Jiří Moravčík

Mezi nečekané hudební překvapení patřily po pádu Železné opony romské kapely z Balkánu, trhající naše dosavadní vnímání dechovky na kusy. Do té doby na Západě nikdo netušil, že se dá virtuózně hrát s tak tryskovou rychlostí. Naparování, že dokážou vytáhnout mrtvoly z hrobu, střídalo ujišťování, že je tam zase v pořádku… Číst dál...

Písně nemají a nepotřebují žádný pas, cestují po světě a berou na sebe době odpovídající podoby, podtrhující jejich platná poselství. Proto, když americké folkové trio převádí lidové písně z minulosti do současnosti, myslí prý přitom i na budoucnost. Hvězdní písničkáři Anaïs Mitchell, Eric D. Johnson a Josh… Číst dál...

Co si budeme povídat, zeměpisně ani hudebním zázemím nestojí americká písničkářka s banjem a zpívající čínská virtuózka na citeru guzheng zrovna moc blízko sebe. Mezi old-time music a čínskými tradičními písněmi nelze také vložit rovnítko bez ohlížení se přes rameno, kolik lidí si za vámi ťuká na čelo. S požehnáním… Číst dál...

Na okcitánskou polyfonii jsou tradicionalističtí elitáři krátcí – jedná se o hudební novotvar. A „polyfonní písně k tanci“ ženského tria Cocanha z francouzského Toulouse jsou pak důkazem o jeho nekonečné variabilitě. Má však několik konstant: úžasné hlasy, rytmickou smršť tamburín, poezii a jazyk dʼòc neboli… Číst dál...

Jihoafrický jazz Hugha Masekely je trochu jiná kategorie, a pokud ho spojil s afrobeatovým bubnováním Tonyho Allena, znovu se částečně vrátil „na tlustý obláček, ze kterého nejde vypadnout“. Respektive do nigerijského Lagosu, kam v 70. letech utekl před vězením z USA, aby se „jako matador přiblížil k bláznivému býkovi… Číst dál...

Pokračování seriálu irská tradiční hudba versus elektrobeaty s hip hopem, Indií a funky navrch. Než podlehnete našeptávačům, že jdou ve stopách Afro Celt Sound System a Martyna Bennetta, raději si irskou kapelu pořádně poslechněte. Za to nic nedáte a brzy vám dojde, že byste do seznamu mohli přidat také Kílu nebo Shooglenifty… Číst dál...

Pandemický průšvih, až by jeden brečel, u kterého nevíme, kdy a jak fatálně skončí, a britský jazzman přichází s temnou hudební vizí, původně sice zamýšlenou jako nářek nad blížící se klimatickou apokalypsou, v časech koronaviru ovšem dostávající docela jiné vyznění, kdy navíc meditace o konci civilizace… Číst dál...

Na téhle kapele nepřestává bavit, že je sice tuarežská až za hrob, zároveň dobře vnímá proměny času. Jistě, svou roli sehrává přítomnost Francouzů, hlavně kytaristy Paula Salvagnace, dlouholetý zahraniční exil, nebo že si Ousmane Ag Mossa dopřává s kytarou melodickou volnost, na jakou nejsme na Sahaře zvyklí, přesto nás dokážou Tamikrest… Číst dál...