Údajně s dvouměsíčním technickým zpožděním, za to však s parádní ozvěnou ve všech profesionálních médiích amerického hudebního byznysu, oznámil loňského 2. července legendární časopis Rolling Stone, že vstupuje do přímého duelu s dosavadním nejslavnějším, světu zámořské pop music a jazzu neochvějně dominujícím a bezkonkurenčně již 66 let každý týden odborným časopisem Billboard publikovaným, metrickým systémem pro statistiku a následné sestavování faktické, prodejem či monitorovaným poslechem dokázané popularity jednotlivých v USA rozhlasem šířených, na fyzických nosičích prodávaných, downloadovaných či streamingem nakoupených hudebních nahrávek písní či alb.
Laskavému čtenáři, zajímajícímu se o tuto spíše byznysovou než říší umění políbenou hudební tématiku, doporučuji své předchozí články otištěné zde v UNI, jež jej uvedou do patřičných a potřebných souvislostí.
Předně, celou padesátiletou a divokou story Janna Wennera a jeho ikonického časopisu Rolling Stone, jsme probrali v recenzi biografické knihy Joea Hagana Sticky Fingers v UNI 2/2018. A to až k informaci, že na podzim 2017 Wenner prodal svůj akciový podíl v Rolling Stoneu mediálnímu impériu Penske Media Corporation, v níž vzápětí časopis zfúzoval (2018) s brilantní britskou hudebně-byznysově-analytickou firmou Music Business Worldwide založenou Timem Inghamem, která nyní v rámci Rolling Stoneu vydává webový i tištěný bulletin MBW. Zakladatel samotný navíc přispívá jako autor odborných reportů otiskovaných v samotném RS.
Pokud jde o dosavadní dlouholeté „panování“ profesionální hitparády Billboard 100, v UNI 10/2013, pod titulem Nejslavnější americká hitparáda Billboard 100 slavila 55 let, jsem pojednal historii i nejnovější vývoj tohoto klasického metrixu pro kompilování statistiky prodejů a tudíž úspěšnosti a komerční popularity hudebních nahrávek.
A konečně, v UNI 12/2018, a to pod názvem Album jako vyhynulý druh?, jsem se „ponořil“ do podchycení témat jako úbytek posluchačského zájmu o formát klasického hudebního alba (LP – long playing format) v éře streamingu či záludností ohledně „kreativních statistik“ podchycování výčtu skutečných prodejů hudebních nahrávek na pozadí započítávání tzv. streamingového ekvivalentu.
Zpět však k žebříčkům Rolling Stoneu, zvaným Rolling Stone Charts. Loňského 3. července reprodukoval Murray Stassen ve svém článku Rolling Stone žebříčky oficiálně spuštěny v USA též den staré citace z oficiální tiskové zprávy, která s nepředstíraným entuziasmem tvrdí, že „naším zájmem je odrážet skutečný dopad hudby samotné, oslavovat ty umělce, již si zaslouží naší pozornosti, a lépe definovat to, co skutečně znamená být Number One… Každý metrický systém v zábavním průmyslu je reportován na pevné, každotýdenní bázi, což neodpovídá skutečným spotřebitelským trendům. Rolling Stone Charts konfrontují dosavadní styl vykazování svými každodenními aktualizacemi, jakož i uživatelsky přátelskou funkcionalitou a bezprecedentní transparentností. To, co nabízíme, je hlubší vhled do hudby samé, než byl doposud laickému i odbornému publiku nabízen, přičemž se úzce zaměřujeme též na metriku, která co nejúplněji odráží nejsoučasnější posluchačské návyky.“
Motorem Rolling Stone Charts je Rolling Stonem vlastněná, ale nezávisle fungující analytická firma Alpha Data (dříve BuzzAngle Music), jež shromažďuje a zpracovává údaje od desítek hlavních provozovatelů monitoringu a dodavatelů statistických dat z hudebního průmyslu. Finalizované sumární přehledy jsou k dispozici na konci každého týdne. Odrážejí tak skutečný dopad hudby samé, objektivně poukazují na umělce nejvíce zasluhující posluchačské pozornosti a lépe definují skutečný význam toho, když je někdo nezpochybnitelně komerčně nejúspěšnější.
