Sloupky

Uchamžiky

Přihodily se mi v poslední době dva pěkné koncertní zážitky. Viděl jsem anglické indie-novovlnné-synth-popové klasiky OMD a dva dny na to zatím ještě neklasické, tuzemské něco něco (respektuji způsob, jakým kapela svůj název píše, i když je to v souvislém textu trochu matoucí; ne vždy je zcela jasné, že „něco něco“ je název, a ne… Číst dál...

Postila

Měl jsem koncept ne na ocet. Na seriál v celém roce. Brzy se však ukázalo, jako by to bylo málo, že sám Milan Uhde též. Nebyla to lež jak věž. Už se nepamatuji, čímž sám sebe matuji, kdo ved tehdy televizi, jako by mu byla cizí, ale pamatuji si, zač stál. Zdálo se, že mně to dají, a potají jsem řek žertem, tedy čertem, že Uhde se souží, neb nemá to, po čem… Číst dál...

Ad hot

Až vyjde toto UNI, budou zřejmě letošní filmoví Lvi rozdáni. A níže podepsaný netuší, jak se vedlo patnáctkrát nominovanému snímku Bratři režiséra Tomáše Mašína a scenáristy Marka Epsteina. A třebaže neviděl úplně všechny další navrhované tituly, těšilo by ho, kdyby Bratři uspěli. Nejen kvůli respektábl uchopení tématu dekády… Číst dál...

Uchamžiky

Netajím se tím, že jsem celkem jednostranně, na hudbu zaměřený člověk. Na hudbu ve všech formách a na všech nosičích. Neznamená to, že bych neměl i jiné zájmy. Ovšem i u těch mě, chtě nechtě, zaujme, pokud je tam nějaké propojení s muzikou. V divadle si všímám, pokud má hra zajímavou hudební nebo zvukovou složku.… Číst dál...

Postila

Nechci se hádat s hašteřivými osobami, ale jednou z nejlepších literatur je ruská a v té chvále se skví i lecjaký mladý „sovět“. Ovšem takový Gončarov žádný sovět nebyl, i když si rady, tedy sovětu, věděl. Jednou z jeho rad byl Oblomov – a toho jsem měl vždycky rád. Ten ležel v posteli a nejvíc… Číst dál...

Ad hot

V půli února vypuknou mnohostrunné bakchanálie při koncertu Bély Flecka a jeho kolegů v Brně (15. Sono Centrum), a na dvou pražských (16. sál Dlabačov hotelu Pyramida). Zaplesají pak srdce především těch bluegrassistů, kteří dávno akceptovali, že se dají hranice žánru překračovat. A plynou z toho… Číst dál...

Uchamžiky

Již jsem zde psal o svém komplikovaném vztahu k digipakům. Že se mi na pohled docela líbí, ale zároveň mě trošku iritují. Hlavně tím, že v poličce „nezařezávají“. Dlouho jsem se ostýchal toto téma otevřít. Nějak se všeobecně má za to, že digipaky jsou esteticky hodnotnější a nikdo přeci nechce přiznat, že má špatné estetické cítění. Rozhodl… Číst dál...

Postila

Když Zuzana, nikoli v lázni, ale v přízni, a to mojí, poprvé viděla Bruno Kreiského (Kreiští původně vlastnili „Znojemské okurky“), poděkovala mu za azyl a oba účastníci toho spontánního aktu se objali. „Vy jste ten nejlepší,“ pravila Zuzana a měla pravdu pravdoucí. Když o spoustu let později táž Zuzana osobně uviděla… Číst dál...

Ad hot

„Jsem skladatelka, která taky hraje na klavír. A někdy mám pocit, že bych měla na pódiu nosit ceduli s nápisem ,Napsala tu hudbuʻ.“ Pravda, zatímco na její jméno naráželi příznivci jazzu pod názvy skladeb na deskách Paula Bleye, Georga Russella nebo Jimmyho Giufreho už od konce 50. let, jako instrumentalistku,… Číst dál...

Uchamžiky

Jsou trendy, u kterých si nejsem jistý, jak moc jsou „byznysové“ a jak moc „umělecké“. Často to bývá od každého trochu, ostatně se to nevylučuje. Už je docela běžné, že téměř každá nová deska vychází zároveň jak v normální, tak v nějaké té deluxe variantě s pár písničkama navíc. Pokud vyjdou obě verze zároveň… Číst dál...
Další články