Recenze

Radůza: Vše je jedním

Recenze 3/2007

Živé album VŠE JE JEDNÍM (Indies MG, 2007, 68:58) představuje v kariéře Radůzy logický krok, u kterého může překvapit jen jediné – že nevyšlo dříve. Radůza je bez ohledu na úspěchy nahrávek především koncertní umělkyní celý článek

Régis Gizava: Stories

Recenze 3/2007

Považuje se to za lidské, zkrátka se ráno probudit s nezvladatelnou chutí protančit střevíce. K tomu cvičené kapely vám je přitom i podpálí. Bez problému byste u toho měli občas zvládnout i nějaký ten drink a na závěr gratulace. Horší to je, rozhodnete-li se postavit ,tváří v tvář‘ africkým tanečním predátorům; to už je o zdraví. Poslední dobou se také vedou diskuse, jestli některým z nich rovnou nevzít licenci – očití svědci totiž tvrdí, že mnozí Afričané neváhají použít i zakázané prostředky. Pro vaši informaci: udání přišlo jak na zpívajícího akordeonistu Régise Gizava z Madagaskaru, tak na kytaristu Louise Mhlanga ze Zimbabwe. Unikátní sloučení madagaskarského tanečního stylu watcha watcha se zimbabwskou kytarovou mbira music lze totiž bez jakýchkoliv pochyb označit za vražednou kombinaci. Vysoce nebezpečnou, podpásovou a návykovou. Přitom nikdo z nich, ani zbylý člen tria, francouzský perkusista David Mirandon, nepovažoval za nutné dodržet literu zákona a album, natož koncertní plakáty přelepit výrazným označením: pouze na vlastní nebezpečí.
To jen tak na úvod, abyste neřekli, že vás nikdo před albem STORIES (Marabi/ PJ Music, 2006, 66:15) nevaroval.
Pověst praví, že údajně samou rychlostí svítící prsty hrajícího Régise Gizava snesou srovnání s těmi nejbarevnějšími ohňostroji. Zanedlouho padesátiletý černý tlouštík Gizavo z ostrova lemurů už dávno odešel – žije ve Francii – tamní jedinečnou, stylově rozmanitou a překvapivou hudbu má ovšem v krvi a je schopný vás s ní rozsekat na maděru: sám nebo s Manu Dibangem, Rayem Lemou, Geoffreyem Oryemou, Cesarií Evora, Leninem či Mahotella Queens. Léta strašil evropské posluchače také v řadách korsické kapely I Muvrini. Vlastními alby pak v uplynulých letech celou planetu. Především s úžasným Mirandonem v zádech. Vypisovat konkrétně jeho zaměstnavatele snad ani nemá smysl: musí vám stačit, že co jméno, to pojem. Beninská zpěvačka Angelique Kidjo má navíc za to, že se nejedná o bubeníka, ale o ufona.
Když je v Jižní Africe slyšel kytarista, zpěvák a producent Mhlanga, sesypal se z toho. A to pracoval pro Vusi Mahlaselu, Busi Mhlongo, Mahotella Queens, Hugha Masekelu, Ala Jarreaua a bůhvíkoho ještě. A kytarista není také jen tak ledajaký: vyšel z Rolling Stones, Hendrixe, zbožňuje jazz, mbira music obohatil o setkání s kytaristy z Mali, Senegalu a Konga, na radu často zajel i do Niafunke k Alimu Farkovi Touremu. O tom, že by se někdy pustil do křížku s akordeonem, snad ani nikdy nepřemýšlel. Gizavo mu ale těsně před prvním vystoupením pošeptal do ucha: „Neboj, nic než rytmus neuznávám!“ Oba s Gizavem skvěle zpívají: jeden v jazyce Shona, druhý francouzsky a rodnou merinštinou. Mirandon se sice jen šklebí, ale jeho hlasem jsou bubny a perkuse: africké, arabské, jihoamerické, asijské.
Společně vás tihle slovutní sidemani (tedy ,služebníci hvězd‘) ukolébají, roztočí jak káču, jazzově navnadí, rockově překvapí, rytmickými cresendy vystřelí na Měsíc, donutí vás přestat dýchat a když nabudou dojmu, že po parketě už jen tak vrávoráte, bez milosti vás dorazí International Rumbou.