že doma jeden nemusí být zrovna prorokem, a stát se současně hrdinou a symbolem politické změny na druhé straně zeměkoule. A třeba aniž by o tom měl sebemenší tušení. Pamětníci naší totality takovým paradoxům myslím dobře rozumí.
Simon a Garfunkel byli asi mým prvním setkáním s kvalitním písničkářským folkem mého dětství. Když pominu Kryla. Otáčel jsem ten domácí vinyl dokola a četl překlady textů v obsáhlém bookletu plného fotek New Yorku a krásné grafiky. Film Absolovent vznikl rok před mým narozením a viděl jsem ho až o hodně později. Film už asi nikoho nešokuje, ale tehdy třicetiletej Dustin Hofman zahrál toho dvacetiletýho koloucha docela půvabně. A ty písničky jsou stále svěží a nadčasový.

Punkáčova cesta za šansonem

Mým slovem je svoboda a hudbou Trip hop

Steve Kuhn: Life’s Backward Glances / Solo and Quartets

Euzen – Nejsme žádní šamani

Hank Roberts: Everything is Alive

Hurray ForThe Riff Raff: Look Out Mama

Spectrum Road

Hugh Masekela: Nejsem jazzman, ale muzikant

Petr Štengl: V době

Andy Sheppard/Michel Benita/Sebastian Rochford: Trio Libero; Michael Mantler: For Two

Uvidíme, uslyšíme

Zahajovací koncert festivalu Respect 2024

Wille & The Bandits

vernisáž výstavy Ivan Hlas 70

The Matt Schofield Trio (UK)

Manon Meurt (křest alba) + Marjari

Justin Lavash + Mirek Hulán Session

Malika Tirolien

The Reverend Peyton’s Big Damn Band

Delvon Lamarr Trio