Profily

Ali Farka Toure (1930–2006)

Když letos v březnu přišla zpráva o smrti kytaristy Ali Farky Toureho, byl to dobrý důvod přehodnotit měřítka v africké hudbě. Ali Farka Toure sice získal dvakrát cenu Grammy, ale nikdy nebyl středem popularity ani se o to nesnažil. Čím více po něm stoupala světová poptávka, tím tvrdohlavěji trval na tom, že je především… Číst dál...

Adam Simmons aneb Hledáte něco trošku odlišného?

Looking For Something A Little Different? Právě tak se jmenuje album Adam Simmons Quartetu (ASQ) z roku 1996. Kupodivu patří v Simmonsově tvorbě k těm ,nejklasičtějším‘. Je to moderní jazz se spoustou nápadů, náladotvornými melodiemi a pozitivním feelingem. Ukazuje však pouze jednu z mnoha tváří tohoto mimořádně… Číst dál...

Bob Log III. Thrash-blues bez protézy

„Mám rád Boba Loga, neslyšeli jste o něm? Je to kluk – nikdo neví, kolik mu vlastně je – s helmou na hlavě, ve který má mikrofon a přes sklo není vidět jeho obličej. Hraje na slide kytaru a je to ta nejhlasitější a nejdivnější věc, jakou jsem kdy slyšel.“ (Tom Waits) Jestli má někdo pocit, že všechno, co se prodává pod názvem… Číst dál...

Něha nostalgie i legráckové výtržnosti In Poly Sons

aneb neobvyklá, neočekávaná hudba daleko od komerce, zato s příměsí nekonečné patafyzičnosti. Někdo by si mohl myslet, že Denis Tagu, vůdčí duch francouzské hudební edice In Poly Sons, značně nadsazuje , když uvádí svůj program slovy jako neobvyklý, neočekávaný, vzdálený komerčním zájmům atd. Nadsazeně to ovšem zní, jenomže… Jenomže… Číst dál...

Ilitch – šarmantní vazby a bzukot lehké dekadence

Příběh francouzských současníků hnutí rocku v opozici, skupiny Ilitch, začíná  v roce 1974, kdy začal její zakladatel a povětšinou také jediný člen Thierry  Müller vytvářet sólové zvukové stěny pro divoce zkreslené kytary, harmonium,  syntezátory, pásky a další elektroniku a ruchy. Spíš než o kompoziční… Číst dál...

Obraz proměn tohoto světa i nás samých prostřednictvím sítnice francouzské edice In situ

Violoncellista Didier Petit má pravdu, když říká, že nezávislé hudební edice jsou vždy spojeny s jednou osobností, která určuje jejich profil.  On sám byl spjat s francouzskou In Situ od roku 1989, kdy s jejím emblémem vyšla první deska. Předcházela tomu v roce 1985 Dekáda improvizované hudby v pařížské galerii … Číst dál...

Genesis Breyer P-orridge, zrcadlo, které se mění

Po roce 1965, kdy si vymyslel svůj pseudonym, se Neil Megson rozhodl „zcela zanořit do Genesise P-Orridge a potom GPO umístit v prostoru umění a populární kultury, aby zjistil, co se bude dít.“ Zatím to zní jako Megsonův životopis. Pak ale přišel „okamžik, kdy Genesis na Neila zapomněl,“ dodává P-Orridge v rozhovoru zařazeném… Číst dál...
Další články