Postila

Josef Šťastný, můj děda z maminčiny strany, byl správcem Rajské zahrady na Žižkově a zachráncem sochy Píseň, zvané též Budík, od Mistra Ladislava Šalouna. To si cvrlikají ptáci na pražských střechách. Málokdo však ví, že zachránil i tramvaj č. 2, již údajně později s ostatními tramvajemi jezdícími… Číst dál...

Postila

Londýnské pobyty mi šly k duhu. Duhové byly i barevně. První období (koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let) se v análech zove infračervené, druhé a zatím poslední období (začátkem let osmdesátých) sluje ultrafialové. Otřepaná období jako růžové a modré jsem elegantně přeskočil. Post illa verba dodávám,… Číst dál...

Postila

Napadá mě, že výrokotvorný faktor „Heutzutage, hierzulande…“ se hodí do krámu skoro každému, hodil by se i samému Goethemu. Do češtiny bychom ho přeložili a v témže jazyce drze dokončili asi takto: „V dnešní době / v této zemi / jsme o sobě / uzemněni.“ Post illa verba dodávám, že kníže básníků tutově nerotuje v hrobě,… Číst dál...

Postila

Co se dělo, to se neodděje. „Ani Bůh nemůže učinit, aby nebylo minulých,“ říká sv. Tomáš Akvinský. Post illa verba dodávám, že podobně je tomu s místem děje. Tedy U zlatého soudku, u jakýchsi Houdků a podobně. Tam se odehrávala zcela jedinečná stolová, podstolová i kolem dokola stolová gymnastika. Umění stolovat totiž… Číst dál...

Pavel Šrut – Básník v kouzelnickém županu

Kdysi jsem překládal jména svých přátel – někdy i nepřátel – do latiny. Básník a ornitolog Jiří Plaček byl Georgius Praeficus (což je maskulinum od plačky, neznamená to, že by přeložený přítel byl „prefikaný“), jeho jmenovec filozof Jiří Němec byl Teutonicus etc. U Pavla Šruta jsem si nebyl jist původem jeho podivného jména. V … Číst dál...

Postila

V jedněch polobulvárních novinách jsem se dočetl, že facebooková aplikace odposlouchává naše mobily. Post illa verba dodávám, že Pavel Smetáček, když ještě vedl Studijní skupinu tradičního jazzu, měl ve zvyku zdvořile se omluvit, kdykoli při telefonickém rozhovoru pronesl „protistátní“ výrok. „Promiňte, pane odposlouchávači,“ zněla ta omluvná… Číst dál...

Postila

Tuzemská veřejnost byla seznámena s novou verzí české hymny, kterou „uklohnil“ Miloš Bok na objednávku Českého olympijského výboru v čele s jeho otřesně působícím předsedou. Post illa verba dodávám, že z mé rodné země už víceméně nic nezbylo. Přišla o název. Teď se jí říká Česko, jak posměšně označovali svou… Číst dál...

Postila

S rodným městem jsem se v roce 1979 rozloučil výtvarnou mystifikací doprovázenou mystifikací literárně-hudební. (Eugen Brikcius, Můj nejlepší z možných životů, 2012, nakl. Pulchra) Post illa verba dodávám, že v původním bytě přítele Pavla Brunnhofera se tehdy konala vernisáž výstavy mých dětských obrázků. Exponáty jsem doplnil… Číst dál...

Postila

12. března 2018 zahájím, zahajuji, zahájil jsem zase jednou výstavu Olafa Hanela, tentokrát v nuselské Galerii Maldoror. Post illa verba dodávám, že zmíněná galerie se nachází hned vedle onoho slavného kubistického domu. Je to místo jako stvořené pro událost hanelovského ražení. Vznosná výstava si plně zaslouží následující řádky,… Číst dál...

Postila

„Er war ein Bub aus Favoriten…“ Tak začíná óda Friedricha Torberga na Matthiase Sindelara. V českém překladu mé ženy Zuzany první strofa zní: „Byl to hošan z Favoriten./Jiní tací fotbal hráli, ač se jim cihláři smáli./Hrál ho tedy – a jak – i ten,/čímž ukázal pravou tvář/ten Matyáš Šindelář.“   Post illa… Číst dál...