Profily

Kusumam

Jsou skupiny, které pět let hrají to samé, a nepřijde jim na tom nic divného. A pak jsou hyperaktivní jedinci, kteří své nápady chrlí a následně uvádějí do praxe takovým tempem, že když je pár měsíců pustíte z dohledu, může se vám stát, že pak na koncertě nebudete znát skoro nic, protože mezitím úplně vyměnili repertoár.… Číst dál...

SelFbrush

Slovo písničkář se v českomoravské kotlině dlouhá léta skloňovalo hlavně ve spojitosti s folkovou a trampskou scénou. Teprve v posledních letech se objevila jména, pro která je folk jen jedním z mnoha vlivů, a stejně tak blízko mají třeba k americkým rockovým low-noise kapelám či alternativnímu country.… Číst dál...

Dvacet let labelu World Circuit

Zatímco bossové nadnárodních kolosů vyrábějí hudební hamburgery, kterých se pak raději neodváží dotknout, Nick Gold, šéf nezávislého anglického labelu World Circuit si za svou produkcí stojí: : „Chci natáčet pouze alba, jaká bych chtěl mít v domácí sbírce.“ World Circuit letos na podzim oslavilo dvacetileté výročí a pohled nazpět… Číst dál...

C

Podle názvu by mohli být minimalistickou kapelou. Ale nejsou. Lze narazit na tvrzení, že zůstávají jedinou pořádnou postrockovou partou u nás, ale ne že by právě zrovna u nich ty škatulky byly tak důležité. Sami tomu s čertem v oku říkají comm-post rock. Faktem je, že pokud chcete nějaká srovnání, podobné postupy nebo náladu,… Číst dál...

Pískací Socalled

Pejzy a low-ride. Klezmer a hip hop. Jewish Cowboy. Socalled. Kolik znáte židovských hip hoperů? Beastie Boys. Dobře, jenže u těch je to tak nedůležité, že to o nich ani skoro nikdo neví. Pak je tady třeba Matisyahu. Jenže ten židovství zas tolik vystavuje na odiv, že je spíše atrakcí než hudební hvězdou. A pak je tady… Číst dál...

Jaap Blonk a jeho zvukové básnění

Pět zpívajících chlapů (nebo chlapců? v těch vokalistech zůstává totiž neustále cosi chlapeckého) – tak zní titul koncertního záznamu, na kterém se překřikují, dozvukují či hlasově opentlují Phil Minton, David Moss, Paul Dutton, Koichi Makigami a Jaap Blonk. Ano, zcela samozřejmě k této pětici zvukových ekvilibristů… Číst dál...

Skrytý půvab byrokracie

Pražské kvarteto SPB je podivná kapela. Podivná v tom nejlepším slova smyslu. V mnohém tradiční, ale častěji čeřící stojaté vody tak, jak to málokdo z jejich kolegů umí. Jiní často o experimentech a alternativním hudebním přístupu pouze hovoří, tady se rovnou koná v praxi. Výsledkem je osobitá záležitost,… Číst dál...

Jeden z nejčernějších mezi bílými

Každý žánr má své mistry první linie i ty, kteří kvalitu a často i jeho samotnou existenci jistí jakoby zezadu. Tím nemyslím outsidery, jakkoli často velmi kvalitní, spíše jakési ,slepovače‘, ty kteří udržují neustálý kontakt žánru s běžným životem a jako sidemani nebo třeba producenti jsou k ruce prvně zmíněným.… Číst dál...
Další články