Konec světa se blíží!!!!!!

Skoro se zdá, jako by se opět blížil konec světa tak, jak jej známe, ostatně R.E.M. už to vědí dávno a fanoušci may ského kalendáře se na něj, zdá se, vyloženě těší. Je tak nějak samozřejmé, že vize konce světa či přímo Apokalypsy přichází v dějinách vždy v době citelných zvratů, ať už jako příslib očisty nebo naopak zasloužené… Číst dál...

Co má společného Charles Manson s Matkou Terezou?

Nic moc, že jo, i když oba dva svým způsobem fandili rodině. Jenže jeden vraždil lidi a psal pitomé písničky. Druhý sice taky pomáhal, respektive pomáhala bližním do nebe, ale na rozdíl od kalifornského magora se je spíš snažila na tom našem světě ještě chvíli zdržet. Ale stejně. Mohli zrovna tihle dva přece jen mít něco společného,… Číst dál...

Něco málo o žárovkách

Podobnou zkušenost má každý opilec, jenž kdy sáhnul po zábradlí, které najednou nebylo na svém místě, či kdokoliv zoufale hledající klíče po kapsách.  Obojí tam někde nepochybně je, a stejně tak nepochybně se tato ohniska naší momentální potřeby vyskytují tam, kde mají být, leč právě ve chvíli, kdy si na ně chceme… Číst dál...

Blondýnka, nebo zrzka? Jiřího Skály

V útlé knize španělského novelisty Enrique Vila-Matase Bartleby a spol. se jistý spisovatel ocitá na mrtvém bodě. Není schopen napsat byť jen krátkou povídku a snad aby našel dostatečnou záminku a omluvu vlastního uvíznutí na mělčině, a rovněž aby zabil čas, snaží se alibisticky vypátrat v dějinách literatury další ,postižené‘,… Číst dál...

Obrazy jako vzpomínky na zapomnění

Malíř Jakub Špaňhel je na české scéně do značné míry výjimkou. Věnuje se výhradně malbě, kterou však nevystavuje ani koncepčním nárokům, ani (de)konstruktivním snahám, ani malbu cílevědomě nevyužívá coby jednoho z klíčových svědků v procesu s dějinami umění. Maluje přímočaře a bez náznaku ironie. Malbu nezpochybňuje… Číst dál...

Baselitzovi spící netopýři

V pražské Galerii Rudolfinum vystavuje do 6. prosince více než padesát obrazů německý malíř Georg Baselitz (1938), patřící v současnosti k nejproslulejším evropským malířům. Tedy alespoň těm žijícím. Do obecnějšího povědomí vstoupil v třiašedesátém, když vystavil v západoberlínské Galerii Werner & Katz sérii… Číst dál...

Marná sláva revoluce

Britský umělec Banksy je v našem výtvarném seriálu už druhým kumštýřem v pořadí, o němž ve své podstatě není kromě jeho díla nic bližšího známo, zato legend o něm koluje požehnaně. Důvod je stejný, jako u polského angažovaného umělce Petera Fusse (viz UNI 5/2009): svou činností oba alespoň papírově přestupují zákon, či šlapou na kuří oka… Číst dál...

Provokatér, co předběhl sám sebe

Asi jste o tom slyšeli – v pražské galerii NoD, sídlící v područí experimentálního prostoru Roxy, vystavoval koncem dubna polský umělec Peter Fuss, leč expozice nesoucí název Achtung! se nedožila ani konce vernisáže. Zhruba po půl hodině, což je dost možná i rekord v délce trvání jedné výstavy, se velkoplošných fotografi… Číst dál...

Where the wild roses grow

S tvorbou Jakuba Nepraše (1981) jste se mohli setkat na nárožích ve vitrínách, na zdech fabrik, na stropech škol či galerií, ale i na prosklené stěně pražské Nové scény, popřípadě rovnou v lese. Přestože se umělec nemalou měrou – a velmi zdařile – vyjadřuje i prostřednictvím videa, dosavadní vrchol… Číst dál...

SVĚT za otočenými ZÁDY

V povídce Michaela Endeho Dlouhé cesty cíl se jistý chlapec jménem Cyril vytrvale ptá cizinců po smyslu slova domov. Nedokáže pochopit, proč je někdo schopen se téměř rozplakat při rozvleklém rozprávění o banalitách typu ‚lesík za naším domem‘. „I když se v jednotlivostech různily, přesto se v jistém smyslu výpovědi tázaných… Číst dál...