Eugen Brikcius

Výtvarník, básník, prozaik a esejista píšící rovněž latinsky, mystifikátor a filosof Eugen Brikcius se narodil v roce 1942.
Na konci šedesátých let pořádal happeningy, v sedmdesátých letech se živil jako výtvarník ve svobodném povolání.V 70. letech byl osm měsíců vězněn za hanobení Sovětského svazu, v roce 1976 podepsal prohlášení Charta 77 a v lednu 1980 se z politických důvodů vystěhoval do Rakouska. Dnes je ve svobodném povolání a žije mezi Prahou a Vídní. Po roce 1990 navázal na své happeningy organizováním „konceptuálních akcí“, se svou ženou Zuzanou pořádá v Praze každoročně Literární výlety a od roku 2007 pouliční plakátové výstavy slovem i obrazem. Je členem mezinárodního PEN klubu.

Postila

„Nevím, zda všude a vždycky / jsem se sebou identický // Se ženami, když jsme sami / abych si užil, se tužím // Zato mezi muži / nejsem ve své kůži…“ Tak zní začátek mé básně Úkaz totožnosti ze sbírky Rozmarné volání. Post illa verba dodávám, že jakákoli úvaha na téma totožnosti je ošidná. Těžko bychom ji mohli nazvat Chvála identity, spíš by šlo o útěchu… Číst dál...

Postila

Žádná žena neodolá magické básni. Povedené verše, ať už rafinované nebo rafinovaně naivní, slouží jako nejzávaznější z možných námluv. Post illa verba dodávám, že byť nejsem z Bergeraku, hned několikrát jsem složil báseň na míru šitou té, o niž usiloval zadavatel. Objednané verše vždy splnily dychtivé přání jednoho každého… Číst dál...

Postila

Můj kamarád z pískoviště, polyhistor Bohuslav Blažek tvrdil, že obyvatelstvu vnucovaný marxismus je pytel, do něhož se vejde všechno. Smrt se mu tam ale nevešla. Jedinou smrtí, kterou znal, byla mu smrt kapitalistického řádu. Post illa verba dodávám, že ač nejsem marxista, může i mně být smrt ukradená, abych použil obrat, jehož autorství… Číst dál...

Postila

Františka Gellnera zhudebnil lid. „Nalejvaj se pupence, nalejem se taky,“ zpívala podle nikdy nenapsané partitury moje bývalá tchyně – tentokrát nemluvím o bohyni Mnémosyné, matce mých Múz – a její zpěv, jakoby přicházející z muzikálních hostinců, mi stále zní v uších. Post illa verba dodávám, že Ivan Jirous, zvaný Magor, všem… Číst dál...

Postila

Nešťastně zamilovaným prozradím, jak odolávající dámu zaručeně získat za pomoci páternosteru. Stačí ji do něj pozvat a nechat hraným nedopatřením přejet nejvyšší poschodí. Dotyčná se k spolujezdci mocně přitiskne v domnění, že se nahoře i s kabinou oba převrátí vzhůru nohama. Když pak ve vroucím objetí cukaně… Číst dál...

Postila

Terénní kompozice s půllitry piva zvaná Zátiší, jakýsi předobraz landartového žánru, byla premiérově vyvedena v květnu 1967 na Kampě. Východiskem byl optický dojem umělce inspirujícího se poměry v pivnici. Zaujme jej nutně sestava půllitrů s pivem na stolech. Poněvadž rovinu piv zakrývají hosté, je třeba si je… Číst dál...

Postila

Opojný vítr vanoucí na lukách u jezera ve Stráži pod Ralskem má svou melodii, do níž se zaposlouchávají i hluší, nemluvě o nezletilých toužících ovládnout umění zamilovat se. Post illa verba dodávám, že ten duhový vánek kdysi šeplavě pronikal i do útulných křoví zakrývajících přízeň vydávanou mravními puristy za… Číst dál...

Postila

Sochy Ikarova otce Daidala dokonce chodily. Jejich autor přesto nepatří v řecké mytologii mezi umělce, ale pouze mezi řemeslníky. Neměl Múzu. Všichni sochaři, ať už se mají za umělce nebo řemeslníky, by však měli umět postavit sochu tak, aby aspoň stála.Post illa verba dodávám, že jednou jsme se s Karlem Neprašem peripateticky procházeli.… Číst dál...

Postila

Právě dokončuji mnou již avizovaný román Nepředmětná Odyssea. Budoucí čtenář si jistě povšimne souběhu stránek milostných, detektivních, cestopisných a metafyzických. Souběžné příběhy se nesplétají ve „fašizující“ svazek prutů, ve fasces, ale odehrávají se s koordinovanou chronologií, s koordinovanými retrospektivami, s koordinovaným… Číst dál...

Postila

Po předání Seifertovy ceny mne objali mnozí. Jako jeden z prvních Sváťa Karásek, přítel a zpívající kazatel na slovo Boží vzatý. Post illa verba dodávám, že Sváťovi vděčím nejen za zmíněné objetí. Před lety jsem se ocitl na zahradní slavnosti v jedné dolnorakouské vinařské obci. Když si místní farář nepřestával libovat,… Číst dál...
Další články