Jiří Moravčík

Jihoafrický jazz Hugha Masekely je trochu jiná kategorie, a pokud ho spojil s afrobeatovým bubnováním Tonyho Allena, znovu se částečně vrátil „na tlustý obláček, ze kterého nejde vypadnout“. Respektive do nigerijského Lagosu, kam v 70. letech utekl před vězením z USA, aby se „jako matador přiblížil k bláznivému býkovi… Číst dál...

Pokračování seriálu irská tradiční hudba versus elektrobeaty s hip hopem, Indií a funky navrch. Než podlehnete našeptávačům, že jdou ve stopách Afro Celt Sound System a Martyna Bennetta, raději si irskou kapelu pořádně poslechněte. Za to nic nedáte a brzy vám dojde, že byste do seznamu mohli přidat také Kílu nebo Shooglenifty… Číst dál...

Pandemický průšvih, až by jeden brečel, u kterého nevíme, kdy a jak fatálně skončí, a britský jazzman přichází s temnou hudební vizí, původně sice zamýšlenou jako nářek nad blížící se klimatickou apokalypsou, v časech koronaviru ovšem dostávající docela jiné vyznění, kdy navíc meditace o konci civilizace… Číst dál...

Na téhle kapele nepřestává bavit, že je sice tuarežská až za hrob, zároveň dobře vnímá proměny času. Jistě, svou roli sehrává přítomnost Francouzů, hlavně kytaristy Paula Salvagnace, dlouholetý zahraniční exil, nebo že si Ousmane Ag Mossa dopřává s kytarou melodickou volnost, na jakou nejsme na Sahaře zvyklí, přesto nás dokážou Tamikrest… Číst dál...

Kytarový jazz folk pro astrálně vnímavé posluchače, vystavené v závěru testu spirituální naladěnosti: osmnáctiminutový jam se saxofonistou Shabakou Hutchingsem vás totiž buď pohltí, aniž byste tušili proč, nebo donutí utéct. Ne že by zbytek skladeb probíhal snadněji, jedná se ale o extrém. Zpívající, expresivně scatující a mumlající… Číst dál...

Nikomu snad neuniklo, že v Británii probíhá jazzová rebelie kategoricky přepisující dogmata; a kdyby jen ta. A co z toho plyne pro nás jazzové mimoně? Tisíc důvodů, proč jí propadnout. Také debut bubeníka, producenta, skladatele a zásadního hybatele londýnské scény nás totiž vysílá na cestu, kterou jsme… Číst dál...

Banjo, dron box, dudy, looping a pak už jen adieu. A budeme doufat, že snad brzy nashle. Tradiční elektronická hudba z francouzského Auvergne totiž podle všeho jede na LSD říznutém adrenalínem. Počkat, počkat, co to je za nesmysl? Inu Okcitánci, a když si Lo Còr de la Plana mohli vymyslet okcitánskou polyfonii,… Číst dál...

Jaké to je, když si Inda pletou s Indiánem a podsouvají mu symbol Ameriky, ztělesňovaný ozbrojeným kovbojem? Pro hráče na buben dhol Sunnyho, Newyorčana narozeného indickým rodičům, dobrý důvod pouvažovat: „Přistěhovalec pro mne ztělesňuje kovboje dneška, se vším jeho úsilím o svobodu.“ Bolly-Holly-curry-spaghetti… Číst dál...

Zprávy o bolestivém rozchodu s manželem, britským filmovým režisérem Joem Wrightem, s nímž má indická sitáristka dva syny, a prodělané hysterektomii, nejsou z těch, od kterých byste čekali, že někomu pomohou najít v sobě rozhodnutí stát se znovu sebou samým. Ale znáte umělce. A tak šestiskladbové… Číst dál...

Jako při mši zpívající Lina Rodrigues a osudové písně praskající emocemi, zahalené zvukem neoklasického klavíru, analogových syntezátorů a ambientních šumů. Dobře, a co má být? S tím dnes přece už jen tak někoho neohromíte, nebo snad pointa spočívá v něčem daleko hlubším? No právě, ta pointa. Lina totiž zpívá fado,… Číst dál...